Máte dvojčata? Jásejte!

„Dvojčata hurá! Zažíváme období prvního vzdoru jenom jednou, druhého vzdoru také jenom jednou. A co je nejúžasnější, puberta se nás dotkne také jenom jednou. A že je kolem nich trochu víc práce? To nevadí… také se to všechno děje jen jedenkrát v našem životě.“

Jak to vidí z „terénu“ otec tříletých dvojčat?
„Je to dvojnásobná starost, ale i dvojí radost,“ přiznává Karel Douba , tatínek Karolínky a Ondráška. Když náhodou jedno z dětí nemá náladu, má ji to druhé, takže se dá čerpat dobrá nálada u něho.

Kdy jste se dozvěděl, že čekáte dvojčata, zaskočilo vás to?
Manželka Dáša byla na umělém oplodnění, a když šla na kontrolu – aby se dozvěděla, jak to dopadlo – řekli jí, že se ujala dvě vajíčka. Osobně si dvojčata moc přála. Telefonovala mi to… a moje reakce nebyla zrovna taková, že bych štěstím výskal. Řekl jsem jí, že má, co chtěla. Přála si dvě děti, tak je má.

Zřejmě byla z vaší reakce zklamaná…
Byla. Ale já jsem si v prvním okamžiku zcela pragmaticky pomyslel: „No jo, no, dvě. To je spousta starostí, práce, potažmo spousta peněz.“ Když jsme se potom s Dášou viděli, uvědomil jsem si i „nepraktickou“ stránku věci… jaké to je štěstí. Přiznávám, že moje prvotní reakce nebyla určitě tak romantická, jak si ženy představují. Ale zase jsem byl upřímný.

Časem se z vás stal pyšný táta, ne?

To víte, že ano. Chodil jsem se ženou na ultrazvuky, vozil ji na prohlídky a sdílel s ní její radost. Sedíte spolu doma, držíte se za ruce, bavíte se, že budete mít dva uzlíky. Třeba přijdete na to, že se každý můžete mazlit „se svým“, nebudete se hádat, pak si je vyměníte. Začnete si všechno plánovat a čím dál víc se těšíte.

Vývoj miminka

Praktický průvodce jeho prvním rokem

Paní doktorka Dittrichová pro nás vypracovala průvodce prvním rokem vašeho děťátka. Zachytila všechny zásadní změny, které můžete očekávat.

Jak vypadá běžný „provoz“?
Ze začátku bylo všechno hlavně na Dáše. Když kojila a jeden dopil, vzal jsem si ho na odříhnutí a Dáša dala pít druhému. Jakmile přestala kojit, pomáhal jsem připravovat mléko, mýt lahve. Byl jsem taková pomocná síla…

Bylo fajn, když jsem si mohl Karolínku nebo Ondráška vykoupat. Teď se koupají spolu. To se pak hádají, kdo půjde první z vany a kdo si bude ještě hrát. A my si musíme vzpomenout, kdo šel první včera, abychom byli spravedliví. Je to docela makačka. Pamatovat si, kdo kdy co dělal, aby se ani jeden z nich necítil odstrkovaný.

Čtěte také:

• Velká láska vzniká u mámy na kůži
• Hypnoporod na vlastní kůži. Opravdu může kurz pomoci?
• Otec u porodu – radost, nebo komplikace?

V jakých situacích musíte fungovat oba?
Třeba při nákupu botiček. Jeden hlídá dítě, druhý vybírá, a pak si to vyměníme. Když byly děti hodně malé, tak jsme ve dvou absolvovali prohlídky u dětského lékaře. Každý měl jedno dítě, svlékl ho a nesl doktorce. Druhý rodič zase hlídal to svoje. Když jsem se v té době ucházel o práci, měl jsem s tím docela problémy.

Jakmile jsem řekl, že máme dvojčata, tak zprvu říkali: „Jé, to je úžasné! To si to asi užíváte!“ Ale když jsem dodal, že s nimi musím chodit k lékaři, tak se na to koukali docela špatně a řekli, že by to nešlo.

Jsou dvojčata větší nápor na peněženku?
Jistě, dvě děti, to je přece jenom větší zásah do financí. Pleny, mléko jsou přitom menší výdaje. „Ekonomiku“ pocítíme při takových těch „nárazových“ nákupech, třeba při koupi botiček. Nebo zaplatit najednou dvakrát očkování proti meningitidě, to je velká položka.

Z čeho máte největší radost?
S dvojčaty prožíváme stejné věci jako u jiných dětí, ale obměněné dvakrát, ale v jeden čas. Vždycky se potěším, když mě rodina čeká na nádraží. Obě děti se najednou rozeběhnou a utíkají mi naproti. Nebo mě společně vítají ve dveřích, a když chci od jednoho, aby mi dal pusu, a řekne „ne“, tak i ten druhý udělá to samé a pusu mi nedá.