Maminkou v jižní Africe: Děti si jedí, kdy chtějí

„Tvoje děti mluví jen francouzsky?“ diví se jihoafrické kamarádky Zentie (35), která se z rodné Pretorie odstěhovala do Francie. V Jihoafrické republice existuje 11 úředních jazyků a každý tam mluví přinejmenším dvěma nebo třemi.

Zdroj: Profimedia.cz

„Já sama jsem mluvila anglicky s matkou, německy s otcem a afrikánštinou s kamarády. Později, když jsem tam pracovala v nemocnici, tak jsem se naučila ještě zulu a sesothštinu, dva nejdůležitější africké jazyky,“ říká uroložka Zentia, maminka dvou dětí (5 a 3). Se svými potomky mluví ještě německy, aby zachovala kontinuitu po svém otci. Jihoafrická republika i po konci apartheidu zůstává rozdělená. Angličané, Afrikánci i Afričané žijí odděleně, je jen málo smíšených dvojic. Rozdíly mezi bohatými a chudými jsou obrovské, neexistuje, aby lidé z různých sociálních vrstev žili společně v jedné čtvrti. Každá skupina si přísně udržuje svou kulturu a tradice.

Volný čas si děti organizují samy

Zentia vyrůstala v bělošské čtvrti Pretorie mezi Angličany a Afrikánci. Všichni v sousedství měli velký dům s bazénem, děti mohly být pořád venku, rodiče jim volný čas příliš neorganizovali. Matky se často navštěvovaly, aby si popovídaly, a braly děti s sebou, aby se při tom nějak zabavily. Jihoafrické maminky nechvátaly do práce, zůstávaly doma s dětmi. Matka byla se Zentií doma do jejích čtyř let, nebylo to nic neobvyklého, pak holčičku posílala do školky, ale jen na dva dny v týdnu a dopoledne. Od sedmi let šla do školy. V současnosti se tam maminky vracejí do zaměstnání mnohem dřív, což je pro tak konzervativní společnost dost velká změna. Vyučování končí v jednu po poledni, a tak si pracující matka musí najít nějakou paní na hlídání. V Jižní Africe to není ani těžké, ani drahé.

Čtěte také:

Barbecue už od mala

S dodržováním nějakého přesného jídelního harmonogramu si v Jižní Africe hlavu nedělají. Děti jedí, když mají hlad, nedostávají svačinu, neobědvá se ani nevečeří v přesně stanoveném čase. Od šesti měsíců jim maminky dávají maso a moc jim chutná. Favoritem dětského jídelníčku bývají později tradiční afrikánské klobásy se sušeným koriandrem. Jihoafričané nemůžou existovat bez barbecue, takže děti si zvykají na grilované pokrmy už od mala. Prvním dětským jídlem bývá tamní kukuřičná kaše, která se podává ke grilovanému masu. Dětem se připravuje i s cukrem a mlékem. Zentia si tuto tradici přizpůsobila, její děti snídají polentu nebo ovesnou kaši. Ve škole v její rodné zemi děti nemají jídelny, a tak obědvají doma. Většinou to bývá jednoduchý sendvič, žádné složité jídlo. Ale na mlsání si tam děti potrpí.

Tradiční úcta k rodičům

Mezi rodiči a dětmi se v Jižní Africe udržují spíš tradiční vztahy, často v nich chybí spontaneita. Ale rodiče své potomky neokřikují, nepoužívají ostrá slova. Především Afrikánci a Afričané mají v krvi tradiční respekt ke starším, dodržují se pravidla chování a disciplína. Zachovává se hierarchie, v rodině má každý své místo. Na ženu tam připadá statisticky 1,3 dětí, 32 % kojí především prvního půl roku.