Manžel se rozbrečel

Telefon vyzváněl každý den a já dost otrávená pořád vysvětlovala, že stále držím pohromadě. Můj gynekolog ale říkal: „Těhotná nebudete navěky.“ A taky jsem nebyla.

Najednou to přišlo

V sobotu ráno na mě přišly bolesti a kolem páté hodiny po koupeli se najednou dost zrychlily. Tak jsme se dochystali a vyrazili do porodnice. Dorazili jsme kolem osmé hodiny a při prohlídce mi porodní asistentka oznámila, že jsem otevřená na čtyři centimetry.

Miminko ještě dnes

Manžel mě pohladil po vlasech a s nadšením v očích prohlásil: „Tak vidíš miláčku, tak už bude třeba miminko zítra na světě.“ Na to krásně zareagovala porodní asistentka: „No tatínku, miminko bude na světě určitě ještě dnes, nejpozději do dvou hodin“. Což byl pro nás celkem šok.

Nevěděla jsem, co s tělem

Přesunuli nás na porodní pokoj a čekalo se. Manžel byl po celou dobu se mnou. Byl mi velkou oporou a díky němu se dalo vše celkem v pohodě zvládat.

Pravidelně mě chodila kontrolovat porodní asistentka. Později jsem dostala tabletky na zesílení kontrakcí a to už jsem opravdu nevěděla, co s tělem dělat. Zda ležet, sedět, či poskakovat na míči.

Zatímco miminko klesalo

Pak mě porodní asistentka vyšoupla z postele a čtvrt hodiny jsem stála a pomáhala miminku dolů. Povzbudila mě a začala si s námi povídat, což trochu odvedlo pozornost od mého obrovského nutkání tlačit.

Ptala se nás, co čekáme, tak jsme se svěřili, že jsme si to nechali jako překvapení. Byla z toho nadšená, protože už dlouho nezažila, aby si pár nenechal pohlaví miminka prozradit. Všichni, kromě manžela, jsme ale předpokládali, že čekáme chlapečka.

Fuška měla teprve přijít

„Tak jdeme na kozu,“ to pro mě byla slova utišující bolest, i když ta pravá fuška mě teprve čekala. Nějakým zázrakem jsem se dostala na kozu a vysvětlili mi tlačení.

Moc mi to nešlo a tak mi začala pomáhat druhá porodní asistentka.

První porodní asistentka mě povzbuzovala: „Jste šikulka, a teď pořádně zatlačte!“ Dělala jsem co jsem mohla, ale miminku se asi moc nechtělo.

Už vidím hlavičku

Asistentka mi začala tlačit na bříško, aby miminku pomohla a já začala pořádně tlačit. Manžel mě už silně povzbuzoval: „Luci, už musíš, už vidím hlavičku!“ Pak už jsem jen slyšela „už netlačte“ a najednou jsem pocítila obrovskou úlevu a hlavně zaslechla ten nejkrásnější hlásek na světě.

Nemohla jsem uvěřit

„Máte holčičku“ řekla asistentka, manžel začal brečet a položili mi Natálku na bříško. Pootevřenýma očkama na mě koukla a zase se rozkřičela. A já ji hladila a plakala a nemohla uvěřit, že už je miminko na světě a že je to HOLČIČKA 🙂

Dlouho mi ji nechali na bříšku a já se na ni nemohla vynadívat, pak ji šla sestřička umýt, zvážit a změřit.

Už jsem mezi vámi

Pak mě přišel doktor zašít. U toho jsem si celkem zakňučela, ale sedl si vedle mě manžel a v náručí měl Natálku a říkal: „Já věřím, že to bolí, ale nemysli na to a dívej se na to naše sluníčko.“

Hned jsme pak pochopitelně rozeslali sms „Tak už jsem mezi vámi, stalo se to dnes 11. 04. 2009 ve 22:22 hod, vážím 3,20 kg a měřím 50 cm, jsme s maminkou v pořádku a moc vás zdravíme, jo a taťka měl pravdu a tak mi vybral jméno, jmenuji se Natálie Tomášková“ a obtelefonovali jsme rodiče a vyslechli si několik štěstím uplakaných telefonátů.

Bylo to nádherné

Porod jako takový jsem měla opravdu pohodový a na prvorodičku relativně rychlý. Je to pro mě ten nejkrásnější a největší zážitek na světě. Není den abych, když se na naši milovanou čiperku Natálku podívám, nevzpomněla, jak nádherné to bylo, když na mě poprvé vykřikla a já ji uviděla.

Lucie a Natálka