Mimi LIVE! Jakub a Šimon (4): Valník se sklizní
Cestování s kočárkem s dvojčátky se rovná dobrodružné bojovce. Nebýt soucitných spolucestujících, měla by to Hanka opravdu těžké. Jaká omezení musí překonávat? Čtěte příběhy našich miminek nyní nově každou středu!
Zdroj: archiv redakce
Ahoj všem čtenářům,
máme za sebou druhou hexavakcínu, první očkování proti pneumokokům a kontrolu u pana doktora. Měla jsem strach, co bude říkat tomu, že se Kuba pořád neotáčí pořádně ani na bok, natož na bříško, ale nakonec to dopadlo úplně jinak.
Kuba bude prostě asi línější a máme mu nechat čas, zatím se nekoná žádná katastrofa. Zato Šimon se panu doktorovi vůbec nelíbil. Je o 1,2 kila lehčí než Kubík o kus menší a i hlavičku má o 2 cm menší než Kuba. Taky přišel panu doktorovi hrozně bledý, což oproti opálenému Kubovi ještě více vynikne. Protože jsem už i já měla dojem, že má asi hlad, tak jsem mu začala dávat 2x denně láhev s umělou výživou, pan doktor doporučil ještě přidat, takže asi brzy bude konec s kojením. Máme taky během měsíce už začít dávat zeleninové příkrmy. Za měsíc se uvidí, jestli Šimon „chytí“ barvu a přibere. A pokud ne, čeká nás odběr krve a testy. Tak doufám, že mrkev a víc mléka dostanou Šimonka na vyšší stupnici váhy. 🙂
Také jsme poprvé zkoušeli cestu metrem. Pořád jsem z toho měla strach a ukázalo se, že oprávněný. Ve dvou ze tří stanic, které jsou podle popisu bezbariérové, nejel výtah a problém byl na světě. Na jedné mi svezl ochotný pracovník metra kočár po eskalátorech – měla jsem z toho strach, protože kočár je jen asi o 10 centimetrů užší než eskalátory a plný váží asi 40 kilo. Na další stanici jsem kočár musela „vycukat“ po dvakrát šestnácti schodech.
A další omezení jsou skutečně skoro všude – v potravinách se vejdeme pouze k jedné pokladně, do obchodů s oblečením už nechodím, protože neprojedeme mezi regály, a do obyčejných krámků u nás neprojedeme dveřmi. Do většiny klasických výtahů se vejdeme úplně na milimetry a místo pro kočárky v tramvaji zabereme celé. Jakékoli cestování tedy musíme hodně plánovat, protože kočár sama téměř nikam nevytáhnu, proto jsme odkázaní na pomoc spolucestujících. Musím ale říct, že nám naštěstí téměř vždycky někdo pomůže. A k tomu všemu s sebou poslední dobou vozíme všude ještě Matýskovo kolo. 🙂 Zkrátka kočár je naložený jak valník po sklizni a stejně tak i těžký. Už se těším, že na podzim přendám kluky do golfek a doufám, že všechna omezení tím hodně zredukuji.
Užívejte začátku června a za 14 dní na napsanou!
Hanka
