Mimi LIVE! (10): Jak moc je důležitý internet?

Mimi LIVE!, sesterský projekt Těhulky LIVE! vás bude provázet životem malého človíčka od jeho příchodu na svět až do prvních narozenin. Chcete novým hrdinkám seriálu Mimi LIVE! něco vzkázat? Pište jim do naší diskuse Mimi LIVE! Jonášek a Šimonek.

Maminka Bára: Internetit nebo neinternetit?

Milé čtenářky i čtenáři Babywebu,

poslušně hlásím, že za uplynulý týden se nic zvláštního nestalo. Jonášek se občas krásně směje a občas brečí bez zjevného důvodu – asi jako většina miminek. Často pláč a smích přepíná sem a tam. Taky se ho snažíme víc dávat na bříško – prý by na něm měl trávit v tomto věku tak hodinu denně. Ale není to Jonáškova oblíbená poloha a je v ní zatím hodně nemotorný. Proto se snažíme ho na bříško co nejčastěji, aby se zlepšil.

Mateřství a internet

Hodně jsem se poslední dobou při hledání různých informací o různých problémech a obavách, které nás potkávají, zamýšlela nad tím, co se pro maminky mění s využíváním internetu. Dnes je všechno kolem těhotenství a miminek jiné, než v dobách, kdy jsme miminky byli my. Tak například existuje hromada různých věcí pro miminka, dřív nebylo tolik z čeho vybírat. Na jednu stranu je to dobře, že seženete všechno potřebné, na druhou stranu tento systém tahá z rodičů neuvěřitelné peníze.

Největší rozdíl je ale v možnosti získávání informací, kterou představuje internet.

Jonášek na rameni dělá bublinu.

Dřív toho maminky věděly mnohem méně, víc daly na intuici, případně doporučení lékařů, rodiny a přátel. Zato dnes najdeme na internetu informace téměř k čemukoliv. Spousta maminek chodí číst články na servery pro maminky, diskutovat do diskusních fór s ostatními maminkami nebo vyhledávají informace přes vyhledávače. Někdo, speciálně babičky, má pocit, že ta přemíra informací rodiče spíš mate a znervózňuje.

Přemíra informací?

Podle mě internet může pomáhat, pokud si umíme informace rozumně přebrat. Spousta informací je v diskusních fórech a do nich píšou různí lidé. Někteří jsou „panikáři“ a jejich příspěvky nás můžou spíš zneklidnit, než pomoci. Je dobré pročíst příspěvky od více lidí, pročíst více diskusí, pak teprve si udělat závěr.

Kdy internet pomáhá a kdy škodí

Je to jako se vším – všeho moc škodí. Minimum informací ani jejich přemíra nejsou dobré. Lékaři by mohli vyprávět, jak jim občas komplikují práci přeinformované maminky, které dají víc na rady na internetu než na jejich doporučení.

Několik příkladů, jak nám pomohl nebo nepomohl internet:

• Tripple test

Když jsme se dozvěděli, že máme hraniční výsledek, vyděsilo nás to. Pak jsme se dočetli, že falešná pozitivita je velmi častá a že 1% riziko potratu při odběru plodové vody je vyšší než riziko downova syndromu, které nám vyšlo. Proto jsme na genetickou konzultaci šli už klidní a z velké části rozhodnutí, že amniocentézu nepodstoupíme.

• Koliky

Když nás začaly trápit Jonáškovy záchvaty pláče, zjištění, že je to normální, a že hodně miminek brečí, i když jim nic vážného není, nás trochu uklidnilo. Dozvěděli jsme se, že existují probiotické kapky, které jsme začali dávat, a problémy se zmírnily.

Na druhou stranu některé příběhy nalezené na internetu mě ještě dlouho děsily – například miminko, které za tři dny naspalo pouhé čtyři hodiny nebo miminka, která rodiče celou noc na střídačku museli vozit v autě, aby spaly.

• Kojení

Při našich problémech s krmením internet pomohl moc. Jednak tam o kojení a problémech s ním spojených najdete snad všechno. A pak vědomí, že určité problémy nemám jen já, ale spousta dalších, a že možná nejsem špatná matka, je k nezaplacení. Za toto uklidnění děkuji obzvlášť vám a diskusi tady na BabyWebu.

Témat, kvůli kterým jsme prohledávali internet, je daleko víc, třeba výběr kočárků a výbavičky vůbec, očkování a rozhodování, která nepovinná dát a jestli vůbec, problémy s krmením a růstové spurty nebo všemožné zdravotní komplikace – ekzémy, vývoj kyčlí… Seznam je téměř nekonečný. Teď, když máme miminko, hledám na internetu informace častěji než dřív. A jak je váš názor na internet a mateřství? Napište nám do diskuse.

Vaše Bára

Jaké byly vaše první dny doma, milé maminky? Napište nám.

Maminka Julie: Šimonek odmítá dudlík

Milé maminky a miminka,

konečně jsme po dlouhé době se Šimonkem zažili docela pohodový týden. Nemuseli jsme běhat po doktorech, takže jsme si spíše užívali pohodičku doma.

Když je Šimonek spokojený…

Jelikož spí Šimonek od návratu z porodnice ve svém vlastním pokoji, krásně bych se v noci vyspala i já, nebýt nalívaní prsou. Po koupání si prodloužil interval na 8 hodin a jednou dokonce až na 9, což byla spíše výjimka.

Po ránu, když se dobře vyspí, tak vydrží i dvě hodiny v klidu, takže mi něco povídá a já jemu. Někdy se chce nosit, ale už si začíná pěkně poroučet a nechce se nosit čelem ke mně, ale ode mě, aby mohl pozorovat, co se děje kolem. Už to vypadá, že ho zajímá čím dál více věcí. Když byl v autosedačce na stole, tak bylo vidět, že mu to vyhovuje, protože mě pozoroval, jak chodím a otáčel se za hlasem.

Šimonek miluje houpání

Taky si hodně oblíbil houpání. Ať už je to večer před spaním nebo přes den, když se nudí, tak má rád, když jej někdo houpe v náručí, ale ještě radši, když si s ním někdo sedne na gymnastický míč a pohupuje se, to je schopný usnout do pěti minut. Když jsem byla těhotná, tak jsem na míči seděla každý den a musím přiznat, že mi to dost pomáhalo od bolestí zad, a když jsem měla kontrakce před porodem, vůbec mě záda nebolela, jak to některé maminky popisovaly. I v porodnici na přípravném pokoji jsem se dost pohupovala a třeba i proto jsem měla rychlý porod.

S dudlíkem není kamarád

Abych se ale vrátila k našemu miminku. Od začátku odmítá Šimonek dudlík. Zkoušela jsem mu ho dát, když nemohl usnout nebo když se probudil v kočárku a začal brečet, ale vždycky jej hned vyplivne a ani deset opětovných pokusů ho neošidí. Na druhou stranu si říkám, že je to dobře a nebudu jej to později muset odnaučovat. Nebo třeba až bude pít z lahvičky, tak si na dudlík taky zvykne.

Místo dudlíku jej ale fascinují jeho vlastní prstíčky. Začíná si prozkoumávat pusinku, a když už má hlad, tak se snaží strčit si tam celou pěstičku, vypadá to legračně.

Už poznám proč pláče

Myslím si, že už si na nás zvykl i on a trochu se uklidnil. Už nemá takové záchvaty pláče, a když ano, tak netrvají tak dlouho a většinou už má k pláči opravdu nějaký důvod, nejčastěji pokakanou plínku nebo hlad. Taky už rozeznáme, když brečí jen tak, protože se nudí a snaží se nás přivolat a většinou jsem já první, komu dojdou nervy a jdu pro něj do postýlky, protože asi po pěti minutách mu začínají téct slzičky a to nějak nemůžu přenést přes srdce. Asi budu při výchově našeho malého ta „hodná“ a tvrdou rukou bude vládnout tatínek.

Kočárek je taky Šimonkův dobrý kamarád, jen si už navykl na dlouhé procházky, a když se třeba po dvou hodinách zastavím, tak se vzbudí a musíme hned zase jet, aby znovu usnul. Dokonce si jej na procházku troufla půjčit moje sestra s přítelem, aby si to vyzkoušeli, ale byli doma po necelé hodince, protože se nedrželi mých rad, aby nezastavovali a potom už se rozbrečel tolik, že se museli vrátit.

První očkování

Čeká nás první očkování hexavakcínou a paní doktorka nám nabídla očkování proti pneumokokům Synflorixem nebo Prevenarem 13. Rozhodli jsme se, že očkovat budeme a pravděpodobně Synflorixem, který je plně hrazen pojišťovnou. Doufám, že to Šimonek nepropláče. Když jsme byli na další rehabilitaci s krčkem, tak ho to asi i dost bolelo, protože takový pláč jsem u něj ještě nezažila. I já jsem jich pár uronila… Cvičení mu dost pomohlo a hlavičku už otáčí krásně na obě strany. Doufám, že příště už žádný další cvik nebudeme přidávat a půjdeme jen na kontrolu. Máme na to dva týdny, tak se budeme snažit a dáme o sobě zase vědět.

Zatím se loučím a přeji slunné dny.

Vaše Julie

JSME V TOM S VÁMI

Vaše redakce Babyweb.cz