Mimi LIVE! (51): Ne znamená NE!

Milé maminky a tatínkové, snažilky i všichni ostatní, kdo nás čtete,

na dnešní díl jsem se docela těšila, protože jsem měla v plánu vám napsat, jak jsme prožili náš první letecký výlet do Londýna. Místo toho ale můžu leda tak napsat, jaké to je, když všichni doma padnou s chřipkou.

Chřipka krouží v rodině

Jonášek začal posmrkávat už týden před odletem, ale to vypadalo na dostatek času, aby rýma odezněla. Později jsem začala posmrkávat já, pak se přidala bolest v krku, na průduškách… a den před odletem jsem byla úplně hotová. Přemohla bych se, ale večer měl teplotu už i Jonášek, tak bylo jasno – neletíme.

Samozřejmě nás to mrzelo, ale dobře, že jsme tak udělali. Další dva dny jsem byla ráda, že je doma Honza a můžu trochu ležet. A pak to bohužel dostal taky a v ležení a pečování jsme se prohodili. Aktuálně je mně nejlíp a pečuju o dva ukňourané chlapy.-) Jondy se to nějak drží, už jsem myslela, že se uzdravuje, a dnes se mu vrátila horečka a rýma s novou silou. Držte nám palce, ať se toho odporného bacilu už brzo zbavíme.

Plavání

Poslední dobou jsme vynechali hodně lekcí plavání. Nejdřív byl důvodem zánět středního ucha, po něm se Jonášek nesměl 3 týdny potápět. Pak jsme přes Londýnem raději nešli, protože měl trochu rýmu a nechtěla jsem to pokoušet (stejně nám to nepomohlo). Teď byl nemocný a příště jsou Velikonoce. To nám to pěkně vychází. Jestlipak to všechno nezapomene? Budeme pak dohánět a chodit třeba i třikrát týdně, snad to na něj nebude moc.

Spaní se zlepšilo

Ještě před týdnem jsem si na tomto místě stěžovala, že se Jonášek začal v noci budit. A pak to jako by mávnutím kouzelného proutku přestalo a on spí celou noc, dokonce i teď, s rýmou a kašlem. Navíc změna na letní čas pomohla tomu, že vstává později a spát chodí stejně. Prý jsme o hodinu přišli, pche! Já jich několik získala 🙂 Jen aby už ten kouzelný proutek v této oblasti nemával a to spaní zůstalo, jak je.

Na Jonáškovo denní spaní si taky nemůžu stěžovat – Jonda pokračuje ve spaní na zahrádce v kočárku i po zimě. Bála jsem se, že bez studeného vzduchu to tak hladce nepůjde, ale spává teď běžně dokonce dvě hodiny, občas i víc. Při usínání někdy nechce ležet, chce už vykukovat, když je to jaro. Tak mu nedávám polohu na úplné ležení, on se rozhlíží, a teprve když je hodně unavený, tak si lehne. Zkoušel na nás i kňourání, abychom ho vozili, ale když jsme mu jasně dali najevo, že takhle teda ne, tak toho nechal a usíná celkem bez protestů sám. Navečer si většinou dá ještě tak půlhodinku až hodinku. Jsem zvědavá, jak dlouho ještě bude spávat dvakrát denně, než mu bude stačit jeden spánek.

Obcházení nábytku zdokonaluje

Jonášek dál pokračuje v obcházení nábytku, stačí mu už držet se jednou rukou a dost často se na chvíli zastaví, vezme něco do rukou a stojí bez držení. Myslím, že o tom neví. 🙂 Krásně chodí s odrážedlem/autem (to můžete vidět v našem nejaktuálnějším videu), takže stabilitu už docela má. Když se potřebuje přesunout, tak ještě leze, ale párkrát už se pokusil o jeden krok prostorem, když to není moc daleko. Jsme zvědaví, jak dlouho mu potrvá, než ho napadne, že chodit se dá i bez opory.

Mějte se krásně, příští pátek se těším na napsanou,

Vaše Bára

Občas si při usínání na zahrádce v kočárku lehnout nestihne a usne vsedě

Milí rodiče,

tak jsem to s tím růstem zubů minule zakřikla. Vypadá to, že se prořezávají řezáky nebo stoličky. Zatím byl veškerý růst docela v pohodě. V noci si Šimonek občas poplakal, ale nic tragického, vždycky po chvíli hned usnul. Toto pondělí jsem ale zažila doslova šok.

Ráno se Šíma vzbudil jako vždy v docela dobré náladě. Nechtěl snídat, vzal si asi jen dvě lžičky jogurtu, tak jsem ho nenutila. Dopoledne začal malý poplakávat a zívat, tak jsem si myslela, že se jen špatně vyspal a potřebuje to dohnat. Usnul hned, a dokonce dřív než jindy. Spal ale jen necelou hodinu a potom to začalo. Pláč, pláč a pláč. Nechtěl jíst, nechtěl pít, byl přebalený a nic dalšího než bolest mě nenapadlo. Měl i zvýšenou teplotu, ale jen mírně. Místo oběda se nechal nakojit, což nikdy přes den nedělá.

Po obědě jsem to už nevydržela a vyrazila k dětské lékařce. Ta si ho poslechla, podívala se do krku a do uší a do pusinky. V jednom oušku neviděla úplně vše, ale vzhledem k tomu, že na něm spal a nesahal si na něj, tak snad by to neměl být žádný zánět. Kašel taky nemá, jen mu teklo z nosu, ale to bylo spíše tím pláčem. Máme zkusit odchytit ranní moč a bolest bude nejspíš od zubů. Zatím máme za sebou první den, ale děsím se noci…

Aby to dnes nebylo jen o bolesti a nemocech, musím Šimonka opět pochválit, jaké dělá pokroky. Dříve se zaměřoval na vytahování a rozhazování věcí odkudkoliv. Teď už věci uklízí, a dokonce ví, kam většina z nich patří. Dovede naházet hračky do boxu nebo kolíčky do krabičky. Taky už někdy reaguje na naše výhružky „nenene“, a když mu na to něco říkám, začne kroutit hlavou a nedělá to. Čím dál častěji se mu podaří vykakat se do nočníku, za což jsem ráda, protože to je nejen nácvik, ale taky ušetřená plínka.

Jednou si vyzkoušel chození s držením rukou a teď si o něj sám říká. Přileze po čtyřech, postaví se a chytá mě za ruce, abych ho vodila. Musíme samozřejmě jít jen tam, kam chce on. Snažím se to moc nepraktikovat, aby ze mě nebyl otrok, ale občas mu podlehnu. Snad už to brzo zkusí úplně sám, když vidí, že je to rychlejší.

Krásný týden bez uplakaných dětí.

Vaše Julie

Při focení v ateliéru medvěd chvíli neposeděl