Mimi LIVE! (47): Černá hodinka a nadělení v nočníku

Milé maminky a tatínkové, snažilky i všichni ostatní, kdo nás čtete,

minulý týden jsme si opravdu „užili“. Nejdřív jsem měla drobnou komplikaci já – řízla jsem se při krájení cibule, trošku víc než obvykle. K tomu jsem byla zrovna ten večer s Jonáškem sama doma a ještě před sebou měla spoustu úkolů – navařit, napéct a uklidit, čekala nás totiž další den návštěva. A tak jsem si ani nemohla na chvíli sednout, když se mi z té krve udělalo trochu šoufl. Ale možná to bylo dobře, aspoň jsem na to nemyslela a ono to nakonec nebylo tak hrozné.-)

Pláče a pláče… Co mu je?

Pak nás čekala těžká noc. Kolem půlnoci se Jonášek probudil a brečel a brečel. Uspávali jsme ho hodiny a nakonec spal jen u mě v náručí, spíš jen podřimoval – nikdo jsme toho moc nenaspali. Ráno měl trochu zvýšenou teplotu, tak jsem se s ním vypravila k doktorce. Bála jsem se, že budu za vystrašenou matku, když viditelně na něm nic nebylo. Ale i u doktorky poplakával, a protože to obvykle nedělá, bylo jí to taky divné.

Všechno vypadalo v pořádku, jen do jednoho ucha mu neviděla přes mázek. Pravděpodobně to prý jsou zuby, ale pokud mu po obědě nebude líp, máme zajít na ORL. A protože po obědě měl už horečku, tak jsme se tam vypravili. V oušku byl zánět. Paní doktorka Jondovi ouško rovnou píchla. To se samozřejmě neobešlo bez pláče, ale už odpoledne se mu viditelně ulevilo.

Už je líp

O dva dny později, když jsme mysleli, že je to už za námi, v noci zase plakal a měl teplotu. Doktorka na ušním tentokrát ouško vyčistila, protože to tam zhoustlo, ucpalo se a nemohlo odtékat, a dala Jonáškovi antibiotika. Druhé ouško je naštěstí v pořádku, u malých dětí prý bývá často zánět v obou.

Zajímala jsem se, jestli jsme Jonáškovi neuškodili tím, že jsme ho nenaočkovali proti pneomokokům. Prý to ale bylo virové a záněty středouší běžně mají i očkované děti, protože očkování stejně není účinné zdaleka proti všem kmenům. Výčitky mě stejně pronásledují, navíc přemýšlím, kde to dostal, a mám podezření na bazén. Paní doktorka to sice nepotvrdila, ale od plavání si budeme muset dát 2–3 týdny pauzu. Teď už je, zdá se, líp. Ťuk ťuk, ať to vydrží. Kolem půlnoci mám každou noc strach, že se zase probudí a začne brečet – vždycky to bylo v tuto dobu, taková černá hodinka. Byli jsme na kontrole a ouško je zahojené, jen ta antibiotika ještě pár dní musíme dávat.

Čistíme si zuby

Před nějakou dobou nám s Jonáškem přibyl nový rituál – čištění zubů. Začali jsme nedlouho poté, co se mu prořezal první zoubek. Tak se to doporučuje, jde prý zatím víc o ten zvyk než o samotné čištění. Jonášek mě vždycky se zájmem pozoroval, když jsem si před ním čistila zuby. A vzhledem k tomu, že asi od 9 měsíců nás moc rád ve všem napodobuje, stačilo mu podat kartáček a hned ho pěkně strčil do pusy. Chvíli ho nechám rejdit si v puse kartáčkem bez ladu a skladu, ať trénuje, a nakonec mu trošku pomůžu správnými pohyby přejet dolní i horní zoubky. Jsem ráda, že ho čištění baví. I když je někde něčím zaujatý, jakmile na něj z koupelny zavolám a ukážu mu kartáček, hned se přibatolí a natahuje ručičku. Jediný problém je pak dostat kartáček zpátky – nejraději by s ním pak v puse zůstal asi po celý zbytek dne. 🙂

Schodolezec

Dneska mě Jonášek překvapil, vyděsil a pobavil zároveň. Vyběhla jsem do sklepa pro plíny. Dveře do sklepa máme asi 4 metry od vchodových dveří, jen za rohem a za dalšími dveřmi. Jonda byl v obýváku do něčeho zabraný, nechala jsem pootevřené dveře, abych ho slyšela. Za tři minuty jdu zpátky, vchodové dveře jsou otevřené dokořán, Jondu nikde nevidím. Kde že byl? Na schodech nahoru, a netroškařil, byl už tak na desátém. Podotýkám, že doma schody nemáme a nikdy ještě nevylezl na žádný, ani na návštěvě. Je vidět, že tohle se učit nepotřeboval.

Přeju vám, ať si taky užíváte hodně legrace. A těším se zase příští pátek,

Vaše Bára

Čištění zoubků nade vše!

Milí čtenáři,

týden je opět za námi a já se hlásím z prosluněné Vysočiny. Opravdu se udělalo hezky, tak jsme si docela užili procházky s kočárkem, kdy už Šimonek nespí a pozoruje všechno kolem. Někdy se dokonce z kočárku i vykloní, aby lépe viděl.

Opět náš maličký začal slintat a teče to z něj jako z kohoutku (roste další zub), takže mě popadla uklízecí mánie a pokaždé, když se taková loužička objeví, hned ji utírám a Šimonka taky. Samozřejmě to nezůstalo bez povšimnutí našeho pozorovatele a hned si ukořistil malý ručník, kterým teď utírá všechno kolem počínaje zdmi a hračkami konče.

Mám pocit, že mě začíná napodobovat v mluvení. Například když něco spadne, tak říkám „bum“ a hned to slyším i od něj. Taky se učíme na kostkách, jak dělají některá zvířátka, a kravička s „bů“ mu jde nejlépe. Ráno, když se vzbudí a stojí v postýlce, tak pořád volá „mama“, ale nevím, jestli už je to záměr. Při krmení říkám „ham“, aby otevřel pusinku, a někdy sám vyloudí „am“.

Všimla jsem si, že jako vůdce vnímá tátu. Já se snažím všechno řešit spíše mírně, ale přesto je někdy potřeba zvýšit hlas, aby si pamatoval, že určité věci nesmí. Bohužel to na něj přestalo platit, ale když se rozzlobí taťka, poslechne a jen se dívá a tiše sedí, nebo se dokonce rozbrečí. Když byl taťka celý den v práci a Šimonek ho vůbec neviděl, nemohl se ho druhý den nabažit a pořád k němu natahoval ruce a chtěl se nosit. Myslím, že to taťku moc potěšilo.

Pokračujeme dál s vysazováním na nočník, ale nedaří se to každý den, protože někdy se pokaká při snídani, takže pak už ho jen přebalím a na nočník nedávám. Jednou se mu ale podařilo vyčurat a jednou vykakat do nočníku, z čehož jsem měla radost. Aspoň vím, že se nočníku nebojí a nečeká, až ho zabalím do plínky, aby se mohl vyčurat nebo vykakat. Doufám, že budeme nějaké nadělení v nočníku objevovat častěji.

Nevím, čím to je, ale náš malý mi dal svým spánkem najevo, že je čas na změnu režimu. Dopolední spaní, které jsem chtěla posunout na 12 hodin, aby spal po obědě, si prodloužil a denně spí dopoledne 2–3 hodiny a obědvá až tak po 13. hodině. Tím se nám taky oddálilo odpolední spaní, ale taky zkrátilo. Říkala jsem si, že už bychom to mohli nacvičit na jedno spaní za den, přibližně v polovině jeho dne, ale asi ještě počkám, až se posune čas zpět na letní, ať potom není změn moc. Navíc už mu bude skoro rok, kdy už většina dětí spí jednou denně.

Mějte se hezky a příští pátek se budeme opět těšit.

Julie a Šimonek

Šimonek v koupelnovém království