Mimi LIVE! Jakub a Šimon (2): Nejlepší doplněk do obýváku – lux

Ahoj čtenáři Babywebu,

kluci rostou jako z vody – nebo spíš jako z mléka – a pomalu začínají vyrůstat z prvních věcí. Naštěstí – protože jejich brácha byl první vnouče a pravnouče na všech stranách, a byl tedy výborně zásobený – nebylo třeba moc věcí dokupovat a jen se vyndá další krabice z půdy. Je to sice na úkor „dvojčecí varianty“, ale na tu bude ještě spousta času.

Je také pravda, že bych chtěla, aby kluci nechodili oblékaní úplně stejně, ale alespoň v jiných barvách, a zjistila jsem, že je to docela velký problém. Když chci v krámě totéž zboží (zatím) ve stejné velikosti, ale jinak barevné, zpravidla nemají. Uvidíme, třeba najdu obchod, kde to nebude tak nemožné. 🙂

Ve třech měsících je Kuba skoro o půl kila těžší než Šimon a je to hodně vidět. Opravdu se ukazuje, že děti krmené umělou výživou přibývají mnohem rychleji. Šimon ještě ke všemu u kojení usíná, takže s tím docela bojujeme. Jsem zvědavá, co nám na to řekne pan doktor, protože půjdeme na první očkování a prohlídku ve třech měsících.

Kluci začínají čím dál tím víc pozorovat dění kolem sebe. Kuba je rychlejší a zvídavější, ale věřím, že Šimon ho určitě brzy dohoní. Hlavičku už oba na zádech drží pěkně na středu, když chtějí, otočí se za ukazovanou hračkou, nohama a rukama kopou jako o život. Kuba už si krásně povídá, Šimon asi zatím nemá moc co říct, ale pomalu začíná také. Nejspokojenější jsou, když leží vedle sebe a někdo na ně houká a juká a dělá „ksichtíky“. To se umí oba krásně smát a chtějí ještě.

Další oblíbenou činností je koupání a řeším, zda se dá chodit na plavání i s dvojčaty. Starší brácha chodí na plavání už od půl roku věku, má ho moc rád a mně přijde líto dvojčata o tuhle zábavu ochudit.

Máme za sebou první a nejtěžší chlapskou nemoc – rýmičku. Matěj ji domů donesl, chytil ji manžel s Jakubem a od nich i Šimon. Matěj (i manžel) už docela umí smrkat sám, ale klukům jsme co hodinu museli odsávat nos a žádnou radost z toho tedy neměli. Nejhorší to bylo v noci, kdy po odsátí ještě náležitě plakali, aby bylo vidět, jak moc trpí, tím si nos zase „zanesli“ a mohli jsme začít nanovo. Překvapilo mě, že je nejlepší odsávat už takhle malým miminkům rýmu vysavačem, a ne jen pusou. Prý je nejlepší stálý tah, který pusou nejde vytvořit. A tak se lux stal obývákovým doplňkem skoro na tři týdny. Byli jsme také na prvním vyšetření kyčlí, kde dopadlo vše na výbornou a přijít máme na kontrolu až za osm týdnů.

Nevím, jaký máte názor na dudlíky, ale já po zkušenostech s prvním synem, který byl docela plačtivý a dudák ho vždy hodně uklidnil, jen dobré. A tak jsem doufala, že i kluci si na dudáky zvyknou a budou místo brečení dumlat. Jenže to dopadlo přesně opačně – Šimon dudáka nechce vůbec a naopak snahou nacpat mu ho do pusy se ještě víc rozčílí. Kuba si sice podumlá, ale jakmile mu vypadne (což se stane asi do půl minuty), začne brečet a cíl – uklidnit se – to absolutně nesplní. Vyzkoušela jsem už asi šest různých druhů a typů, a zatím nic účinného, takže to začínám pomalu vzdávat. Ale zase je potom nebudeme muset dávat Mikuláši, aby si je odnesl…

Přeji hezký začátek léta a zase za 14 dní na napsanou.

Hanka