Měla jsem hrozný strach, přiznává žena z vyplaveného domu

„Okamžitě jsem pro něj skočila. Ve chvíli mi voda sahala po prsa a já dostala hrozný strach,“ přiznává.
Pejska zachránila, ale teprve dodatečně se rozklepala. Pak se vrátila k ročnímu synovi a sedmileté dcerce do prvního patra.

Prase i králíci bojovali

Z okna už jen sledovala prase, jak zoufale plave v rozvodněné řece a králíky, bojující o život. „Jenom jsem brečela, byla jsem naprosto bezmocná,“ povzdechne.
„Jediné, co jsem stačila zachránit, bylo auto. O minulé povodni, bylo to taky letos, 9. června, jsem už o jedno přišla.“ Víc toho ale zachránit nestihla. „Hlavně, že jsme všichni v pořádku,“ rychle dodává paní Šímová a povzbudivě pohlédne na muže s lopatou.
Ten nemá sílu sdílet její optimismus. Využívá naší návštěvy, a na chvilku se sesouvá k zemi v místě, kde právě stojí. Lopatu ani na chvilku nepouští.

To není konec

I když mají dům od bahna téměř vyčištěný, dobře vědí, že to není konec. Všechny zdi i dřevěné podlahy začínají plesnivět. To musí pryč. „Uklizená“ je i většina vybavení. Na velikou hromadu v kontejneru zřejmě poputuje i nová lednička.
Ještě jednou slyšíme díky za hromadu plen, dětských kaší a výživ a s přáním silných nervů a s nepříjemným pocitem, že jsme snad mohli udělat víc, odjíždíme. Opět začínají padat první kapky obávaného deště.

Všechno skončí na skládce.

Lidé jsou fantastičtí

Trochu optimističtějšího přivítání se nám dostalo od Petra Žáka, starosty ve Višňové: „Je to ohromné, včera jsme neměli vůbec nic a dnes přijíždí jedno auto za druhým, doslova z celých Čech. Teď tu byli z Ostravy a Brna. Lidé jsou fantastičtí,“ usmívá se člověk, který vzápětí přiznává, že za poslední čtyři dny naspal maximálně dvacet hodin. Kromě sobotní noci. To nikdo nespal ani hodinu.

Pomáhají nám lidé z celých Čech, usmívá se Petr Žák

„Mám to místo dovolený,“ mávne rukou. „V pátek jsem měl odletět do Řecka. Všechno už bylo zaplacené, ale letadlo odletělo beze mě,“ nepřestává se usmívat muž, který v této chvíli rozdává zhruba 1400 obyvatelům nashromážděné věci a hlavně optimismus. Bude ho potřeba. Nejméně dvacet rodin přišlo o dům.

Ti šťastnější o dům nepřišli. Téměř vše ale musejí vyhodit.

Unavené úsměvy a spousty díků nás vítají v Raspenavě a Frýdlantu. „Co máme dělat?“ odpovídají mladí hasiči kolegovi, který se podivuje nad jejich veselostí. „Už čtyři dny nespíme, přeci ještě nebudeme brečet?“

Nebuďte smutná

Se zoufalým pláčem nás naopak vítá mladá žena na schodech svého domu. Sleduje svého asi dvouletého synka, jak si hraje na zabahněné zahradě a z očí jí nezadržitelně tečou slzy.
„Paní, nebuďte smutná, vezeme vám věci pro malého,“ snaží se ji kolega povzbudit.„To je jedno, já už malého ani nepřevlíkám,“ vzdechne žena a ještě zoufaleji se rozpláče. Její synek se okamžitě přidává.

Opouštíme slzavé údolí a slibujeme si, že naše pomoc touto sbírkou nekončí.

V Raspenavě vzala voda celou školku. Pomoc při jejím znovuzrození si Babyweb bere za své.

Nic bychom ale nedokázali bez vás, milí čtenáři. Už v pondělí se dočtete o vaší pomoci a o vašich ohlasech.

O tom, jak skvělé má Babyweb čtenáře.

Děkujeme
ing. Jarmila Jelínková, šéfredaktorka

Pomáhá i náš nový Bazárek
Máte-li doma již nepotřebnou postýlku, podložku, oblečení anebo i hračky, prostě vše, co ti nejmenší mohou potřebovat, NABÍDNĚTE ZDARMA tyto věci pomocí našeho Bazárku Babywebu.

Místo květin a stromků mají na zahradách v Raspenavě bahno, nánosy větví a materiálu z cizích domů, které nevydržely.

Balíky vod, košťata, mycí prostředky, holínky. I takovou podobu má lidská solidarita. Bezejmenní bezejmeným, avšak zoufalým.

V Raspenavě vynášeli naši sbírku všichni, i koordinátor pomoci, pan Havel.