Maminkou na Kubě: Těhotenská kila se líbí

Unifikovaná péče

Na Kubě není nic divného, když si maminka schovává vše, co se váže k narození dětí – patří to k tradici. To ovšem neznamená, že by se Grethel držela tradic za každou cenu. Naopak, pochvalovala si, že rodila ve Francii, že mohl být tatínek u porodu, že dostala epidurál. Na Kubě by to bylo nemyslitelné.

Nemocnice je tam jen státní, péče unifikovaná, tedy žádné nadstandardy. Lékařům se v podstatě nedá nic vytknout, jsou kvalifikovaní, horší je to s vybavením porodnic a také s hygienou. „Tady (ve Francii) jsem si připadala jako princezna, v pokoji jsem mohla být sama, měla jsem klid,“ podotýká maminka.

Těhotenský likér

Těhotenství ženy a narození dítěte se na Kubě považuje za velký svátek. Do porodnice na návštěvu zajde nejen příbuzenstvo, ale i přátelé. Nikdo se neptá, jestli je to mamince vhod, zda by radši neodpočívala. Naopak! Tradice velí to pojmout jako společenskou událost. Matka rodičky má pro tuto příležitost přichystaný speciální ovocný likér. Podle zavedených zvyklostí nakládá ovoce do alkoholu hned, jakmile se dozví, že je její dcera těhotná. Ovoce se pak v alkoholu maceruje třeba i devět měsíců. Jde o symbolickou záležitost, pokud by se tento rituál neodehrál, příbuzenstvo by nejspíš rodinu pomluvilo, že nectí tradice.

Miminkovský deníček

Ekonomická situace a také zvyklosti vedou rodiny na Kubě k tomu, aby žily pohromadě dvě až tři generace a navzájem si pomáhaly. Grethel, která je maminkou Estebana (7) a Andrése (4), proto uvítala, když za ní přijela po narození prvního syna matka do Francie, aby jí pomohla. „Přivezla mi tradiční kousek látky, které kubánské nastávající babičky vyšívají a maminky do něj zavinují novorozence při odchodu z porodnice.“ Výběr barev má svá pravidla. Pro chlapečka je to žlutá s modrou, pro holčičku žlutá s růžovou. Matka při své návštěvě Grethel naučila nejen jak zacházet s miminkem, ale taky psát si deníček, do něhož si zaznamenávala vše o dítěti od jeho narození. „A tak mě mohla třeba v noci vystřídat, přečetla si v deníčku, kdy náš malý naposled pil a kolik, kdy jsme mu měnili plenky a tak,“ pochvaluje si maminka.

Tatínkové v noci nevstávají

Péče o děti na Kubě je ženskou záležitostí. Když kubánská babička viděla v ulicích Paříže tatínky s kočárky nebo s nosítky s miminky, tak jen kroutila hlavou. „Ti chlapi jsou tu nějak divní,“ podotýkala. Ne že by neměli muži na Kubě o děti zájem. Hrají si s nimi, mazlí se, ale vstávat k nim v noci? Tak to nikdy!

Na druhou stranu zase neočekávají, že bude žena po porodu brzy jako proutek, netlačí na ni, aby shazovala těhotenská kila. Naopak, pěkně zaoblené ženské tělo se jim líbí. A tak nemusí být maminky ze shazování poporodních kil ve stresu.

Daň civilizaci

Také výchovné zásady se liší. Až do jednoho roku spává na Kubě dítě v posteli rodičů, při každém zaplakání ho nosí. To ovšem neznamená, že by mu, až povyroste, všechno tolerovali. „Máme takovou vznětlivou povahu, takže když dítě zlobí doma nebo na veřejnosti, tak na něj houkneme a občas dostane i na zadek,“ vysvětluje Grethel. A přiznává, že se sama musí učit, jak na děti mluvit klidně, trpělivě jim věci vysvětlovat, prostě krotit své emoce. Na druhou stranu lituje, že její děti v Paříži nemůžou zažívat to co ona, když byla malá.

Rodiče děti bez obav pouštěli z domu, lítali bosí, hráli si sami venku. Svým synům to dopřává jednou za rok, když jedou do její rodné země na návštěvu. To jí však přijde málo, přiznává, že jí je líto, že její děti nemohou být víc v kontaktu s příbuznými na Kubě. Ani po síti. Na ostrově je pořád internet – v porovnání se západním světem – v plenkách. Komunikace po Skypu není běžná stejně jako WhatsApp.

Tradiční kubánský pokrm

Pro děti i těhotné ženy se na Kubě připravuje pyré z hlíz kolokázie jedlé, zvané také taro. Tato tropická a subtropická rostlina, historicky známá a někdy přezdívaná brambory tropů, má však lepší dietetické vlastnosti, je výživnější, zdravější a působí příznivě proti refluxu a pálení žáhy.