Mimi LIVE! (29): Hračky-nehračky a první zub

Milé maminky i tatínkové,

Vánoce se blíží, a tak jsme začali pomalu přemýšlet, jaké hračky Jonáškovi pořídit. Taky se nás na to začínají ptát příbuzní.

Nehračky

Jonášek si hodně vyhraje s nehračkami. Zbožňuje hlavně časopisy a papíry vůbec. Mačká je, trhá, mává s nimi. Takže katalogy a letáky jsou teď u nás o něco oblíbenější. Tak snad abychom si sundali ze schránky ten nápis „žádná reklama“. 🙂

Dětní kamarádi říkali, že nejoblíbenější je pečicí papír, protože hodně šustí. Já jsem objevila něco ještě lepšího – tenký šusticí papír, co se dává do halenek apod., který se prodává složený. Ten ho zabaví minimálně na půl hodiny.

Taky má moc rád tkaničky. Dávám mu na nohy teď takové capáčky-tenisky, jednak se mu v nich líp plazí (ponožky po plovoucí podlaze prokluzují) a pak v autosedačce, ze které mu už nohy začínají vyčuhovat, má v nich nohy v teple. No a ty on s oblibou rozvazuje. I čepici si za šňůrky stahuje z hlavy, a když spí v kočárku, usíná pokaždé se šňůrkou od fusaku v ruce.

Hračky

Hračky ho ale baví taky. Není tomu dávno, co jsme se radovali, že se mu podařilo hračku uchopit a udržet. To už teď není žádný problém a začíná se o ně zajímat hlouběji, přemýšlí, jak co funguje.

Chceme mu proto pod stromeček pořídit nějaké složitější hračky, myslím, že ho to bude moc bavit. Doteď máme hlavně různá chrastítka a zvířátka se šustícími křídly a kolečky k okusování. Teď to bude chtít spíš nějaké hrající hračky, kde se něco zmáčkne a ono to něco někde udělá. Sice jsou to z mého pohledu takové velké plastové obludky, které zabírají spoustu místa, ale děti to prostě baví. Nemůžeme jich však pořídit moc (z důvodů finančních i prostorových), proto budeme muset dobře vybírat.

Pozorování a napodobování

Pozorovat lidi Jonáška bavilo vždycky. Teď je na něm ale úplně vidět, jak sbírá a zpracovává informace – co děláme, jak to děláme a proč to tak děláme. A taky jak reagujeme na to, když něco udělá. Dnes mě třeba pozoroval, jak venku piju kávu z kelímku, a nahlas se tomu smál. Zajímalo by mě, co ho tak pobavilo. 🙂

Krásně už začíná napodobovat. Když dostal novou hračku, ukázali jsme mu, že když jí zmáčkne ocásek, rozjede se. Hned to zkoušel taky. Už se těším, až dostane k Vánocům nějakou z těch složitějších hraček a budeme spolu zkoumat, jak to funguje.

Hračky jsou i užitečné

Jonášek už se přestal přemisťovat pomocí válení sudů a krásně se plazí. Možná mu k tomu pomohla i jedna z hraček, kterou jsme pořídili na doporučení kamarádů. Je to takový šnek, který pomalu jede a motivuje děťátko, aby ho honilo. Tak ho honil a teď se už překvapivě rychle dostane, kam potřebuje.

Přeju krásný týden všem rodičům i mrňouskům a šťastnou ruku při výběru hraček.

Vaše Bára

Na Jonáška se můžete podívat i na jeho videu.

Milí čtenáři,

tentokrát zasedám k psaní po delší době, protože jsme se se Šimonkem vydali trochu na cesty. Nejprve jsme byli u mých příbuzných a poté jsme strávili dva dny u švagrové. Byla to docela příjemná změna v tom zaběhlém stereotypu, ale doma je přece jen doma.

Zpočátku nové prostředí narušilo Šimonkův režim, ale jen částečně, a to hlavně spánek. Naštěstí se vše po dvou dnech upravilo a Šimonek se už choval jako doma. Samozřejmě si užíval pozornosti všech a myslím, že se nechal tak trochu rozmazlit. A tak teď, když se mu chvíli nevěnuji, hned se připomíná hlasitou sirénou.

Miminko mění pohled na svět

Chtěla jsem si užít své rodné město a projít se s kočárkem, ale počasí nám moc nepřálo, takže jsem se podívala na pár oblíbených míst, která byla vhodná k procházkám s kočárkem. Je to zvláštní, jak se člověku změní přemýšlení po narození miminka. Najednou vyhledává místa, kam může s kočárkem, kde není moc hluku, kouře nebo jiných škodlivých vlivů.

Tentokrát si Šimonka aspoň trochu užila i druhá babička. Naše rodina je rozmístěná po celé Moravě, takže se návštěvy nekonají tak často, ale aspoň má vždycky Šimonek dost pozornosti a může se předvádět.

V poslední době se z něj stává malý herec. Když jej krmím sama, tak spořádaně jí, a dokonce by ani nepotřeboval bryndáček. Běda ale, když u nás někdo stojí. To si začne s jídlem hrát a nevydrží chvíli v klidu, takže se mu ani netrefím do pusinky. To stejné je u koupání. Když se chce někdo podívat, tak cáká nohama i rukama, a dokonce by se i nejradši převrátil z lehátka.

Návrat domů

Nejkrásnější chvilky jsem si zažila po návratu domů. Byli jsme pryč skoro dva týdny, ale domov Šimonek bezpečně poznal. Hned na přebalovacím pultě se smál na všechno okolo a postýlku si musel taky osahat, jestli ho neklame zrak a jsme opravdu doma. Bylo vidět, že je hrozně spokojený a šťastný, k čemuž přispělo i to, že po tak dlouhé době viděl tatínka.

Nejhezčí tečka

A nejkrásnější tečka na závěr je první Šimonkův prořezávající se zoubek. Když jsem mu po ránu přejížděla lžičkou po dásni, trochu se to zadrhlo a prstem jsem poté nahmatala malou ostrou hranku, takže se snad konečně dočkáme zubů. To by také vysvětlovalo Šimonkovo ponocování. Budí se 2–3krát za noc a nevyžaduje ani tak kojení jako spíše utišení, tak snad to přejde, až se zoubky proderou na světlo.

Julie

Jak malému Šimonkovi chutná, můžete vidět na jeho videonahrávce