Mé těhotenství je zázrak

Já sice měla ovulaci, ale vajíčka nebyly dost kvalitní nebo byly nedozrálé, přítel měl málo spermií a to co zbývalo, se buď nehýbalo, nebo bylo tvarově poškozené. S tímto výsledkem nám doporučil můj lékař umělé oplodnění.

Také vaše cesta k miminku, milé čtenářky, byla tak složitá? Napište nám svůj příběh, radu či názor do naší diskuse. Děkujeme.

Na IVF zapomeňte

Já si vybrala soukromou kliniku v Brně, kterou mi doporučili známí. Tam nám řekli, že vzhledem k naší diagnóze v podstatě klasické IVF nepřipadá v úvahu a nabídli nám ICSI. Moc jsme po miminku toužili a tak jsme kývli, i když částka, kterou jsme za to měli zaplatit, byla více než 10 000Kč.

Zvýšili mi dávky hormonů

Podstoupila jsem hormonální přípravu, ale vajíčka nějak nechtěla růst. Museli mi zvyšovat dávky hormonů. Ty už pak samozřejmě taky pojišťovna nezaplatila a šlo to z naší kapsy. Nakonec se přece jen zadařilo a odebrali mi 14 vajíček.

Všechny jsme nechali oplodnit metodou ICSI. Dle rady lékařů jsme si připlatili i za prodlouženou čtyř denní kultivaci a asistovaný hatching. Nakonec nám zůstalo pět embryí, z nichž mi dvě zavedli a tři jsme si nechali zamrazit.

Povedlo se!

Dva dny po zavedení jsem dostala hyperstimulační syndrom- oteklo mi břicho a hrozně mě bolelo – musela jsem zpět na kliniku a dostala jsem nějaké kapačky. Prý to ale miminkům ublížit nemůže. Pak se to zklidnilo a já se cítila moc dobře. Dokonce jsem začala na sobě pociťovat nějaké změny a byla jsem přesvědčení, že se to povedlo.

Je po všem

Jedenáctý den po transferu jsem ale dostala hrozné křeče do podbřišku – sice to asi za hodinu přešlo, ani jsem nekrvácela, ale věděla jsem, že je po všem. Proto mě pak už ani nepřekvapil za tři dny negativní těhotenský test.

Druhý den jsem smutná, ale smířená jela na kliniku, kde mi to z rozboru krve potvrdili. Nesla jsem si ten smutek a pocit selhání v sobě tiše sama. S přítelem jsem o tom mluvit nedokázala, věděla jsem, že ho to taky moc mrzí.

Když jsem ale začala krvácet, něco se ve mně zlomilo a já si konečně vyplakala svoje bolavé srdce a dost mi to pomohlo. Taky mi pomohlo to, že jsme hned začali plánovat další pokus a já své myšlenky upnula na to, místo abych přemýšlela, proč to nevyšlo.

Docházely peníze

Za tři měsíce jsem podstoupila rozmražení embryí. Bohužel v den přenosu mi řekli, že ze tří přežilo rozmražení jen jedno. Bylo to veliké zklamání, ale chtěla jsem tomu jednomu mrňousovi dát šanci, tak jsem zahnala chmury a soustředila se na něj.

Opět se to ale neuchytilo. Peníze nám začali docházet. Do tohoto okamžiku nás to stálo už přes 38 000Kč. Kvůli financím jsme museli další pokus odložit o další čtyři měsíce. Já se na něj psychicky připravovala a řekla jsem si, že tentokrát to prostě VYJDE!

Zůstaňte s námi!

V lednu jsme do toho šli znovu. Na stejnou kliniku. Doktoři už věděli, že hůře reaguji, tak mi zrovna dali vyšší dávky hormonů. Vše se opakovalo – 13 vajíček, ICSI, prodloužená kultivace i asistovaný hatching. Nakonec nám zůstala dvě embrya, která mi zavedli, zamrazit nebylo co. Proto jsem se k nim ještě víc upnula.

Tentokrát jsem se víc hlídala a na ty naše dva drobečky pořád mluvila, říkala jim, jak je milujeme a ať u nás zůstanou. Žádná křeč se nekonala a za čtrnáct dní byly na testu dva slabé proužky.

Plakali jsme štěstím

Druhý den mi na klinice potvrdili, že jsem těhotná. Nechtěla jsem nic riskovat, tak jsem zůstala doma. Za dalších čtrnáct dnů nám opět řekli úžasnou zprávu – uchytila se obě miminka a čekáme dvouvaječné dvojčata.

Plakali jsme s přítelem štěstím. Ještě ty první týdny jsme se moc hlídali, aby se děti ve vývoji nezastavily.

Ve 20. týdnu mi řekli, že to bude děvče a chlapec. Je to jako dar z nebes. Nyní jsme v 31. týdnu a dětem chystáme postýlky, oblečky, kočárek…

Stálo nás to spoustu sil i peněz – nakonec nás to vyšlo na 70 000Kč, ale ničeho nelitujeme. Nemáme už sice na to, abychom našim dětem vše koupili nové, ale už teď je oba milujeme z celého srdce.

Přítel tím vším prošel se mnou, vždy mě podporoval, držel za ruku a ve chvílích smutku konejšil. Myslím, že lepšího partnera a otce našim dětem jsem nemohla najít a já jsem mu za vše moc vděčná. Těhotenství prožívá se mnou a těší se, jak bude u porodu. Teď už jen dáváme těm našim miláčkům čas, aby pěkně nabrali váhu i síly a už se na ně moc těšíme. Snad vše skončí happy endem.