Mimi LIVE! (40): Opožděný zoubek a Harapes

Milé maminky a tatínkové, snažilky i všichni ostatní, kdo nás čtete,

po minulém příspěvku mi několik z vás napsalo do diskuse i na facebook. Většinou jste psali, ať si s Jondovým nelezením zatím nedělám hlavu. Děkuji za milá slova, dám na vás. Třeba Jonášek fázi lezení opravdu přeskočí. Má k tomu nakročeno…

Nové objevy – pes a schody

Minulý víkend jsme si udělali výlet a objeli pár příbuzných. A Jonášek udělal spoustu pokroků. Seznámil se zblízka s prvním psem a nebojácně se na něj vrhal. Osahal si první schody, a kdyby měl víc času, věřím, že by na ně i zkoušel vylézt.

Vykuk

Docela nás ten náš koumák překvapil, když jsme ho dávali u tety spát. Šla jsem nahoru po schodech podívat se, jestli už usnul, a najednou vidím, jak na mě vykukuje ze dveří. Zvedl se na kraji postele, aby dosáhl až na dveře, a protože byly jen zašoupávací, otevřel si a vykláněl se ven.

Stojí

U další tety se Jonášek zvedl a poprvé vůbec vydržel chvíli stát opřený o vánoční dárek (trošku opožděně, já vím :-)). Od té chvíle si už stoupá pořád a překvapivě rychle se zlepšuje – další ráno se na nás už smál z postýlky vestoje. Už jsem vám psala, že poslední dobou je Jonášek samá modřina? Tak to bylo ještě dobré, „jen“ ze zvedání se do kleku. Teď se dostane o něco výš a padá taky z větší výšky. Nebo někde stojí, po chvilce už nemůže, tak kňourá, že dolů neumí jinak než žuchnout, a to se mu nechce. O zábavu máme postaráno.-)

Pokrok největší

Největší překvapení tohoto víkendu na nás čekalo až večer po návratu domů. Jonáškovi se konečně vyklubal dlouho očekávaný první zoubek. Objevila jsem ho v předvečer jeho 9měsíčních narozenin (jestli se to tak dá nazvat). Dal si načas. Největší radost tím udělal tátovi, ten se už nemohl dočkat.

Všem vám přeju krásný týden a těším se zase příští pátek,

Vaše Bára

Podívejte se na naše video, kde se Jonášek směje na tátu.

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie

Milí čtenáři

Šimonek v minulém týdnu dosáhl devíti měsíců, tak jsem opět zapřemýšlela, co všechno už umí. Je toho dost a v poslední době dělá pokroky tak rychle, že to ani nestíháme sledovat.

Začal se sám stavět o nábytek na kolínka a po víkendu na kolínkách nás překvapil krásným postavením na nožičky s oporou stolku. Zakončil to baletním zanožením, tak snad z něj nebude druhý Vlastík Harapes.

S vnímáním světa udělal Šíma taky velký pokrok. Skoro celý víkend strávil s babičkou, kde mají asi dvoudenní jehňátka. Dříve mu zvířata nevadila, ale teď se z něj stal strašpytel. Jen co jehně uviděl, rozklepal se a spustil pláč. Podobné to bylo s kočkou, kterou viděl spíše jen z dálky.

Na návštěvu přišla taky kamarádka (4 roky) a musím říct, že v tomto vztahu došlo k pokroku. Dříve na Šimonka vždycky žárlila a nechtěla se k němu ani přiblížit. Teď už asi „dospěla“ a hraje si s ním jako vlastní sestřička. Samozřejmě to začal vnímat i ten náš malý ďábel a tahá Renátku za vlasy, bere jí z rukou všechny hračky, které si půjčí, a dokonce se odehrála malá epizodka žárlivosti. Renátka si sedla ke mně na zem s knížkou, že si ji prohlídneme a Šíma si hrál opodál. Když viděl, jak se k sobě tulíme, hned se připlazil, přelezl kámošku a vlezl mi až do klína, kde se usadil. Takový záchvat žárlivosti jsem u něj ještě nezažila a musela jsem se hrozně smát, jak začíná být to dítko majetnické.

Podruhé jsme všichni navštívili bazén. Doufali jsme, že už to tam pozná a bude se mu to líbit, ale odehrálo se to stejné co se zvířaty. Jen jsme vešli do místnosti s bazénem, rozklepal se a spustil řev. Naštěstí nám paní instruktorka dovolila do vody dudlík a s tím to Šimonek všechno přežil, dokonce s občasným úsměvem. Nejvíce se mu ale pak líbilo v houpačce v herně, kde po koupání a saunování dětičky masírujeme a hrajeme si. Snad už další koupání bude radostí pro nás všechny.

S kojením se vše vrátilo do starých kolejí, takže kojím ráno a večer před spaním. Všechny zkušené maminky mi říkaly, že děti při kojení nekoušou, ale náš Šíma je asi výjimka. Když jej kojím večer a on ještě není úplně unavený a dopije své mlíčko, začne si s bradavkou hrát svými zoubky, což je pro mě docela bolestivé. Naštěstí mě nekouše do krve, ale příjemné to není. Snad ho to brzo přestane bavit, protože bych ráda kojila co nejdéle.

Příjemný týden všem,

Vaše Julie

Fotografie: Fotoprome.cz – ateliér dětské a rodinné fotografie