Medicínské hledisko je důležitější než psychologické

„Kdyby žena znala možné komplikace normálního porodu, nikdy by informovaný souhlas k porodu doma nepodepsala,“ tvrdí předseda České gynekologické a porodnické společnosti J. E. Purkyně MUDr. Vladimír Dvořák.

Proč ženy rodí doma?

Většina lidí souhlasí, že rodit doma není bezpečné. Na druhou stranu je tu určité, možná lehce stoupající procento lidí, kteří budou rodit doma vždy. Jaké k tomu mají podle vás důvody?
Těžko říci, určitě to však nejsou důvody medicínské. Kvůli lepšímu pocitu, kdy ale zároveň ohrozí své zdraví? Dejme tomu. Ale ohrozit zdraví sotva narozeného dítěte je jiná věc.

Takže kvalita prožitku je hlavní argument lidí, kteří chtějí rodit doma?
Ano, to lze navíc těžko zpochybnit. Lékař však musí sledovat, jaký to má přínos zdravotní. Ten je nulový a zdravotní riziko je značné. Během porodu, který vypadá naprosto zdravě, bezproblémově, se mohou vyskytnout komplikace, které jsou fatální pro dítě nebo pro ženu. To je důvod, proč jim žádný porodník neřekne: ano, roďte doma. To není můj soukromý názor, ale názor celé odborné společnosti.

Vždy se může něco stát i v porodnici

Tito lidé se ale doktorů ptát nebudou. Vědí, co uslyší.
Oni se zeptají až tehdy, když se vyskytne komplikace. Dojedou do nemocnice a tam se to musí nějak řešit. Kromě toho, že je to stres pro celý personál nemocnice, je to často vážné ohrožení zdraví či dokonce života ženy nebo dítěte.

Ale to je problém celého oboru. Vždyť se neustále pohybuje na hranici něčeho „normálního“ a něčeho patologického. V porodnictví je lékař od toho, aby pouze „dohlížel“ a řešil případné problémy. Něco se ale stát může vždycky, i v porodnici.

On dokonce nemusí ani dohlížet. Když je to fyziologický porod, může lékař být ve vedlejší místnosti a porod může proběhnout zcela bez něj, s porodní asistentkou. Roli porodní asistentky nezpochybňuji. Prohlásit ale, že někdo umí přesně stanovit, že se ten porod nezkomplikuje, je lež. To neumí nikdo, ani lékař.

A to někdo tvrdí?
Zastánci domácích porodů tvrdí, že fyziologický porod je fyziologický proces a že komplikace lze zvládnout tak, aby v přiměřené době stihnul zasáhnout lékař. To je nesmysl. To dokládá i skutečnost, že při tak malém počtu porodů je tolik nepříznivých referencí.

Plánovaný porod doma? Non lege artis

Přesto se ale doma rodí a bude tomu tak zřejmě i nadále. Neměly by být proto stanoveny postupy pro porod doma, když se k tomu lidé rozhodnou nebo k tomu dojde shodou okolností?
Česká gynekologická a porodnická společnost stanovila, že plánovaný porod doma je postup non lege artis, to znamená lékařsky nesprávný se všemi důsledky včetně právních. Každá země si podmínky určuje sama.

Porod doma např. v Nigerii považuji za správnou věc, protože to tam v mnohých regionech zřejmě ani jinak nejde. A když je tam navíc porodní asistentka, je to skvělé. Každá země si stanoví svá minima.

Jistota neexistuje

Pak tu máme opačnou stranu mince: „Za každou cenu zdravé dítě“. Tento druhý extrém spíše chápu. Když dnes žena otěhotní, chce jistotu, že dítě bude zdravé. Důsledkem je ale i to, že gynekologie – porodnictví je jedním z nejvíce žalovaných oborů.
Na zdravotníky to klade ohromné nároky. Chceme být proto co nejblíže jistotě, že to opravdu dobře dopadne. V dobách, kdy se matkám rodilo hodně dětí, počítalo se s tím, že jich i hodně zemře. Dnes je tlak na stoprocentní výsledek.

Ke komplikacím ale dochází i v porodnicích…
Ano, ale máme větší šanci je zvládnout, než když se to stane v obýváku. Jde o čas a o monitorování porodu. Možnost udělat včas císařský řez. Stoupající počet císařských řezů je další velké téma.

Plánovaný císařský řez

Je to dáno i lepšími diagnostickými prostředky?
Ano, ale i lepší informovaností rodiček, protože vědí o možných komplikacích spontánního porodu. V některých částech světa ženy volí plánovaný císařský řez, i když není lékařsky indikován. Lidé dnes mají značné obavy.

To je dost chmurné.
Mnoho lékařek, zejména gynekoložek, si pro sebe také volí plánovaný císařský řez. Důvodem asi je, že do detailu znají možné komplikace spontánního porodu.

A není to taková berlička, s kterou člověk obchází něco, čemu by v životě měl čelit?
O tom hezky píše profesor Roztočil. S ním se shodují i někteří další porodníci v tom, že plánovaný císařský řez nepředstavuje výrazné riziko pro ženu ani plod. Budeme se počínat ve zkumavce, rodit císařem… Pokud by nemělo být nic uměle, tak by žena zemřela v padesáti letech, měla by deset dětí, z toho by asi tři umřely. Nebrala by antikoncepci, měla by osteoporózu. To vše by bylo podle přírody.

Čtěte dále:

• Jak odrodit sám
• Přirozený porod v porodnici: Smysluplná alternativa k domácím porodům
• Doma, nebo v nemocnici?

Člověk přebírá kontrolu

Kam to ale směřuje?
Směřuje to více do rukou lidí. Tím, že nechceme zemřít škaredí a zlámaní v pětapadesáti.

Tak umíráme škaredí a zlámaní v osmdesát.
Proč ale nemít delší a kvalitnější život? Stáří je možno prožít kvalitně, s radostí ze života. V USA to vidíte běžně, u nás je to už také lepší a lepší. Kdybychom to nechali jen na přírodě, vypadalo by to jinak.

Ale od přírody se lidstvo odklonilo již dávno, na druhou stranu jí nikdy neunikne. Například zplození dítěte: lidé se mají rádi, rozhodnou se pro dítě, ale to, jestli se to opravdu stane, tak úplně na nich nezáleží. Ani umělé oplodnění ve zkumavce se vždy nepovede.
Ano, ale na druhou stranu mají šanci mít děti lidé, kterým by se o tom před dvaceti lety mohlo jen zdát.

Věda vlastně tedy řeší jen to, co sama způsobil.
No, tak to pak už jen odjet na pustý ostrov, tam rybařit. Je demokracie.

U domácího porodu rozhodujete nejen za sebe, ale i za dítě

No vidíte a jsme zpět u těch lidí, kteří chtějí rodit doma. Nechápu, proč vůbec vznikají nějaké „tábory“ zastánců a odpůrců, které proti sobě bojují. Proč se to prostě nenechá být?
Vždy, když je nějaká hodně se vymykající, hodně radikální skupinka lidí, chce se jednak hlasitě prezentovat, jednak z toho dělat závažný problém, velké téma.

My to za velké téma nemáme, dokud nám nepřivezou dítě v ohrožení života, které nerozhodovalo vůbec o ničem, za které rozhodovali rodiče na základě zkreslených a tendenčních informací.

Člověk si se sebou může nakládat, jak chce, ale je otázka, jestli i se svým potomkem může nakládat, jak chce. Říkají úžasný zážitek, hezký pocit, blízcí lidé. Ale i kdyby jen jedno dítko zemřelo zbytečně, tak si myslím, že to není rozumné konání.

Překotný porod je odlišnou věcí

Co když se to ale skutálí tak rychle, že se ani nestihne odjet do porodnice?
Překotný porod je jiná věc, která se stává. Tam je povinnost každého pomoci tak jak umí a když je náhodou poblíž porodník nebo porodní asistentka, je to úžasné, protože to je lepší, než laická pomoc.

Možná by měly existovat instrukce, co dělat při překotném porodu nebo „neplánovaném“ porodu doma.
Ti, kdo rodí doma, mají informace tendenční a zkreslené, zejména od těch, které mají dobrý business z toho, že jim pomáhají při porodech doma.

No, kdyby chtěly jenom business, tak dělají asi něco jiného…
A co jiného máte na mysli? Má-li tuto erudici a chce se tím živit, tak chápu, že to řemeslo může nést dobré peníze.

Ale to je oprávněné. Lékaři z toho také něco mají, ani vy svou práci neděláte zadarmo.
Rozhodně podporujeme to, aby byly porodní asistentky slušně honorovány. To, že říkáme, aby ženy rodily v porodnici, určitě neříkáme z komerčních důvodů.

Slyšela jsem, že pojišťovna vyplatí více peněz za císařský řez než za normální porod.
Nikdo ale neobhajuje porod v zařízení proto, že by z toho to zařízení mělo větší profit.

Porodní domy

Chápu, že lidem chybí nějaký mezistupeň péče, něco jako porodní domy.
Porodní domy jsou v půli cesty. To znamená, že to bude zařízení, kde nebudou lékaři, nebude dostatečně vybaveno a kde se povedou tak zvaně fyziologické porody. Takže je to podobný problém jako porod doma, protože transfer v případě komplikace by trval.

Alternativou by bylo, kdyby porodní dům stál vedle porodnice nebo byl její součástí, ale to už není porodní dům, ale porodnice. A pohodlné pokoje připomínající domácí prostředí, kde bude jen asistentka a rodička, to je možné v mnoha porodnicích a je to spíše otázka financí.

„Hezké“ prostředí je možná argument, ale spíše záleží na kontinuitě péče. V porodnici se pracuje na směny, naopak soukromá asistentka s vámi zůstane pořád.
Pokud by si byl tým lékařů a porodních asistentek jist erudicí soukromé porodní asistentky a její ochotou a schopností spolupracovat, byla by určitě možná spolupráce. Pokud o spolupráci některá strana nejeví zájem, má k tomu zřejmě důvod.

Psychologické hledisko je jistě důležité, ale to medicínské je ještě důležitější. Kdyby měla každá žena podepsat informovaný souhlas před samovolným porodem, kdyby věděla všechno, co by se jí mohlo stát, a měla předem souhlasit, byla by hodně polekaná a patrně by se více koncentrovala na bezpečnost porodu.

Porod je ale život. Kdyby měl každý podepsat informovaný souhlas, než vyrazí na D1, tak by asi také nejel.
Z porodnictví se, bohužel, mnohde stává chirurgie. Stoupající procento Císařský řez je celosvětovým problémem, žádný stát zatím to zvyšování nezastavil. Přesto žádný porodník neřekne: paní, sice císařský řez nepotřebujete, ale já vám ho raději udělám. Nikoho takového neznám. Stejně tak jako jsem upřímně přiznal, že ze své praxe neznám ženu, která by se mne ptala na porod doma. Jsou ale ženy, které chtějí od lékaře garanci, že když nepůjdou na císařský řez, bude miminko zdravé.

Skutečně?
Tato skupina je daleko větší než ta, která chce porody doma. S takto přesvědčenou pacientkou je velmi obtížná debata.