Manželské hádky

Hádat se je lepší než mlčet

Nejdříve si řekneme, proč je lepší se ve vztahu hádat, než abyste mlčeli anebo se tvářili, že je u vás vše v pořádku. Na hádky se můžeme dívat tak, že pokud máme nějaký nárok na svůj protějšek, chceme se hádat. Chceme-li vytvářet manželské hádky, znamená to, že nám na vztahu stále záleží a od svého protějšku pořád ještě něco chceme. Chceme uspokojit nějaké citové nebo hmotné potřeby a záleží nám na tom, aby nám je protějšek naplňoval.

Problém tedy může nastat hlavně ve chvíli, kdy o svých problémech nemluvíte, mlčíte. Někdo se nechce hádat, hádky nemá rád, své potřeby před druhým tají nebo vůbec nechce mluvit o potřebách druhého. Dalším zásadním problémem je pak to, když si manželé myslí, že by po druhém vlastně neměli nic chtít, nebo žijí v iluzi toho, že mezi sebou žádné problémy nemají. Přirozeně pak nic neřeší, a dokonce považují za ctnost, že se nehádají. A to je velmi špatně, protože hádky nám pomáhají s tím, abychom jeden druhého upozornili na to, že se něco děje anebo že něco potřebujeme.

Manželské hádky slouží také k tomu, abychom uvolňovali negativní energii. I když si to někteří lidé nechtějí připustit, o tom, že hromadící se emoce často vyústí až ve velkou a hlubokou krizi, není třeba pochybovat.

Manželské hádky mají dvě rodiny: obsahovou a formu

Už jsme zmínili, že manželské hádky znamenají, že od druhého něco chceme. Dokud se hádáte a něco po sobě chcete, je to dobře. To z toho důvodu, že hádkou se můžete postupně propracovat k tomu, že se naučíte komunikovat a vysvětlovat si, co od druhého potřebujete. Hádky vás tedy mají upozornit nejen na to, že od sebe něco chcete a že jeden, druhý nebo oba dva se ve vztahu necítíte dobře, ale také na to, že neumíte dostatečně dobře komunikovat.

Pokud se hádáte, má každé vaše téma dvě roviny: rovinu obsahovou a rovinu ve smyslu formy. Obsahová rovina popisuje to, co chcete řešit, tedy konkrétní obsah či věc. Forma je naopak to, jakým způsobem spolu komunikujete. Většina lidí se bohužel zabývá jen obsahovou stránkou věci (a proto se také hádají). Neustále dokola si chtějí něco prosadit nebo svému protějšku něco vysvětlit a nedojde jim, že jejich hádky se neustále opakují, protože neřeší formu, tedy to, jak by se spolu měli bavit, aby si opravdu porozuměli.

I to nám vysvětluje, proč je mlčení vlastně to nejhorší, co s manželskými problémy můžeme udělat. Mlčení nám nedává možnost odreagovat se, uvědomit si, jak na tom jsme, nebo sdělit partnerovi, že něco není v pořádku. Nezřídka kdy se setkávám s tím, že jeden z partnerů mluví o tom, jak dlouho ho něco trápilo, a protějšek se tomu diví, tvrdí, že o tom nevěděl, a ujišťuje druhého, že kdyby to alespoň trochu tušil, zaměřil by se na to.

Kdy mají hádky v manželství smysl a kdy jen škodí?

Kdy tedy můžeme považovat manželské hádky za prospěšné, a kdy naopak za zlo, které vede k hlubší a hlubší krizi? Pokud se někdy pohádáte, k hádce nebo jejímu tématu se pak vrátíte a někam ho posunete, tak abyste byli každý sám za sebe spokojení, můžeme jednoznačně říci, že taková hádka smysl má.

V hádkách se přirozeně zraňujeme a zranění (myšleno emocionálnímu) se ve vztahu zcela vyhnout nedá. My se totiž musíme v určité prospěšné míře zranit v tom smyslu, že potřebujeme protějšku říci, co nás trápí, čím nám ubližuje, co nám na něm nebo s ním nevyhovuje. A to se samozřejmě druhému nemusí líbit. Pokud ale manželskou hádku, ve které si ublížíte, použijete k tomu, abyste se k tématu vrátili a probrali spolu konstruktivně, jak problém vyřešit a jak si vyhovět, zranění zužitkujete k něčemu prospěšnému.

Chcete-li zjistit, jak se dohodnout na správné formě komunikace, doporučuji vám odkaz Hádky, nefunkční komunikace a krize vztahu, pod kterým najdete desítky článků, kde podrobně vysvětluji, jak byste se měli naučit jeden druhému naslouchat a jakých pravidel byste se v komunikaci měli držet.

Když manželské hádky nikam nevedou

Z toho, co jsme si výše řekli, vyplývá, že manželské hádky, které nikam nevedou, jsou ty, kdy se jenom pohádáte, zraníte se a nikam se neposunete. Takové hádky můžeme opravdu považovat za škodlivé a za něco, co nás pomalu ale jistě posouvá do krize vztahu. Tyto hádky, pokud se hromadí a přibývá situací, kdy jsme se jenom pohádali, zranili, ale nic jsme nevyřešili, musíme považovat za hádky, které způsobují postupnou a často nezvratnou destrukci našeho manželství nebo partnerství.

Na závěr článku je tedy třeba si ještě jednou říci, že k manželským hádkám není možné stavět se jen jako k čistému zlu, kterému je třeba se vyhnout. Je totiž jasné, že mohou být i prospěšné a záleží jen na vás, jak je uchopíte.

Myslet si ale, že když se nehádáte, máte úžasný vztah a nemůže se vás týkat krize nebo nevěra, byste určitě neměli. Ve své praxi se velmi často setkávám s manželi po pětadvaceti letech manželství, kteří tvrdí, že byli po celou dobu trvání vztahu pro své okolí vzorem dokonalého vztahu. Ani oni sami, ani nikdo jiný si neuměl představit, že by mohli mít manželské problémy, protože se nikdy nehádali a na všem se vždy dohodli. Problém je ale v tom, že nehádat se není ctnost a znamená to, že nemáme šanci vysvětlit si, co nás trápí.

Nejste-li si ani po přečtení článku jistí, zda jsou vaše hádky škodlivé, nebo vašemu vztahu naopak prospívají, nezoufejte a obraťte se na mě. Rád vám pomohu prostřednictvím některé z konzultací, které nabízím.

autor článku: Karel Chába, partnerský poradce www.partnerske-vztahy.eu