Mimi LIVE! (35): Se stromečkem na strop!

Milé maminky i tatínkové,

vždycky jsem se těšila na první opravdové Vánoce – ty ve třech. Vánoce jsou pro mě hlavně svátky dětí. Teď mi těšení tak trošku kazí to, že nás ještě před nimi čeká stěhování. Jako by obvyklý předvánoční shon a stres sám o sobě nestačil, my si to musíme takhle zkomplikovat. 🙂 Ale zase na druhou stranu: až 24. konečně usedneme k prostřenému stolu, budu si toho myslím opravdu vážit. Už jen toho, že konečně budeme mít stůl. 🙂

Jonáškův pokojík

Důvodem stěhování je samozřejmě hlavně Jonášek. Bydlíme ve dvoupokojovém bytě, a i když zatím vlastní pokojík ještě nutně nepotřebuje, přišlo by to dřív nebo později. A protože se naskytla vhodná příležitost, chňapli jsme po ní a stěhujeme se o patro níž do většího bytu se zahrádkou. Ani adresa se nám nemění a zůstáváme na místě, kde se nám moc zalíbilo.

Spaní o samotě

Jonáška čeká nový prostor a taky spaní ve vlastním pokojíku. Po půl roce je už prý vhodný věk, aby dítě spalo ve svém, a když pro něj bude stejně všechno nové, tak to spojíme i s touto změnou. Snad si všichni rychle na nové rozložení zvykneme.

Úložné prostory

Já se samozřejmě těším na větší úložné prostory. Jonda dostane vlastní skříně, takže už se nebudeme ňahňat všichni v jedné. Některé hračky se taky z obýváku přesunou do dětského pokojíku. A budeme moct konečně složit houpacího koníka, kterého dostal, když byl ještě v bříšku, a doteď čeká ve sklepě.

Stromeček na strop?

Ještě jsem se nerozhodla, kam dáme stromeček. Jonda mi připadá dost divoký na to, aby byl na podlaze. Bála bych se, že ho na sebe strhne. Asi raději pořídíme menší a dáme ho na nějaký stolek. Nejjistější by ale bylo pověsit ho na strop. 🙂

Přeju všem krásný předvánoční týden. Nenechte se strhnout stresem a buďte rádi, že se nestěhujete…

Vaše Bára

Jonášek se začíná stavět na všechny čtyři. Že by příprava na lezení? Podívejte se na jeho video.

Milí rodiče,

nevím, jestli to tak je u všech dětí, ale náš Šíma si čím dál více oblíbil hračky „nehračky“. Nejvíce v kurzu je teď sloníček-pomocníček neboli vysavač. Stačí, když jej vytáhnu ze skříně, a Šimonek už ví, že bude hukot. Začne osahávat hadici a celý vysavač a vykulí ta svá kukadla.

Samozřejmě takových hraček máme více. Kdykoliv mačkáme prázdnou pet láhev, musíme ji dát na domáčknutí Šimonkovi, taky se chce podílet na recyklaci, jen svým způsobem. Asi z něj roste malý elektrikář, protože žádný kabel nezůstane bez povšimnutí.

O víkendu u nás ve vsi proběhla mikulášská nadílka a tradiční vánoční koncert, na který jsem původně ani nechtěla jít. Mikuláš obdaroval Šimonka, ale toho více zajímal čert, kterému řinčely řetězy a z pusy mu trčel jazyk až k pupku. Čert si dokonce mohl Šímu pochovat, ale asi to bylo tím dlouhým červeným jazykem, že u něj ani nezaplakal. V poslední době je totiž u cizích lidí docela bojácný a vždycky začne natahovat k breku a ručičkama se snaží dostat ke mně, když se jej snaží pochovat někdo cizí.

Velkou katastrofou se u nás stala prasklá savička u láhve. Jelikož se snažím, aby si Šimonek držel lahvičku sám, nechávám mu ji, aby si hrál a učil se to. S jeho zoubky to ale dopadlo špatně a savičku prokousl, takže jsem nasadila náhradní. Ta je bohužel větší a nějak mu nevyhovuje, takže nechce moc pít a má zácpu. Pro příště budu poučena, že savička musí být pořád stejná a měla bych jich mít více v zásobě.

Při pondělní prohlídce u lékařky měl Šimonek tyto míry: 73 centimetrů a 8 370 gramů, takže roste jako z vody. K jídlu nám bylo doporučeno začít podávat pečivo a nepřehánět to s vánočním cukrovím. Teprve se na něj chystám, tak nechám pár neslepených lineckých koleček bokem pro toho našeho malého mlsouna, snad mu to bude stačit.

Vaše Julie