Mimi LIVE (3): Jonášek a Šimonek jsou na světě

Mimi LIVE!, sesterský projekt Těhulky LIVE! vás bude provázet životem malého človíčka od jeho příchodu na svět až do prvních narozenin.

Maminka Julie: Konečně jsme se dočkali

V pátek 8. 4. jsme s manželem dokončili dětský pokoj a já jsem si říkala, že teď už se může miminko narodit – a ten náš drobeček jako by mě vyslyšel. Večer jsem měla mírné křeče, ale usnula jsem. Kolem půlnoci mě stejné křeče probudily a začaly se pravidelně opakovat po půl hodině. Ve dvě hodiny se už opakovaly po deseti minutách, tak jsem vzbudila manžela, že je čas.

Venku řádila vichřice a do porodnice jsme dorazili po třetí hodině. Sestra mi ani nevěřila, že mám kontrakce, protože jsem se prý tvářila, že mi nic není. Paní doktorka mě přišla prohlídnout a říkala, že na velký porod to ještě nevypadá, takže jsem stihla ještě přípravu v podobě holení a klystýru. Asi o půl páté jsme se manželem dostali do postele na našem předporodním pokoji a kontrakce byly pořád slabé, takže jsem si mezi nimi i zdřímla.

Venku na tři zatlačení

Sestřička chodila natáčet monitor a o půl deváté se rozhodli, že je čas napíchnout plodovou vodu. Pak už to šlo ani nevím jak. Kontrakce zesílily, ležela jsem připojená k monitoru a dýchala jak pejsek. Manžel byl celou dobu při mně a držel mě za ruku nebo mi otíral čelo. V 9:15 jsem se dostala na sál, třikrát jsem zatlačila a v 9:25 byl náš drobeček venku s porodní váhou 3 170 g a Apg 9, 10, 10. Pan doktor nastřihl hráz, což jsem vůbec nevěděla ani necítila, takže mě ještě sešili a mezitím mi přiložili Šimonka na břicho a k prsu, hned se přisál.

Klepala jsem se, když jsem toho tvorečka držela a bála se, že ho ani neudržím. Pak si ho sestřička odnesla na ošetření a my jsme s manželem zůstali ještě 2 hodiny na sále, povídali jsme si a manžel posílal SMSky a volal všem příbuzným, že máme syna Šimonka. Můžu říct, že porod byl rychlý a téměř bezbolestný, takový bych přála všem ženám, které se bojí rodit.

První Šimonkovi návštěvy

Po dvou hodinách mě převezli na oddělení šestinedělí a usnula jsem. Šimonka mi nosili každé 3 hodiny na přiložení k prsu a pomazlení a já uronila první slzičky dojetí. V noci si Šimonka ještě nechali na oddělení novorozenců, abych načerpala síly, a v neděli ráno začalo naše společné „hospodaření“.

Šimonek s tatínkem

Sestřičky mi ukázaly, jak miminko přebalím, a pomohly mi s kojením vleže. Odpoledne se sešlo nejbližší příbuzenstvo. Samozřejmě obě babičky a dědečkové a dvě novopečené tetičky a strýčkové. Šimonek šel jak „horký brambor“ z náručí do náručí a každý si jej chtěl pochovat. Tatínek je ale všechny usměrnil a sám si ho užíval nejvíce. Ten pohled na moje dva chlapy nikdy nezapomenu.

V porodnici jsme zůstali do středy a Šimonek každým dnem krásně přibíral, protože jsem měla mléko a kojila každé 3 hodiny přes den. V noci mi dopřával luxus a kojila jsem po 4 až 5 hodinách, takže jsme se oba krásně vyspali. Ve středu jsme byli oba propuštěni a po cestě domů jsem se zastavili u dětské lékařky, která nám předepsala vitamíny D a K v kapkách. Na další prohlídku půjdeme za týden. Pak vám napíšu, jak se nám vede doma a jak se snažíme vytvořit si režim.

Vaše maminka Julie

Jaký byl váš porod, milé maminky? Měly jste takové štěstí, jako Julie, nebo jste si „užívaly“, jako Bára? Napište nám.

Maminka Bára: Konečně jsme se dočkali

Milé čtenářky i čtenáři Babywebu,

potřetí se podle předpokladů už nehlásím 2v1, ale hlásíme se 3 – mimo mě a Honzu náš malý Jonášek. Narodil se 15. dubna v 0:52 s mírami 52 cm a 3,78 kg. Za ten týden od jeho narození se toho odehrálo tolik, že jsem se rozhodla napsat vám o tom postupně. Dnes o porodu, příště o sžívání v porodnici a pak o prvních dnech doma.

Na svět se mu nechtělo

Dlouhé přenášení ukončila až indukce – vyvolání porodu. Na ráno jsme byli objednaní do porodnice a já měla v hlavě (samozřejmě kromě stálé myšlenky, ať je mimi v pořádku) jedinou myšlenku – ať to jde rychle, ať to netrvá třeba dokonce víc dní.

Doktor mi zavedl gel s prostaglandinem a hned začaly kontrakce. Pak se už hlavně čekalo. Pořád se natáčel monitor, jestli je miminko v pořádku a každé 2–3 hodiny kontrola, jak se otevírám. Kontrakce docela bolely, ale otevírání moc nepostupovalo, k tomu mi během dne udělali 2x Hamiltonův hmat, aby tomu ještě pomohli, a ten taky nebyl úplně příjemný. Ale dovedu si představit i horší porod.

Když už jsem se pomalu smiřovala s tím, že na noc mi kontrakce utlumí a další den se to všechno bude opakovat, doktor po poslední prohlídce zavelel, že půjdu na přípravu a pak na sál, že jsem otevřená dostatečně. Na řadu tedy přišla příprava, což znamená hlavně klystýr. Vím, že některé ženy ho nechtějí, mně ale docela ulevil od bolestí. A taky mi moc pomáhalo sezení na balónu, kontrakce byly o hodně snesitelnější. Po hodině jsme šli na porodní sál a dostali nabídku epidurálu.

Jonášek po porodu

Epidurál ano nebo ne?

Do předchozího dne jsem nebyla rozhodnutá, jestli epidurální anestezii chci. Přece jen mě trochu děsilo píchání do páteře a případné, i když prý velmi vzácné, komplikace. Den před porodem jsem ale měla zajímavý zážitek – byla jsem na zátěžovém testu, který mi prováděli v porodním boxu a trval hodinu.

Naproti v jiném boxu probíhal porod a já ho tak celý slyšela. Když paní po přípravě přivezli, docela trpěla, pak dostala epidurál a zbytek porodu už zněl úplně v pohodě, paní ani nehlesla. Když se pak ozval dětský pláč, upustila jsem já, tehdy ještě těhotná a jen doufající, že jednou snad taky porodím, i pár slziček.

Po celodenním trpění jsem měla kontrakcí navíc plné zuby, tak jsem neváhala. Zavádění epidurálu nebylo ani nepříjemné, oproti kontrakcím sranda  A ten účinek… opravdu obrovský rozdíl. Kontrakce se po epidurálu nejen daly snášet, dokonce jsem měla chuť i vtipkovat. Najednou jsem cítila jen vrchol kontrakce a bolest vnímala spíš jako tlak.

Přirozeně nebo císařem?

Na sále jsme ale čekali už zbytečně. Doktoři vyzkoušeli všechno, oxytocin do žíly, bylinky a další preparáty, ale otevírání dál nepostupovalo, a tak po asi 3 hodinách kontrakcí na sále po půlnoci zbývala jediná možnost – císařský řez z důvodu nepostupujícího porodu. Paní doktorka z toho byla smutná, mně to v tu chvíli bylo už ale docela jedno. Hlavně ať to skončí.

První chvilky se synem

S rozhodnutím o císařském řezu přišla další výhoda epidurálu – protože byl už zavedený, jen mi tam přistříkli nějakou anestezii a mohla jsem být při vědomí. Jinak by narychlo byla nutná kompletní anestezie, které je méně šetrná i pro miminko.

Jonášek se narodil v 0:52 po půlnoci. Já jsem byla při vědomí a mohla jsem mu tak hned dát pusinku a pokochat se jím. Přiznám ale, že jsem po dlouhém dni a s kyslíkovou maskou na puse a trochu i přes oko byla trochu mimo.

Věděla jsem ale, že v zahřívacím boxu na něj s dětskou lékařkou čeká tatínek, který si ho tam bude moci užívat dlouhou dobu. Zbytek operace mě už jen zašívali, já nic necítila a podřimovala. Pak mě převezli na JIP, kde jsem, ani si nepamatuju jak, usnula.

Nikdy mě nenapadlo, že budu rodit takhle. Že nezažiju spěšnou cestu do porodnice v bolestech, u které nevíte, kdy to přijde. Že místo toho budu nastupovat plánovaně do nemocnice, jako někdo nemocný. Ale Jonášek věděl nejlíp, proč se nechtěl narodit – měl totiž pupeční šňůru kolem krku.

Vaše maminka Bára

JSME V TOM S VÁMI

Vaše redakce Babyweb.cz