Maminka pořád pláče

První možností je, že se potomek ještě nenarodil. Pak bych z pláče velkou tragédii nedělal. Těhotenství je dobou veliké hormonální nerovnováhy a hormony jsou látky, které se přímo podílejí na fungování mozku. Je proto možné, ba pravděpodobné, že vaše partnerka podléhá náladám, které přicházejí jakoby z ničeho a stejně tak záhadně i odeznívají. Těhotenství je jako psychotropní látka. Pokud jste se někdy opili a dostali se do plačtivé fáze, vzpomeňte si na to a budete mít pro těhotenský pláč pochopení.

Abyste nebrali tento odstavec jako alibi, ujistěte se, zda na její náladě nemáte nějaký podíl (jestli chodíte denně v noci domů opilí a řežete ji jak psa, pak bych její plačtivost těhotenství nepřipisoval, ale to vy určitě neděláte).

Poporodní blues

Druhou možností je, že je váš potomek čerstvě na světě. Tím čerstvě se myslí asi tak šest týdnů. Téhle době se říká šestinedělí a je to jakási kritická doba pro to, aby se rodina sžila s novým členem. Organismus maminky prodělal poměrně dramatickou změnu (porod) a musí si zvykat na novou situaci. Rozbíhá se laktace, a jestli jsme tvrdili, že těhotenství s hormony mává, pak šestinedělí je úplný hormonální uragán. Je potřeba, abyste byli trpěliví a dokázali projevit porozumění a dostatečnou pevnost, protože vaše partnerka bude chvílemi poměrně nesvá.

Ve výjimečných případech se v šestinedělí mohou objevit reakce pro dítě nebezpečné, které jsou spojeny se špatným posuzování reality a mohou vyústit do naprosto neadekvátního chování. To jsou však skutečně velmi vzácné případy.

Máte-li pocit, že se vaše partnerka chová způsobem, který ohrožuje buď ji, nebo dítě, nebojte se vyhledat pomoc lékaře nebo psychologa. Co je však nepoměrně častější, jsou stavy, které nazýváme poporodní blues. Přihodí se většině žen po porodu a jsou reakcí na něj. Většinou zmizí do dvou týdnů. Pokud je vaše partnerka smutná nebo podrážděná po dobu delší než dva týdny, mluvíme o poporodní depresi, což je porucha projevující se záchvaty úzkosti, pocity nedostatečnosti, strachem, že ublíží sobě nebo dítěti. I v tomto případě je důležité s partnerkou otevřeně mluvit a nabízet pomocnou ruku, taktéž se nebojte obrátit o radu na psychology nebo lékaře.

Plačtivost přetrvává

Třetí možností je, že vaše dítě je už starší než dva měsíce a partnerka začala být rozmrzelá nebo plačtivá. V tom případě je prakticky vaší povinností snažit se s ní o tom hovořit. Nevyčítejte, dávejte najevo zájem a nabízejte pomoc. Není dobré hovořit zjednodušeně a jednostranně (jsi ňáká divná ne?), spíš se pokuste mluvit o svých vlastních pocitech (zdá se mi, že jsi smutná, bojím se, co se děje.) Může se totiž snadno stát, že partnerčiny pocity nesouvisejí přímo s faktem mateřství, ale mohou pramenit i ze soužití s vámi, nebo z něčeho úplně jiného. Nezapomínejte, že vaše partnerka, kromě toho, že je matka, má i jiné sociální role, jež s mateřstvím interferují.

A je užitečné nezapomínat na kontext. Když jdete z kina a vaše partnerka pláče, pak bych se jí moc nevyptával, protože pravděpodobně v ní doznívá film (tedy pokud jste nebyli na Simpsonových… no i když…).

Tak vám přeju co nejméně slz, a když, tak těch z radosti nad robátkem.