Maminkou na Srí Lance: Děti od šesti let meditují

„Jdeme po škole na rýžová pole. A taky si někde ukradneme mango,“ pošeptala jedna malá Srílančanka druhé. Jedné z těch dívek, Amanthi, je dnes 40 let, má dvě děti (13 a 4) a žije v Evropě. Vzpomíná na své dětství, které je tak odlišné od dětství jejích potomků.

Víc volnosti, víc odpovědnosti

Na Srí Lance škola obvykle končívá kolem 13. hodiny. Děti odvezl autobus domů na venkov a tam si běžely hrát na rýžová pole za domy. Nevadilo jim, že slunce je ještě vysoko a je vedro. „Byli jsme parta tak deseti dětí a museli jsme se umět o sebe postarat. Taky jsme dodnes kamarádi. Rodiče byli v práci, tak jsme museli všechno zvládnout sami,“ říká Amanthi. Nejradši hrávali na rýžových polích po sklizni, suchých jako mlat, místní formu basketu. Sem tam se parta sebrala, vlezla do cizí zahrady a utrhla si tam nějaké ovoce. „Dělali jsme různé hlouposti, jako to děti dělají, ale dokázali jsme být odpovědní. Paradoxně mnohem víc než dnešní děti, které rodiče vodí za ručičku, neustále je hlídají a ony jsou pak mnohem méně samostatné.“

Rituál před spaním

Děti na Srí Lance se už od svých šesti let učí jednoduché formě meditace. Pomáhá jim to ke zklidnění. Ovšem nejde o nějakou propracovanou meditační techniku, ale nenásilný způsob, jak se má dítě stáhnout do sebe, snažit se o to, aby jeho myšlenky netěkaly. Maminka Amanthi to se svou dcerou dělala tak, že po ní chtěla, aby počítala do deseti a opakovala to dokola po dobu pěti minut. „Lituju, že jsem to nenaučila své děti, docela by se to při tom našem stresujícím životě ve městě hodilo.“

Těhotnou uctívají jídlem

Při rodinném jídle dostávají na talíř nejdřív děti, pak ženy a nakonec muži. Děti nemusí zůstávat u stolu až do té doby, kdy všichni dojí. Jakmile snědí svou porci, můžou si jít hrát. Jídlo má zvláštní význam i v době, když je žena těhotná. Sousedé a přátelé jí každý den přinášejí něco na zub jako projev péče a pozornosti. Jde nejen o sladkosti nebo ovoce, ale i o běžná jídla, třeba zeleninové kari v banánových listech. Žena v jiném stavu je na Srí Lance privilegovaná a uctívaná, navíc musí jíst za dva.

Děti tam jsou zvyklé konzumovat už odmala hodně koření. Jako první příkrm dostávají kašičku z ibiškovce jedlého, malé banány a papaju, která je prospěšná pro zažívání kojence, a taky čerstvou šťávu z granátového jablka. Větší děti se těší na Kiribath, jakýsi puding či koláč z rýže a kokosového mléka, který se jí při zvláštních příležitostech, například na srílanský Nový rok, jenž se slaví obvykle 13. nebo 14. dubna. Na rozdíl od Evropy mají na Srí Lance děti velké prázdniny v dubnu.

Maminky se řídí instinktem

Kojí asi 80 % srílanských maminek, obvykle podle toho, jak si dítě řekne. Je tam zvykem, že malé děti spávají v pokoji s rodiči. „Spávala jsem s rodiči až do svých dvou let. Srazily se dvě nebo tři postele, a tam jsme spali s bratrem se sestrou a s našima. Bylo to moc příjemné.“ Amanthi si na to vzpomněla, když se jí narodilo starší dítě, syn Navid. První rok po narození spal s nimi v ložnici, pak ho přestěhovali do vlastního pokoje. Vyhovovalo jim to tak oboustranně, Amanthi jednala intuitivně a moc si tohle uspořádání pochvaluje. „Vzpomněla jsem si na své pocity, které jsem měla, když jsme spala s mámou. Připadala jsem si v totálním bezpečí, a to mi dalo hodně do života. Je moc důležité cítit, že vás má někdo tak hodně rád.“

Tradiční koupel

Na Srí Lance je tradicí, že po porodu se žena omyje odvarem z listů Nika (drmek čínský). Tento „keř cudnosti“ má své místo v ajurvédské medicíně, prospěšný je právě pro ženy. Listy se vhodí do vařící vody, tekutina pak slouží k omytí. Říká se, že očišťuje tělo.