Máte doma hyperaktivní dítě? Potřebuje klidné zázemí

Na začátku je třeba si uvědomit, že hyperaktivita nebo přesněji porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder) není nemoc, jež by se dala vyléčit podáváním medikamentů. Jde o neurovývojovou poruchu, vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy. Její příznaky ji předurčují k tomu, že je nepřehlédnutelná, ovšem to neznamená, že by postižené dítě mělo být vytrženo z dětského kolektivu a běžného prostředí. Jen potřebuje upravit režim, postavit ho na ustálených postupech a rituálech, které si děti zafixují a pomohou jim plnit úkoly. Nehledáme pro dítě úlevy, ale jen jiné, jemu srozumitelné cesty.

Nastavíme mantinely klidu a ticha

Odstraníme z blízkosti dítěte vše, co by ho lákalo k činnostem, které by v něm stupňovaly nežádoucí neklid. Schováme míče, hlučné hračky, ztišíme televizi. Neodstřihneme však dítě od zábav, které patří k jeho věku, nijak brutálně. „Některé z těchto her jsou součástí dětského světa a bez nich by dítě mohlo zažívat frustraci. Musíme to posoudit individuálně, jak na dítě působí. Pokud příliš rušivě, tak je vyřadíme,“ doporučuje dětská psycholožka Nathalie Francová. Také varuje před hlasitými výměnami názorů mezi rodiči a ostatními sourozenci.

Z dětského pokoje rovněž odstraníme všechny předměty, které by mohly dítě vytrhovat ze soustředění. Pracovní stůl „očistíme“ od všech nadbytečností, necháme tam jen pouzdro s pár tužkami. Úsporný režim by měl panovat i ve škole, dítě by nemělo sedět poblíž okna nebo mezi spolužáky, kteří jsou zvyklí se vybavovat. Ideální bývá místo hned u tabule.

Přizpůsobíme časový rozvrh jeho potřebám

Dítěti pomáhá domácí jízdní řád, tedy vstává se a chodí spát stále ve stejnou hodinu a fixní je i čas jídla. „Tyto děti patří k těm, které chodí pozdě spát a pozdě stávají. Nemá cenu je nutit, aby chodily spát dřív, jen to celou situaci zhorší,“ radí psycholožka. Doporučuje nechat děti tak hodinu před tím, než jsou zvyklé usínat, v pokoji samotné, aby si mohly číst nebo si v klidu pohrát. Takže dejme tomu v 20.30 jim začne běžet tento čas, v 21 hodin je uložíme do postele a v 21.30 zhasínáme. Čas je samozřejmě individuální.

Na domácí úkoly vyčleníme třeba třikrát delší čas, protože dítě, které se špatně soustředí, potřebuje přestávky. Rozhodně ho nemůžeme nutit sedět dlouho na jednom místě, to je kontraproduktivní. Navíc při monotónní činnosti jeho pozornost upadá. Malé přestávky jsou vhodné tak každých 10 nebo 20 minut. Občas je také třeba smířit se s tím, že dítě úkol nedodělá, že to zkrátka není v jeho silách. Někdy se vyplatí požádat učitele, aby mu zadával úkoly na delší dobu, doma si je rozloží podle toho, jak mu to půjde.

Vysvětlíme jasně pravidla

Zapomíná doma sešity, lítá po schodech, tahá batoh po zemi… Opakuje se to pořád dokola, všem už to leze na nervy kromě hlavního aktéra, který to všechno nedělá naschvál, jak by se nezasvěcenému zdálo. Určitě pro okolí není snadné udržet nervy na uzdě a mnohdy ztrácíme naději, že se to někdy zlepší. Zkusíme nepolevovat a opakovat dítěti pořád dokola, co a jak má dělat. Pokud možno v klidu a tak, že si k němu přidřepneme, abychom byli na jeho výškové úrovni, místo abychom se nad ním výstražně tyčili. Vyhneme se prostým příkazům: „Nedělej to.“ Spíš dítěti vysvětlíme, proč a jak má co dělat.

Zkusíme mu pomoct nějakými názornými pomůckami. Zabírají na děti tak do 10 let. Nalepíme na riziková místa různé piktogramy, z nichž bude jednoznačně jasné, co má udělat. Může jít třeba o zašroubování víčka od zubní pasty nebo zavření vodovodního kohoutku.

Chválit je přínosnější než trestat

Hněv a tresty nemají žádný efekt nebo spíš ten negativní. „Riskujete tím, že se roztočí spirála sebepodceňování a ztráty odvahy dítěte,“ říká psycholožka. Radí soustředit se na úspěchy spíš než na prohry. „Děti trpící touto poruchou potřebují chválit víc než jiné.“ Když zapomene napsat úkol, neděláme z toho vědu, omluvíme ho a příště na to dáme pozor. Naopak pokud přinese jedničku, tak ho pochválíme a stejně tak za další úspěchy. Je to důležité pro motivaci.

Chválit můžeme dvojím způsobem. Jednak okamžitě, nějakou malou odměnou, necháme ho třeba si vybrat nějakou sladkost. Druhý způsob znamená sbírat body za to, když dodrží všechna pravidla. Dá se na to vyčlenit třeba víkend. Rodiče musí vybírat bodované činnosti citlivě, podle kapacit dítěte, nezavalit ho jejich přehršlí, ale soustředit se na to podstatné.

Rada maminky Sylvie: Osvědčila se mi u syna (12) kuchyňská minutka. Mohl sledovat, jak čas běží, a připravit se na skončení té které aktivity. Samozřejmě to nefungovalo vždycky, ale v běžném denním programu nám to hodně pomohlo. Když byl malý, tak jsem se vždycky bála, že doma spadne ze schodů. Tak jsem ho naučila, aby se sklouzl po zadečku. Později, když byl větší, tak jsme udělali dobrou zkušenost s trampolínou na zahradě.