Mimi LIVE (4): Cloumají s námi hormony!

Mimi LIVE!, sesterský projekt Těhulky LIVE! vás bude provázet životem malého človíčka od jeho příchodu na svět až do prvních narozenin.

Maminka Bára: Bojujeme s kojením

Jonášek s tatínkem

Dnes je na řadě povídání o pobytu v porodnici. Tohle období jsem ve svých plánech docela podcenila jako krátké a nedůležité. Ale ono tak krátké není, a nedůležité už vůbec ne.

Protože jsem rodila císařem, strávila jsem první den na JIPce a Jonáška mi nosili přikládat každé 3 až 4 hodiny. Druhý den ráno jsem se přesunula na oddělení šestinedělí a když ho pak přinesli, dětská sestra mi ukázala, jak ho přebalit, jak mu ošetřit pupík – instruktáž trvala pouhých pár minut – a pak už to bylo jen na mně.

Ze začátku mi to samozřejmě vůbec nešlo, bála jsem se Jonáška třeba jen zvednout. Ale o den později, když přišel manžel a Jonáška přebaloval on, všimla jsem si, jak jsem se za jediný den zdokonalila. Manžel bude mít doma co dohánět 🙂 Doufám, že se stejně rychle budu zlepšovat ve všem, co maminka k péči o mimi potřebuje.

Když večer tatínek odcházel, byla jsem nesvá z toho, jak asi bude probíhat první společná noc, jak to s Jonáškem sami dva zvládneme. Nakonec to nebylo tak zlé, ale musela jsem si vzít Jonáška do postele, aby neplakal. Což neviděla ráda dětská sestra, která přišla uprostřed noci na kontrolu a dala mně i druhé mamince miminko zpátky do vozíčku. Miminka tam ale nechtěla spát, tak jsme si je vzaly zpátky. Říkaly jsme si, že se časem naučíme, jak je uklidnit. Nejlíp se to ale bude trénovat až doma a ne v porodnici, kde je všechno takové jiné.

Přepadlo mě poporodní blues

Nevyhnuly se mi ani projevy hormonální bouře, která se po porodu objevuje. Ukázalo se totiž, že Jonášek má novorozeneckou žloutenku a možná bude potřebovat fototerapii. To by znamenalo, že nebude u mne, ale bude ležet se zakrytými očíčky pod speciální lampou a že možná půjdeme domů později. I když na to nakonec naštěstí nedošlo, tak jsem to dopředu oplakala. Slzy mi tekly a prostě nešlo přestat. Stalo se mi to od porodu ještě párkrát, i doma.

Takhle Jonáška přebalujeme.

Ale abych nevyděsila budoucí maminky – smutek nikdy netrval dlouho a střídal se s jinými náladami jako na běžícím pásu. Když přišel ženský doktor na vizitu a ptal se mě, jak se mám, jestli je všechno v pořádku, celá ubrečená jsem mu vysvětlovala, že „všechno je v pořádku, to jsou jen ty hormony“.

Půjdeme domů, když přibereme

Pak nám dětská doktorka řekla, že Jonáška nemůže pustit domů, dokud nezačne přibírat. Kojení nám ještě moc nešlo – žloutenka způsobila, že byl Jonášek spavý, ani neměl hlad a nechtěl moc sát. Tak mě dětská sestra naučila, jak ho správně před a po kojení zvážit, zjistit, kolik vypil a zbytek odstříkat a dát mu stříkačkou. To jsem pak 24 hodin do další vizity dělala poctivě co 3 hodiny.

Ze začátku, než jsme to natrénovali, to byla procedura dlouhá hodinu a půl. Mezi tím tedy jen hodinka a půl odpočinku, i v noci. Ale vidina toho, že půjdeme domů, způsobila, že jsem se necítila vůbec unavená. A další den dětská doktorka na váhu nevěřícně mrkala, Jonášek přibral za poslední den hodně a my mohli domů.

A o tom, jaké byly ty první dny doma, zase příště.

Vaše Bára

Jaký byl váš porod, milé maminky? Měly jste takové štěstí, jako Julie, nebo jste si „užívaly“, jako Bára? Napište nám.

Maminka Julie: První dny doma

Šimonek spinká na tatínkovi.

„Konečně doma“, pomyslela jsem si v první chvíli, když jsme našeho malého Šimonka vybalili z autosedačky a zabalili do zavinovačky. Hned mě však přepadla trochu úzkost a strach, protože nebudu mít žádnou sestřičku po ruce, abych za ní zašla pro radu. Budeme to muset zvládnout sami, vždyť jsme na to tři.

První noc spinkal malý v košíku u naší postele a s každým jeho pohybem jsem byla vzhůru. Říkala jsem si, že tak to nejde, protože se nevyspí nikdo z nás. Hned druhou noc spal Šimonek ve své postýlce ve vlastním pokoji a od té doby neměníme. V noci spinká 4 až 5 hodin a budí se jen na kojení, takže si opravdu všichni odpočineme.

Nestíhám ani uvařit

Hned po ránu mi ale jasně dává najevo, že už je den a on ho nehodlá celý prospat, prostě beran! Dopolední režim je trochu hektický, protože si vynahrazuje nevypité mlíčko z noci, tak kojím po 2 hodinách, dám si sprchu a nestíhám ani připravit oběd. Snažím se navařit si večer, když už malý zase spinká. Odpoledne spinkáme dvakrát, jednou si většinou lehnu i já, abych načerpala nové síly a energii a podruhé už je to spíše jen takové lehké dřímání před koupáním.

Plaváček z něj asi nebude

Ach to koupání, to je vždycky křiku. Zatím se mu ve vodě moc nelíbí, ale pevně doufám, že se to změní. Koupeme se každý večer kolem 19. hodiny, abychom vytvořili rituál před spaním a maličký si na to zvykl, tak snad se to povede. Navíc musím ještě vychytat pár věcí, když jsem na koupání sama. Ono se to nezdá, ale nachystat čisté věcičky, osušku a kosmetiku, pak taky vaničku a ještě mít místo na rozbalení a na zabalení po koupání je pro dvě ruce docela dost práce – navíc, když v nich ještě držíte mrňouska.

Ve spánku je Šimonek nejkrásnější.

Za nejkrásnější chvilky stejně považuji kojení. Sedím v křesle a malého mám na kojícím polštáři, což je nejlepší pomůcka, a užívám si pohled na toho tvorečka v náruči. Zpočátku to bylo těžké a měla jsem rozbolavělé bradavky, ale po týdnu doma se to upravilo. Dokonce jsem cítila píchání v jednom prsu. Pomohl tvarohový obklad, opravdu to funguje.

První dny jsou opravdu náročné, ale myslím, že si začínáme všichni zvykat a vytvářet nějaký režim, který nemůžeme moc narušovat, aby Šimonek dobře spal a rostl.

Kdy už se dostanu do formy?

A co moje rozbolavělé tělo? V porodnici jsem nechala 10 kg, takže mám ještě 3 kila navíc, ale s kojením to jde dolů… Ale ty hormony! Někdy, když se jdu podívat, jak maličký spinká, neubráním se a brečím. Stačí i smutná písnička v rádiu a slzy taky tečou, ale to je asi normální. Myslela jsem si, že přijedu domů a budu „fungovat“ jako dřív, ale hned druhý den mi tělo dalo najevo, že jsem se spletla. Snažila jsem se uklízet a odpoledne mě přepadla zimnice a horečka, že jsem malého nemohla málem ani koupat. Naštěstí to napravila sprcha a vydatné jídlo a byla jsem zase fit.

A co tatínek? Ten se zatím zhostil menších úkolů jako je odříhnutí po kojení, nebo rozbalení malinkého, utěšování a asistence při koupání, na víc si zatím netroufá, ale to ještě přijde.

Venku se krásně spinká

První týden doma jsme zakončili krátkým pobytem v kočárku na balkóně, protože vysvitlo sluníčko a bylo 25 stupňů. Šimonkovi se zpěv ptáčků tak zalíbil, že hned usnul a spal skoro 4 hodiny. Už se těším, až vyjedeme ven na delší procházku, určitě nám to jarní sluníčko dodá energii a náš drobeček se na čerstvém vzduchu bude cítit taky dobře. Takže vzhůru do druhého týdne…

Vaše Julie

JSME V TOM S VÁMI

Vaše redakce Babyweb.cz