Mimi LIVE! (45): Televizní krmení a nočník na hlavě

Milé maminky a tatínkové, snažilky i všichni ostatní, kdo nás čtete,

minulý týden bylo Jonáškovi 10 měsíců, a tak jsme se po nějaké době zase dozvěděli jeho přesné míry – 76 cm a bezmála 9 kg. Na svůj věk je prý docela dlouhý a za poslední dva měsíce přibral skoro kilo.

Aby taky ne, když tak pěkně jedl. Denně 7x a všechno docela velké porce. Před nějakou dobou jsem dokonce začala přemýšlet o tom, že se doktorky zeptám, jestli nepřibírá až moc, protože mu i rostly faldíky.

Obrat o 180°

Teď je ale zase všechno jinak, jako ostatně už tolikrát. První změny se udály s Jonáškovou chutí na mlíko. Nejdřív přišlo období, kdy ho najednou skoro vůbec nechtěl. A pak bylo mlíko pomalu to jediné, co pozřel bez problémů. Jinak je krmení boj. Kroutí se při něm, vezme si pár lžiček a pak vypadá, že už nechce. Když ho něco zaujme, tak jí chvíli dál, dokud ho to neznudí, pak zase nechce.

A tak před něj při jídle rozkládám zvířátka z lega a říkám mu, jak které dělá, nebo mu ukazuju něco v knížkách, nejlíp ale bohužel zabírá televize, obzvlášť když běží reklama. Je to ale správné, takhle ho krmit? Neměla bych ho už teď učit, že při jídle se jí a blbosti se nedělají? A když v židličce jíst nechce, tak prostě nedostane a musí vydržet do dalšího jídla – když bude mít opravdu hlad, tak jíst bude?

Pokud pro mě máte maminky nějakou radu, budu moc ráda, pokud mi ji do diskuze napíšete.

Tubera musí počkat

Na 10měsíční prohlídce u paní doktorky jsem zjistila, že s očkováním proti tuberkulóze bude muset teď nějakou dobu počkat. Myslela jsem, že máme dost času a čekala jsem na vhodnou chvíli – hlavně na to, až bude Jonda aspoň dva týdny úplně zdravý. Za dva měsíce na roční prohlídce prý Jonda dostane poslední hexavakcínu – a protože by 3 měsíce po tuberkulóze nemělo být jiné očkování, tak už teď je na ni pozdě. Počkat to musí minimálně do srpna, protože po hexavakcíně dostane v 15 měsících ještě povinné očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím a po něm musí být odstup ještě alespoň měsíc.

Vybíráme golfáče

Mimo krmení jsme se v uplynulém týdnu „bavili“ výběrem lehkého kočárku – golfových holí. Už mě nebaví tahat sporťák pořád do auta a z auta, a protože jezdíme autem docela dost, golfáče v autě se užijou a sporťák může zůstávat doma, hlavně na zimu nebo do terénu do přírody, což znamená hlavně rybníčky a lesíky v okolí domu (jé, jak já se už těším na jaro a ty dlouhé procházky!). Lehký a hodně skládací kočárek se bude hodit i o víkendech, protože sporťák zabere přes půl kufru (i když máme kombíka) a s golfáčem v něm zbude daleko víc místa.

S nadšením jsem se pustila do prohlížení e-shopů a pročítání vlastností různých kočárků. Ale čím víc jsem toho načetla, tím jsem byla ztracenější, a ne a ne nějaký vybrat. Je to sice super, že máme tolik možností, ale někdy to stojí člověka tolik času, že nevím, jestli nezávidím rodičům tu jednoduchou volbu, když existovaly dva modely a brali ten, který byl zrovna k mání.-) Držte nám palce, ať vybereme dobře, samozřejmě i v tomto případě uvítám vaše zkušenosti a tipy v diskuzi. Snad vám v některém z příštích článků budeme moci přinést pozitivní recenzi na nové golfky.

Těším se zase příští pátek,

Vaše Bára

Na našem videu uvidíte, jak malý zařezává jako starý chlap.

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

Milí čtenáři,

Šimonek nás mile překvapil. Téměř měsíc poté, co si poprvé stoupl, začal lézt po čtyřech. Podívejte se na naše video! Doposud se jen plazil a teď to střídá tak půl na půl. Možná to bude tím, že jsme mu pořídili protiskluzové chrániče na kolínka, která nosil zhruba týden.

Máme v celém bytě plovoucí podlahy nebo dlaždice a všude mu to dost klouzalo. Chrániče zřejmě pomohly. Další ochrannou pomůckou, kterou jsme koupili, je dětská helma, kterou plánujeme používat hlavně venku. Je lehká a prodyšná, ale Šimonek si ji moc neoblíbil. Asi i proto, že nemá rád žádné čepice.

Řekla jsem si, že už je čas seznámit Šimonka s nočníkem. Dali jsme mu ho do jeho pokojíčku, aby si zvykl, že něco takového existuje. Zkusila jsem ho na něj i posadit (zatím oblečeného), ale vůbec se mu to nelíbilo a hned ke mně začal natahovat ruce, abych ho sundala. Po pár dnech ho bere spíše jako hračku, a už se mu dokonce povedlo nasadit si ho na hlavu, čemuž se při jeho nesnášenlivosti čepic dost divím.

Začíná z něj být malý chytráček, a když se mu něco nelíbí, dává to najevo. Naposledy si umanul, že nechce mít bryndáček uvázaný kolem krku. Kdykoliv mu jej nasadím, hned si ho začne rvát z krku a ten na suchý zip je dole hned. Horší to je se zavazovacími, to by byl schopný se uškrtit. Zjistila jsem, že ho vlastně ani nepotřebujeme. Šíma jí docela hezky, otvírá pusinku a ani mu to z ní nevytéká nebo nepadá.

Náš drobeček pokračuje s napodobováním. Už dost dlouho jsme spolu cvičili paci paci. Najednou, zrovna když jsem ho uspávala, to udělal sám. Zjistil, že plácání ručičkama vydává zvuk, a tak ho často opakuje. Pokaždé když začneme s básničkou paci paci, začne nadšeně plácat. Další oblíbenou hrou je hra na „kuk“. Když má nějaký větší předmět v ruce, dá si jej před obličej a čeká, až řeknu kuk, a on se mi ukáže. Pro velký úspěch to musíme několikrát opakovat.

Nově si sám sundá lahvičku ze stolu a napije se. Pak ji sice nechá na zemi, ale považuji to za úspěch. Samozřejmě stejně je to i s dudlíkem. Kdykoliv ho někde vidí, hned se po něm natáhne a už ho má v puse. Škoda, že to nedovede i v noci, asi je moc rozespalý a ve tmě ho nenajde.

Mějte se krásně.

Vaše Julie

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie