Mimi LIVE! (50): Nechceš, tak nejez

Milé maminky a tatínkové, snažilky i všichni ostatní, kdo nás čtete,

Jonášek se nám začíná cpát do postele. Od začátku jsem se tomu bránila a myslela jsem si, že když se to nenaučil doteď, máme vyhráno. Teď si tak jistá nejsem.

Začalo to, když byl nemocný. Budil se bolestí, uklidňovali jsme ho celé hodiny – většinou u nás v posteli. Tehdy ještě u nás neusnul, nebyl na to zvyklý. I po nemoci se občas v noci vzbudil a brečel, většinou to spravilo mlíčko a pak zase bez námitek zalehl do své postýlky.

Teď se ale občas vzbudí, brečí, mlíčko nechce a uklidní se až u nás v posteli. Docela bez problémů tam usne. Neříkám, že by se nám s ním spalo tak zle, ale nechci, aby si na to zvykal. Přitom večer usíná sám ve své postýlce – jen ho tam po koupání a po mlíčku položíme a on jednoduše usne, někdy si ještě chvilku hraje. Doufám, že tohle noční migrování z postýlky do postele ho brzy přejde stejně náhle, jako to začalo. Jaké máte se spaním svého dítka v rodičovské posteli zkušenosti vy? Berete si ho někdy na noc do postele, nebo striktně spí jen ve své postýlce? A nezvykne si na to, že to chce potom pořád? Napište mi do diskuze, díky.

Věčné téma – krmení

Krmení se nám poslední dobou stabilizovalo. Zvykli jsme si, že u toho Jonášek vyvádí, pokud není zabavený (nebo neběží v televizi reklama). Příliš se tím už nestresuju a pod heslem „nechceš, tak nejez“ ho nenutím a musí vydržet do dalšího jídla. Někdy tak má mezi jídly dlouhou pauzu, ale po ní alespoň jí ochotně a nemusím to do něj tlačit. Díky tomu nám ubyla jedna z odpoledních svačinek, která tam stejně byla jaksi navíc.

Pomalu začínám Jonáška směřovat k normální stravě tím, že přidávám větší a větší kousky, a časem chci přestat mixovat úplně. Dávám mu víc čerstvého ovoce. Například jablko už vydrží chvíli okusovat, než ho to přestane bavit (a do té doby s ním oťapká všechno, kolem čeho projde). Rohlík, starý dobrý kamarád, ho zklidní kdykoliv a kdekoliv. Teď budu zase zkoušet hroznové víno. Naposledy ho moc nechtěl, ale to už je pěkných pár týdnů, je čas zkusit to znovu. Jeho chutě a hlavně kousací schopnosti se rychle mění.

V herničce

Nedávno jsme byli v herničce. Bylo to tam skvělé. Je to restaurace a obrovská herna v jednom. Scházejí se tam maminky i tátové, aby si popovídali, a děti se zatím zabaví na některé spoustou atrakcí. Je tam i koutek pro ještě nechodící děti, vycpaný matracemi. O Jonáškovi jsem tam většinu doby ani nevěděla. Nejvíc ho zaujal bazén plný kuliček a hodně ho bavilo, když přišly trochu větší děti. Pozoroval je a začal napodobovat. Tak vylezl po čtyřech matracových schodech sám na klouzačku a z ní pak, ačkoli omylem, sklouzl zpátky do kuliček. To jsem ho už dole chytala. Jak se Jonášek v kuličkách topí, se můžete podívat na dnešním videu.

Mějte se krásně, příští pátek se těším na napsanou.

Vaše Bára

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

Milí rodiče,

venku se udělalo moc hezky, za což jsem byla původně vděčná, protože jsem se celou zimu těšila na jarní sluníčko a procházky. Teď bych ale naopak přivítala méně sluníčka a chladnější počasí kvůli Šímovi.

Zjistili jsme, že spinkání na balkoně v kočárku už není možné, protože je tam docela teplo a náš malinký pozorovatel není navlečený ve fusaku, takže si hned klekne a nechce vůbec spát. Musím ho dávat do kočárku ven do stínu, kde usne do pěti minut i bez vození.

Myslela jsem si, že bude dost složité přeorientovat režim kvůli změně na letní čas, ale asi jsem se bála zbytečně, protože Šíma si režim upravil sám, jako by věděl, že se čas posunul, a chodí spát o hodinu dřív. Zvládl to za dva dny, vůbec nechápu. Jak jsem psala už na podzim, mám s tím vždy velké potíže, ale Šimonek asi nebude po mně.

Přála bych si, aby už začal chodit, protože někdy jsou pro něj procházky venku dlouhé a je vidět, že by chtěl ven, ale zem je ještě dost studená a neodvažuji se dát ho na čtyři, aby si lezl. Velmi aktivní je i doma. Nerad sedí nebo leží na zádech. V jídelní židličce vydrží sotva tři minuty a potom už si sám vylézá. Naštěstí jí dobře, takže ho zezačátku krmím hned, jakmile otvírá pusinku. Potom ale musím vymýšlet, jak ho zabavit, aby snědl zbytek.

Začala jsem pomaličku přidávat špetku soli, když vařím zeleninu nebo maso, a musím říct, že si na tom dost pochutnává. Dětská lékařka doporučuje sůl od jednoho roku věku a ten se mu už blíží, tak si myslím, že to není tak předčasné. Pořád kojím dvakrát až třikrát denně (večer, v noci a ráno), ale někdy si cucne na minutu i přes den, když mu prs nabídnu.

Hraje si jako správný kluk hlavně s auty nebo předstírá, že všechno jsou auta a dělá při tom „brrrrm“, když něco veze. Teď už dokonce potřebuje něco vozit. Naloží si třeba kostky či prasátko na náklaďák, oblečení do koše na prádlo a naposledy taky morče do boxu na hračky a jede. Podívejte se na naše video, jak to vypadá. Když mu něco vypadne, zastaví se, naloží to zpátky a jede dál.

Když se chce pomazlit, přileze po čtyřech a bouchá do mě hlavou nebo se na mě svalí celým tělem, ale nechce se nechat pochovat, spíše se rád valí a blbne. Přestal dělat „paci paci“, ale má rád „vařila myšička kašičku“, nastavuje dlaň a někdy si po ní sám jezdí prstíkem.

Snažili jsme se nacvičit pití z lahvičky bez dudlíku, což je přechod mezi lahvičkou a hrníčkem, a byla jsem překvapená, že se ani moc nepobryndal. Budu mu ji dávat častěji. Když totiž piju já, vždycky musí hrníček nebo skleničku aspoň ochutnat, aby viděl, co tam mám. Měli jste taky nějaký „hrnkový“ mezikrok, než se váš mrňous naučil pít z běžného hrnku či sklenice?

Poslední dva dny je Šimonek přes den docela protivný a budí se i v noci. Předpokládám, že se ozývají další zuby, už tu dlouho nebyly. Snad se do příštího týdne něco prořízne, v dubnu je objednaný na první prohlídku u zubaře, tak ať tam má co ukazovat.

Krásný jarní týden přeje

Vaše Julie

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie