Mimi LIVE! (49): Je na holky!

Milé maminky a tatínkové, snažilky i všichni ostatní, kdo nás čtete,

jaro přišlo zničehonic, v kočárku jsme ještě měli fusak, a najednou bylo 20 stupňů. A tak jsme měli možnost si s Jonáškem vyzkoušet, jak se mu bude líbit venku na trávníku a na pískovišti a jestli ho to bude bavit na naší nové předzahrádce.

Písek? Výborný!

První superteplý den jsme byli na návštěvě u kamarádů, kteří nedávno dostavěli dům. Hromada písku, co ze stavby zbyla, se hodila dětem, které na grilování spojené s kolaudací dorazily. Pro Jonáška to na pískovišti a vůbec venku byla premiéra. Ale tvářil se sebejistě a bez zaváhání se pustil do ochutnávání písku a kamínků. Teď už asi nemá smysl mu oplachovat dudlík, když mu upadne na zem.-) A protože Jonášek ještě nechodí, z lezení a plazení po zemi byl jako čuník. I plínu měl pak plnou písku. Bylo to moc příjemné odpoledne. Dobré bylo i to, že tam byly další děti a Jonášek mohl trénovat sociální dovednosti. Když se s jinými dětmi vídá častěji, není z nich tak paf a mladším nestrká tolik prsty do očí. Pracujeme na výuce „malá“, aby je spíš hladil, ale ještě nemá v ruce cit a jeho „malá“ je tak trošku jako pohlavek.

Na zahrádce hračky nejsou potřeba

V zimě jsme se přestěhovali a máme teď předzahrádku. Těším se od začátku, jak tam budeme s Jonáškem trávit většinu dní, on si bude hrát na pískovišti nebo se koupat a já budu vegetit v lehátku.-) Koupání jsme zatím nevyzkoušeli, takové teplo nebylo, a pískoviště ještě nemáme. Jaro nás trošku zaskočilo nepřipravené. Ale Jonášek si zahrádku už přesto stihl užít. Dali jsme mu ven bazén naplněný barevnými kuličkami a dalšími hračkami, ale moc dlouho to ho nebavilo, zaujalo ho totiž něco jiného. Celou dobu vozil po zahradě sem a tam svůj kočárek, který tam stál, protože v něm přes den spává. Jezdil s ním sem a tam a hrozně u toho funěl. Byl jako v tranzu a vůbec si nás nevšímal a ani jsme o něm nevěděli. Jediný problém nastal, když se kočárek zasekl někde v rohu, pak jsme mu s ním museli poodjet. Podívejte se na naše video.

Zpátky v bazénu

Po vynucené delší pauze jsme byli s Jonáškem zase v bazénu. Byla jsem zvědavá, jestli se nebude bát. Tvářil se ale jako obvykle. Bazén si docela užívá, hlavně hříčky, paní trenérku a ostatní dospělé i děti. Potápění ho moc nebere, spíš ho trpí a tváří se rezignovaně. Ke konci lekce už toho měl plné kecky, ale pak si to vynahradil řáděním v šatně s ostatními dětmi. Pořád mi při oblíkání utíkal a oblečením tam vytřel vodu našlapanou na podlaze. Tak jsem ho musela znovu svléknout a oblečení sušit fénem. To asi abych se nenudila.-)

Přeju vám všem krásný týden, užívejte si jaro. Těším se zase příští pátek,

Vaše Bára

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

Milí rodiče,

většinu minulého týdne jsme se Šimonkem strávili u dědy a prababičky, které jsme dlouho neviděli. První den byl Šíma nesvůj a večer jsem ho musela uspávat v náručí, což jsem už doma nějakou dobu dělat nemusela. Venku spával dobře, takže jsem si občas odpočinula od toho kolotoče.

Šíma si vzal do hlavy, že ho tam chci asi nechat, a kdykoliv jsem se mu ztratila z dohledu, začal plakat. Někdy měl ale dobrou náladu a dovolil dědovi, aby si s ním chvíli hrál, a dokonce třetí den začal opakovat „dede“, čímž mu udělal radost.

Skoro čtyřhodinovou cestu jsme zvládli docela dobře. Sice nespal tak dlouho, jak jsem si to naplánovala, ale s dětmi se nic plánovat nedá, to už jsem pochopila. Po příjezdu domů to vypadalo, že je Šíma v sedmém nebi. Byl rád, že je doma, všude lezl a prozkoumával, jestli je to na svém místě. Jednu velkou výhodu měla návštěva a to tu, že tam byly všude koberce a Šimonek se nemohl plazit, takže od té doby už jen leze po čtyřech nebo se pohybuje ve stoje kolem nábytku. Naučil se také slézat z křesla nebo postele. Zjistil, že stačí spustit nožky a couvat, dokud nestojí na zemi. Bohužel to teď zkouší i na pultu. Musím dávat velký pozor, aby nespadl.

Čím dál více mluví. Když spadne na zadeček nebo když hodí nějakou hračkou, tak říkáme „bum“ a už to nemusím ani říkat já, Šíma si to řekne sám. Taky začal říkat „nenene“, asi proto, že mu to pořád opakuji. Stává se z něj mazlíček – dává si plyšového méďu k obličeji a mazlí se s ním. Někdy i se mnou, když jsme na posteli, ale na to musí mít náladu. Dává si deku nebo polštářek na zem, a když mu řeknu „hají“, lehne si, vystrčí zadeček a čeká, že si budeme hrát. Moc se mu líbí, když věším prádlo na balkoně a on na mě zevnitř klepe a chvíli si hrajeme přes sklo. Snaží se mi strkat prstíky do očí, do nosu a do pusy a směje se, že to přes sklo nejde. Zjistili jsme, že je hodně lechtivý na zádech a na hrudníčku, když ho lechtáme, řehtá se na plné kolo.

Vypadá to, že si začal užívat jízdy v čemkoliv, ale hlavně v kočárku a v nákupním vozíku. Sedí, skoro ani nedýchá a vše pozoruje. Zatím se naštěstí moc nesnaží nic chytat nebo brát, ale čekám, že to brzo přijde.

Ukázalo se, že je pěkně majetnický. Když přišla na návštěvu malá kamarádka, bral jí z ruky všechny hračky, a dokonce jí z pusy několikrát vyrazil i dudlík. Je ale hravý a snažil se s ní sám od sebe dělat „berany, berany“ a bouchal ji svou hlavičkou, ale Adélce se to nelíbilo. Musela jsem ho od ní odtrhávat. Dobré znamení ale je, že je na holky. 🙂

Přeji všem příjemný týden a budu se těšit příští pátek.

Vaše Julie

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie