Mimi LIVE! (53): Divoká narozeninová party a rozloučení

Milé maminky a tatínkové, snažilky i všichni ostatní, kdo jste nás četli,

Jonáškovi byl rok, a tak nás všechny čekala veliká oslava. Protože jsme „pražské naplaveniny“, nebyla to oslava s rodinou, ty nás teprve čekají na Moravě. Připravili jsme místo toho Jondovi oslavu s kamarády, malými i velkými.

Divoká party

Počasí nepřálo tomu, aby se část oslavy mohla odehrávat na zahrádce, kde by se děti mohly vyřádit třeba na pískovišti. Všichni se ale dostatečně pobavili i uvnitř. Hraček byl dostatek už před oslavou, po ní asi dvakrát tolik.-) Lidí přišla spousta – v jednu chvíli bylo v našem obýváku dokonce 15 dospělých a 11 dětí. Byl tam hukot jako v úlu. Jonášek z toho byl docela vykulený a musel jít spát odpoledne dřív než obvykle, aby nabral síly a mohl ve slavení pokračovat. Určitě na tuto svou první velkou oslavu v životě jen tak nezapomene.

Když většina lidí odešla a zbylo jen pár posledních, Jonášek se rozřádil a předvedl svou novou dovednost, kterou se naučil teprve den předtím – bez držení udělal několik krůčků. Na poslední chvíli přece jen tomu roku utekl, jak se říká.

Z miminka rošťákem za 366 dní

V předvečer Jonáškových narozenin mě popadla nostalgie a zavzpomínala jsem, co jsem dělala přesně před rokem. To jsem měla ještě obrovské břicho a nedovedla si představit, co nás čeká, až se miminko narodí. Za rok Jonášek prodělal obrovský skok ve vývoji. Nejdřív to bylo křehoučké a zranitelné miminko, se kterým až tolik zábavy nebylo, i když tehdy nám to tak nepřipadalo. 🙂 Těšili jsme se z každé jeho nové dovednosti.

Měli jsme radost, když se naučil přetáčet na bříško, potom plazit, sedět, lézt a chodit. Těšili jsme se, až ho začneme přikrmovat, že to zase bude o kus zajímavější, ačkoliv chvíle v krmící židličce nás dokážou občas i trošku potrápit. Byli jsme zvědaví, jak zvládne přesun do vlastního pokojíčku, těšili jsme se na první slůvka a do budoucna se těšíme, až si s námi začne doopravdy povídat a až mu budeme vysvětlovat, jak funguje svět, a odpovídat na otázky typu „proč?“.

Proměna ženy v matku

Nejen Jonášek ale zažil za poslední rok velké změny. Změnili jsme se i my, jeho rodiče. Z manažerky, která hodně času strávila prací, jsem se stala někým jiným. Mám pocit, že teprve teď vidím, co je opravdu důležité, a nenechám se rozhodit blbostmi.

Dopředu jsem si nedovedla představit, jaká budu máma, jak to budu zvládat a jak mě to změní. Přiznám se, že ze začátku jsem byla skoro pořád trošku vystresovaná. Bála jsem se, že bude brečet a já ho nebudu umět uklidnit, že nebude v noci spát, že bude nemocný, že nechce jíst lžičkou, že neleze a při plazení nestřídá strany… Pořád se našlo něco. Dnes jsem klidnější, víc si věřím a je pořád míň a míň věcí, které mě dokážou zaskočit (ačkoliv jsem si jistá, že se vždycky něco najde. 🙂

Jak jsem byla ze začátku nesvá z toho, že je na mně ten malý bezbranný tvoreček závislý, teď když jsem bez Jonáška, připadám si, jako by mě kus chyběl. Když třeba jedu někam autem bez něj, občas se ohlédnu dozadu, proč tam nic nešramotí –než si uvědomím, že jsem v autě výjimečně sama. Nebo když jedu na dva dny do školy, což je pro mě vítaná dovolená od mateřské, nakonec se hrozně těším zpátky domů na Jonáška.

A co na to muž?

„Jak se mi za rok s prckem změnil život? Radikálně a rozhodně k lepšímu. 🙂 Každý den je s Jonáškem nová, jiná a větší radost, ale také více starostí a větší obavy. Jak se nedá dopředu odhadnout a tušit, jaké to je být táta, tak o to je to krásnější poslání, i když si kolem roku uvědomíte, že je ten malý hříbek každý den větší a hlubší zrcadlo vás samých – no někdy je to docela překvapení. Život není vždy fér, a i když vás potkají nesmyslné a zbytečné podrazy a faleš, tak stačí jediný pohled do rozzářených dětských očí, když po dlouhém dni zase spatří tátu, a veškerá pachuť je pryč. Je to ten největší zázrak a lék na všechno. :-)“

Nadešel čas se rozloučit

Dokud to člověk nevyzkouší, tak si to asi ani nemůže představit. Ale i když je to občas náročné, je krásné a jedinečné moci být té malé osůbce průvodcem při objevování světa, vysvětlovat jí, jak co funguje a co je správné a co ne. Doufáme, jako asi většina rodičů, že z Jonáška vyroste fajn člověk a že si jednou budeme moci říct, že ta výchova se nám docela povedla a že se nemáme za co stydět.

Protože je tomu zároveň už rok, co jsme s vámi byli každý pátek na stránkách Babywebu, nadešel čas se rozloučit a přenechat prostor dalším miminkům. Protože Jonášek už žádné miminko není. Byli jsme tu s vámi rádi, našli jsme si díky Babywebu pár kamarádek a nejednou jste nám radami v diskuzi pomohli vyřešit nějaký problém nebo se zbavit splínu. Děkujeme vám za to a přejeme vám všem, ať jste hlavně zdraví a šťastní a ať se vám daří vychovávat své potomky s lehkostí a bez velkých komplikací.

Na našem videu uvidíte, jak Jonášek poskakuje a podupává – trénuje svaly na chození – a dělá Babywebu pá pá.