Mimi LIVE! (16): Focení, zpívání a cestování

Milé čtenářky i čtenáři Babywebu,

minule jsem psala o prvním výletu a v uplynulém týdnu jsme byli hned na dalším, ještě delším, a příští víkend nás čeká zase jeden, dokonce za hranice. Alespoň si Jonda zvyká odmalička.

Cestování a společenský život

Dlouhou 3,5 hodinovou cestu zvládl Jonda nad očekávání dobře. Bohužel, v autě toho moc nenaspí. Těžko se mu usíná. Tak se s manželem střídáme. Při dlouhých cestách s ním vždycky jeden z nás sedí vzadu a povídá si s ním. Jonda se většinu cesty dívá z okna a jen občas vyžaduje pozornost. Zdá se, že se mu jízda autem líbí stejně, jako lidská společnost. Jonda se mezi lidmi cítí dobře, což je fajn. Miluje, když na něj někdo dělá opičky nebo si s ním povídá, to se pak směje na celé kolo. Na poslední návštěvě příbuzných bylo opravdu hodně lidí a zvládal to pěkně, nezdál se mi už ani moc „přestimulovaný“, jako při prvních návštěvách. Krásně taky spal ve vypůjčené cestovní postýlce, z toho jsem měla obzvlášť radost.

Pas pro miminko

Příští výlet nás čeká i kratší výjezd přes hranice. Ještě, že mi kamarádka připomněla, že budeme možná pro Jondu potřebovat pas, což se nakonec ukázalo jako nutnost. Nebylo tedy jiné cesty, než Jonášovi zařídit pas, navíc dražší „bleskový“, který bude hotový během pár dní. Vydání klasického pro dítě sice stojí jen stovku, ale trvá to minimálně 15, ale spíš 30 dní. Bleskový stojí tisícovku a ještě k němu potřebujete za 100 Kč z matriky potvrzení o státním občanství, které vám vydají pro předložení rodného listu dítěte, rodného listu toho z rodičů, který o pas dítěte žádá a k tomu musíte ukázat i oddací list rodičů. V případě bleskového pasu si ještě musíte někde nechat miminko vyfotit, protože to, na rozdíl od klasického pasu, vám neudělají přímo na úřadě. Ale jak se fotí miminko na pas? Na internetu jsem našla nějaké video, takže jsem měla alespoň představu, jak se to dělá. Přehodíte přes sebe bílou plínu a miminko si posadíte na klín a opřete ho o sebe a vyfotíte.

Očkování a jiné nepříjemnosti

Jonášek podstoupil 2. očkování, byla to 2. dávka hexa vakcíny. Nabídli nám taky první ze čtyř dávek pneumokoka, ale rozhodli jsme se zatím tohle nepovinné očkování vynechat a doočkovat případně, až kdyby Jonda trpěl na záněty středního ucha. První očkování se obešlo bez reakce, ale tentokrát měl Jonášek zvýšenou teplotu, byl plačtivý a míň jedl. Tím spíš jsem ráda, že jsme zatím do nepovinného očkování nešli. Tohle zažívat ještě čtyřikrát navíc, tak to si ráda nechám ujít. Ani následující historku bych si nechtěla zopakovat. Přebaluju Jonáška a on se mi zrovna pokakal a počůral. Snažila jsem se zachránit, co se dalo. Hlavně aby si v tom nevymáchal ještě nohu, a aby to všechno nezateklo za přebalovák! A do toho právě zazvonil pošťák. Tak tomu říkám zákon schválnosti.

Přeju všem maminkám i tatínkům krásný týden a těším se zase příště,

Vaše Bára

Milí čtenáři,

opět se nám trochu ochladilo a procházky jsou příjemnější, aspoň pro mě. S prvním miminkem je docela těžké odhadnout, jak ho oblékat.

Malý zavinutý zmrzklík

Někdy mám pocit, že mu venku bude zima, když ho nechám jen v krátkém rukávku a jindy zase že mu bude horko, když přidám punčocháčky, ale nakonec jsem za ně vděčná. Šimonek má odmalička rád teplo, takže se snažím vždycky dát o jednu vrstvu víc než mám já a docela to funguje. Horší je to s nočním spaním. Vyrostl nám už z té největší rychlozavinovačky, kterou jsme sehnali, a teď, když není zavinutý, má docela problém usnout. Docela pomáhá improvizace z teplé deky, ale není to úplně ono. Myslela jsem si, že ho v létě odnaučím spát v zavinovačce, ale je to prostě beran a nenechá si to vymluvit. Má na sobě teplý overalek, na něm ještě spací pytel, je zabalený do deky a navíc má v pokoji pořád přes 22°C. Asi se budeme muset přestěhovat někam do teplých krajin, protože naše zimy jsou kruté a už teď se děsím, že z něj bude zmrzlý sněhuláček.

Hlavu vzhůru

V tomto týdnu nás čekala poslední kontrola u fyzioterapeutky, protože Šimonek otáčel hlavičku převážně na jednu stranu. Vyzkoušela, jak pase koníčky a byla s jeho výkonem spokojená. Má síly dost a už to zvládá obstojně. Krk je úplně v pořádku a na další cvičení a kontroly už nemusíme. Jsem ráda, že jsme to podchytili včas, protože bez cvičení by se mohlo stát, že by se mu zkrátily svaly na krku a později by to mohlo mít za následek špatné držení a dokonce i migrény. Poloha na bříšku už je docela oblíbená, obzvlášť na tatínkovi, to vydrží vždycky s hlavičkou nahoře nejdéle. Sice ještě pod sebe nedává ruce, aby se o ně mohl opřít, ale na to taky přijde, musíme ho nechat, ať se vyvíjí svým tempem. I kojení je úplně v pořádku. Šimon krásně pije a mlíčko teče plným proudem

Život je zábava

V průběhu dne toho Šimon už moc nenaspí a já musím vymýšlet, jak jej zabavit. Dopoledne je to houpání a hračky v lehátku, odpoledne jdeme na procházku a taky mu hodně zpívám. Docela to na něj platí a vypadá to, že se soustředí. Má moc rád také lidské hlasy, hlavně když na něj mluví ve vyšších polohách. To se potom dovede usmívat od ucha k uchu. Pohybově se nám taky rozvíjí a opírá se o paty a přitom se snaží otočit na bok. Nebýt těžké hlavičky, už by byl na bříšku. Taky pořád švihá ručičkou a tatínek si z něj dělá srandu, že byl v minulém životě asi kočí a pořád švihá bičem.

Mějte se krásně a zpívejte dětem.

Vaše Julie