Mimi LIVE! (36): Vysavač a jiní kámoši

Milé maminky i tatínkové,

uf, jsme přestěhovaní. Jonášek poprvé spal sám v pokojíčku a tři dny mě viděl jen sporadicky. Byl z toho docela vykulený. Babička o něj sice pečovala vzorně, ale od narození trávil dny vlastně výhradně se mnou, takže chápu, že to pro něj muselo být neobvyklé.

Nový domov

Byla jsem zvědavá, jak Jonášek zvládne přesun do nových prostor. Možná, že ho chaos během stěhování otupil, ale přišlo mi, že to vůbec neřešil. Prostě se plazil po podlaze jako obvykle a snažil se prozkoumat všechno zajímavé v dosahu. Jako vždy. 🙂

Vlastní pokojík

Stejně tak zvládl první spaní sám v novém pokojíku. Když jsem ho tam poprvé přinesla na přebalení, díval se na strop na nový lustr a rozhlížel se, kde je. Ale když jsme ho dávali spát, už to vůbec neřešil. Postýlka je stejná, tak co. A že tam s ním nespí rodiče? Toho si asi ani nevšiml. Zato já jsem se cítila jako bez ruky. Původně jsem plánovala, že si necháme jen otevřené dveře, ale raději jsem si natáhla chůvičku hned k hlavě, abych dobře slyšela, pokud se začne probouzet. Asi mi bude chvíli trvat, než si zvyknu a zvládnu to bez techniky. 🙂

Ještě není hotovo

Stěhování s malým dítětem, které se plazí, je teda mazec. Jak jsme postupně odnášeli věci, objevil se prach. Plazící se Jonášek byl – s prominutím – jako čuník. Jemu to nevadilo, ale já jsem ráda, že už jsme v novém. Ne, že bych tu už měla uklizeno, ale je to lepší a za pár dní snad bude ještě líp. Už se těším na Štědrý den, to už snad bude hotovo a od úklidu si dám velkou pauzu.

Babičky

Bez babičky by nám stěhování trvalo asi čtyřikrát tak dlouho a Jonášek by zdaleka nebyl v takové pohodě. Ještě že babičky máme a jedna z nich přijela a hlídala Jonáška. Škoda, že je máme tak daleko. Ale dobře nám tak, to my jsme odešli z rodných měst.-)

Štastné a veselé všem a rozzářená očka všech dětí pod stromečkem.

Vaše Bára

Milí rodiče,

uplynulý týden byl v naší domácnosti docela krušný, protože je doba před Vánoci a letos se poprvé vše odehrává pod dozorem našeho drobečka. Hned v pondělí Šimonkovi začalo téct z nosu, a tak jsme si zažili zatím nejhorší noc. Bohužel mne hned ráno dostihla smutná zpráva – v noci zemřel můj dědeček, spravedlivý, hodný a moudrý muž, který navždy zůstane v mém srdci.

Šimonkova první rýma pokračovala, a tak jsme byli nuceni koupit odsávačku hlenu, protože už chrochtal jako prasátko. Nejdříve jsme se rozhodli pro odsávačku, která se ovládá pomocí úst rodičů. Naštěstí jsme pořídili i odsávačku připojenou na vysavač a tu můžu jen doporučit. Šimonkovi se to sice moc nelíbí a myslela jsem si, že se začne bát vysavače, ale nic to s ním neudělalo a vysavač je jeho kámoš i nadále. V postýlce jsme mu naklonili matraci a na noc zvlhčujeme vzduch, tak se mu spinká líp, ale je mi ho moc líto. Už aby ta rýma byla pryč.

Myslela jsem si, že stihnu napéct cukroví. Docela se to dařilo, ale až po večerech, tak doufám, že příští rok už v něm najdu malého pomocníčka. Pomáhat chtěl už i letos. Bohužel se stalo, že zůstal na chvíli sám s kyblíkem vody na vytírání podlahy. Nemusím asi popisovat, co se stalo… Kyblík skončil na zemi a Šíma se cachtal ve vodě. Samozřejmě jsme byli mokří oba a Šíma to završil tím, že mě při přebalování počural, což už hodně dlouho neudělal.

Pohybově nás náš malý had překvapuje každý den. V postýlce nebo v posteli se staví na všechny čtyři, ale na podlaze se o to zatím nepokouší. Když se dostane k nějaké opoře, snaží se zvedat, jako by chtěl vstát, ale zatím se zvedne jen do pasu, ještě musí nabrat sílu.

Cukroví je napečeno, byteček uklizen, jen ta vánoční nálada zatím nějak chybí. Naštěstí máme to naše nádherné sluníčko, které mne rozesměje každé ráno.

Všem čtenářům přeji krásné Vánoce, snad budou i bílé.

Vaše Julie