Mimi LIVE! Jakub a Šimon (19): Loučení s úsměvem i slzičkou

Milé čtenářky Babywebu,
nemohu tomu uvěřit, ale klukům bude příští týden ROK! V tom všem chvatu a spěchu kolem 3 dětí utekla celá doba jako voda a my s manželem vymýšlíme, co jim dáme „pod dort“.

Minulý rok touhle dobou jsem už byla v porodnici na rizikovém oddělení, kde se mi sestřičky smály, že mi roste břicho snad každým dnem, a já jsem doufala, že už nebudou čekat do 38. týdne a vyndají kluky dřív, protože váhové odhady byly už tehdy přes 3 kila. Nakonec jsem musela počkat až do pondělí, kdy se v 7.54 a v 7.56 narodili.

Nemohoucí ležící hodní drobečkové rostli a rostli. Začali zvedat hlavičku, otáčet se na bříško, zvedat na kolínka, lézt a nakonec i chodit (to máme zatím pořád 50 : 50, ale snad už to nebude dlouho trvat) – Kubík tedy vždy všechno až po dloooouhém váhání, zda je to skutečně třeba. Šimon naopak jako by měl strach, že bude v něčem pozadu, musel být ve všem napřed. Naučili se místo mléka jíst jídlo, vztekat se, smát se a laškovat, zlobit i být jako andílci.

Všichni se mě pořád ptají, zda je to teď lepší, jednodušší. Nikdy nevím, co na to odpovědět, protože každá doba má své. Když leželi a nic nemohli, tak jen plakali nebo spali – skoro nuda proti dnešku musím říct. Když se uměli otočit na bříško, začali objevovat svět a neustále se něčemu divili. Někdo musel být pořád po ruce, aby podal hračku, která utekla, a utřel naslintanou loužičku, než budou celí mokří. Když se naučili lézt, začalo být skutečně veselo. Teď jsou v lezení už tak rychlí, že nestíhám vyndat kávu ze špajzu a zavřít ho, aniž by mi tam nevlezli a nevztekali se, když je odtamtud tahám pryč (protože taková rýže rozsypaná po celé kuchyni je fakt super…).

Když se naučili postavit se, začala éra květináčů (trvá dodnes a pořád doufám, že už z ní vyrostou). Není nic lepšího – podle dětí – než ruce zabořit až po zápěstí do hlíny a patlat se v ní tak, že lítá na všechny strany.

No a období chůze – hlavně po venku – nás teprve čeká. Nicméně jsem nelenila a k Vánocům kluci dostali krásné malé batůžky s vodítky, abych je nemusela lovit z prostředku silnice, než se naučí, že se do ní neleze.

V podstatě za sebou máme pěkný rok plný překvapení, změn a zvratů. Kluci hezky rostou, jsou moc šikovní a snad by jen mohli být zdravější, protože ten neustálý kašel a rýma mě asi jednou udolá.

Tímto článkem moje psaní pro Babyweb končí. Všem maminkám, které mé články četly, přeji hodně štěstí a zdraví a to nejdůležitější – pevné nervy!

Mějte se hezky vy i vaše děti!
Hanka, Lukáš, Matěj, Kuba a Šimon