Mimi LIVE! (17): Zase ty prdíky

Milé čtenářky i čtenáři Babywebu,

nedávno jsem psala, že když už byly Jonáškovi 3 měsíce, měli bychom být s prdíky z nejhoršího venku. Nakonec to bohužel vypadá, že to teprve pořádně začíná.

Zase nadýmání

Skoro každý podvečer nebo večer teď Jonášek brečí nebo alespoň kňourá a nakonec prdí. Hodně se taky komplikuje krmení. Jonáš chvíli pije hezky, ale pak se začne kroutit, kňourat a pít už nechce. Pak zase kňourá hlady, znovu si trochu cucne a zase se kroutí. Už jsem pomalu začala vysazovat probiotické kapky a kapky, co mu dáváme před jídlem, ale po jednom obzvlášť perném večeru jsem se rozhodla znovu nasadit, co se dá. Máte někdo taky zkušenost s prdíky ve 4. měsíci nebo i později?

Podzimní počasí

O víkendu jsme byli na dalším výletě, tentokrát na Šumavě. Výlet Jonášek opět zvládl bravurně. Cestování ho zkrátka baví. Bohužel bylo chladno, takže jsme si vyzkoušeli podzimní počasí. Sice jsem brblala na vedra, ale teď jsem poznala, jaké to je, mít mimi na zimu, a musím uznat, že je pravda, co mi říkali všichni. Je lepší mít mimi na léto. Nemusím ho doma v teple navlíkat a trápit se s tím, že než se konečně dostaneme ven, je mu vedro a brečí. Můžu Jondu přebalovat kdekoliv a kdykoliv. Můžu ho kdykoliv vyndat z kočárku a pochovat v náručí. To je všechno problém, když je zima.

Šikovné nosítko

Přednedávnem jsme pro Jonáška objednali nosítko. Nebyla to levná záležitost, proto mě docela mrzelo, že v něm ze začátku Jonášek vypadal nespokojeně. Ale asi to jen chtělo, aby si zvykl. Nosítko jsme s sebou měli na výletě v lese, Jonda v něm byl náramně spokojený. Rozhlížel se po stromech a ani nedutal. Je to dobrá věc, zvlášť když Jonášek nechce být poslední dobou moc v kočárku.

Přeju všem maminkám i tatínkům krásný týden a těším se zase příště,

Vaše Bára

Jonáš Šmoula

Milí čtenáři Babywebu,

náš malý drobeček začíná objevovat chlapský svět. Taťka je mu vzácnější, protože není doma tak často, a navíc s ním dělá všechny věci úplně jinak.

Táta je táta

Začíná to už chováním, já se snažím být vždycky něžná a nedělat žádné prudké pohyby, kdežto manžel je pravý opak. Klidně si ho hodí přes rameno jako pytel brambor a poplácá ho po zadečku. Dělá na něj různé grimasy. Myslím, že Šimon bude po něm. Někdy se divím, kde se ty jeho výrazy v obličeji berou. Tatínek má taky jiné metody, jak Šimonka uklidnit. Já se vždycky snažím zachrastit hračkou nebo ho pochovat, ale taťka mu pustí Šmouly nebo nějakou hudbu a většinou to na něj zabírá. Určitě je dobře, že každý máme své vlastní metody, jak na něj vyzrát.

Samý úsměv

Zjistili jsme, že Šimon nemá rád brýle. Prostě nás v nich nepozná. Stačí brýle zvednout a hned je všechno v pořádku, a Šimon se culí. Usmívá se čím dál víc a někdy už je to i krátké hlasité zasmání. Mám hodně ráda chvilky před koupáním, na přebalovacím pultu. Vysvleču ho do naha a pusinkuju nebo jemně hladím a „prdím“ mu pusou na bříško. Přitom má pusinku dokořán a směje se. Jeho úsměv je pro mě tou nejkrásnější odměnou.

Zase k doktorovi

Bohužel nás ani v tomto týdnu neminula návštěva lékaře. Tentokrát jsme museli zajít na kožní ambulanci, protože Šimonkovi se na tváři objevil načervenalý suchý ekzém, který už jednou měl, ale tenkrát sám od sebe zmizel. Paní doktorka nám předepsala silnější mast a ekzém by se měl do tří dnů ztratit, tak uvidíme. Musíme tvářičku udržovat v suchu a nepřehřívat ji. Snad nám bude v tomto ohledu přát počasí a vydrží aspoň na dvaceti stupních. Příští týden dostane Šimon druhou dávku hexavakcíny a Synflorixu (očkování proti pneumokokům) a taky ho budou měřit a vážit, tak jsem docela zvědavá, kolik za ten měsíc přibral. Doma váhu nemáme, takže vůbec nevím, jak na tom jsme.

Budu se těšit opět příští týden.

Julie

Šimon Šmoula