Maminkou v Kazachstánu: Děti už v roce mlsají kaviár

Do tří let se tam maminky svým dětem plně věnují. Neexistuje nějaký jednotný styl výchovy, protože Kazachstán je země velkých rozdílů, a tak záleží na tom, kde děti vyrůstají. Zda v horách, kde je učí už od dvou let lyžovat i při teplotách minus třicet stupňů, nebo v tajze, stepi či u Kaspického moře. Ovšem tradice se dodržují všude.

První stříhání ve 40 dnech

Pro všechny kouty Kazachstánu platí jedno pravidlo: Po porodu zůstává maminka bezpodmínečně doma. Můžou k ní jen její nejbližší, ale nepustí k ní ani přátele, ani vzdálenější příbuzné.

Po 40 dnech od porodu se zorganizuje velká oslava s jídlem a tancem. Oslavencem je miminko, každý z účastníků mu nalije ze stříbrné lžičky trochu vody na hlavičku a jako sudička pronese, co mu přeje do života. Také mu poprvé stříhají nehty a vlásky, které se pro něj uchovají spolu s prvním oblečkem ve speciální taštičce a dostane je k osmnáctinám jako vzpomínku na útlé dětství.

Během této oslavy se servíruje tradiční jídlo zvané „bešbarmak“, což je koňské nebo skopové maso vařené s těstovinami. Jí se rukama a děti tento pokrm zbožňují. Je zavedené, že maso krájí na porce a rozdává tatínek. Chlapci jedí uši ze zvířete, aby lépe slyšeli, dívky maso z patra, aby byly pilné a vytrvalé. Nejmladším je určené srdce a ledviny.

Pestrobarevný talíř

„Byla jsem ráda, že Sofie vyrůstala od mala v Evropě,“ svěřuje se Laura. Sama tak unikla hutným polévkám se skopovým masem, které se vaří kojícím matkám u nich doma. Tam by neměla na výběr, musela by jíst, co by jí maminka uvařila.

Starším a zkušenějším se tam neodporuje. Na podporu kojení se také musí hodně pít – klisní nebo velbloudí mléko a černý čaj. Když v šesti měsících začala Laura holčičce dávat příkrmy, řídila se radou své sestry: Na talíři by mělo být něco bílého, zeleného, žlutého a červeného, a to v tomto pořadí.

Takže Laura dávala své dceři napřed fenykl a brambory, cukety zelené a žluté a pak rajčata a červené papriky. Podobně to udělala i s masem. Jako první servírovala Sofii kuřecí a bílé rybí maso, později koňské a hovězí.

„Když jsem byla malá, tak mým nejmilejším jídlem byl chleba s máslem a s kaviárem z jesetera,“ vzpomíná Laura. V Kazachstánu je běžné, že tam děti jedí kaviár už od svého jednoho roku. Není tam tak drahý, není takový luxus jako jinde na světě.

Dítě patří celé rodině

„A opravdu ti tu nebudu vadit?“ zeptala se Laury její italská tchyně, když chtěla syna a snachu navštívit a pobýt u nich pár dní. Mladou ženu z Kazachstánu to překvapilo, protože u nich se matka nebo tchyně na něco takového neptá a automaticky považuje rodinu „mladých“ za svou, kam může kdykoliv vkročit.

Zvlášť po narození miminka se obě babičky střídají v péči o domácnost i o dítě, když se mladá maminka potřebuje prospat. Berou to jako samozřejmost, která přechází z generace na generaci. Proto Lauru zarazilo, jak ženy v babičkovském věku na Západě si žijí svým životem a péči o vnoučata neberou jako prioritu. Zalíbilo se jí to.

Domácí recept: Proti novorozeneckým kolikám používají v Kazachstánu odvar z fenyklu a heřmánku. Miminku ho dávají pár kapek před každým kojením a pije ho i maminka.