Malé je krásné (a dobré)

Člověk je tvor malostádní: byl evolucí vypiplán k životu ve stádu (v tlupě) nanejvýš o 30 nebo 50 členech. V téhle komunitě fungují všechny emoční brzdy, které máme, tam se daly vyřešit krádeže nebo agrese jen tím, že se se zlodějem či násilníkem (které všichni znají osobně) prostě přestanou bavit. Žena je savec, a i rodit by měla tak, jak to evoluce zařídila: v šeru, teple, intimitě, nepozorována druhými. Jakmile se kobyla, nebo jiná savčí rodička, lekne, porod se přeruší nebo zastaví docela. Totéž se děje v porodnicích (zvláště ve velkých), jenže pak přispěchá porodník-chirurg a píchá a operuje a vítězoslavně konejší ženu, že když tam je on, vše je bezpečné.

Jenže statistika a výzkumy neplacené lékařskou lobby dokazují, že i tohle je jinak. Porod ve velké „továrně na poškozené výrobky“ je až příliš často traumatický a zdraví dítěte i rodičky ohrožující.

Protože žena která rodí, je evolučně nastavena na šero (a ne na prudká bodavá světla, aby lékař lépe viděl), na samotu (a ne na celou partu jí neznámých lidí), na tempo ženina těla (a ne blízkost konce pracovní doby nebo blízkost víkendu). Dítě je nastaveno na přirozený porod vaginální cestou, kde jeho imunitní systém poprvé potká všechny ty bakterie matky (a ne bakterie naprosto cizích lidí, zdravotníků a jiných žen, které rodily před chvílí), na měkkost a teplo matčina bříška (a ne na drastické vytažení z dělohy, úchop za paty a plácnutí přes zadeček v poloze hlavou dolů či bolestivé vytírání očí a studené plochy vah či natahování tělíčka za účelem změření), na první vteřiny a minuty a hodiny a dny a měsíce na těle matky a v její blízkosti (právě první oční kontakt a tzv. bonding zařídí že se např. snadno oddělí placenta, nedochází nekrvácení, nejsou potíže s kojením a mozek dítěte se vyvíjí v optimálním prostředí optimálně). Atd. atp. Již existuje rozsáhlá literatura, kterou porodníci až na výjimky ignorují.

Současná společnost je taková, jaká je, „díky“ tomu, že porodnictví v minulém století (bez lásky, jak dodává Michel Odent) cele převzali muži, kteří také byli porozeni traumaticky (a když celé hodiny plakali na kojeneckých odděleních, jejich mozky byly stresované a stresové hormony neumožnily dokončení strukturálního vývoje a takový budoucí muž pak umí jen soutěžit a nikdy nepřiznat chybu…, protože si vnitřně není jist sám sebou) a které naučili jen operovat a být expert na patologie a nemoci: nikdo ze současných porodníků se na škole nic nedozvěděl a neučil o přirozeném, nemedikalizovaném porodu.

Jsem si jist, že (když to dobře dopadne) za desítku let budou i porodníci jen tiše a trpělivě sedět někde o patro níž pod malými útulnými místnostmi, zařízenými „jako doma“, pro případ, kdyby se něco zvrtlo (a ono se zvrtává právě proto, že to „zvrtnutí“ porodníci přímo očekávají), přičemž téměř 90 % rodiček je schopno, není li rušeno, porodit bez komplikací, zdravě a bezpečně. Navíc, jak se ukazuje v posledních letech, i orgasmicky (se záplavou hormonů, které tělu dívky, jak vědí domorodé kmeny, pomohou zrodit se v Ženu).

Jinými slovy, současný trend velkoporodnic, tak jako nadnárodních monopolů a obřích hypermarketů, je neblahý a ve svých dlouhodobých důsledcích přímo totalitární a škodlivý.

P. S.: Tak jako se tahle společnost pomalu a nesnadno vrací k mezím a menším polím, k menším továrnám a školám, tak by se měly co nejrychleji zrušit spíše velké porodnice (nemocnice) a vrátit se k malým porodním domům. K lidství, a ne k efektivitě a ekonomizaci všeho. Ostatně to věděl už původem německý ekonom E. F. Schumacher (1911–1977), žijící v USA, jenž napsal inspirativní knihu s názvem Small is beautiful… Malé je krásné (1973), která byla zařazena mezi 100 nejvlivnějších knih, vydaných po roce 1945.

Text pro Babyweb napsal Vlastimil Marek, mimo jiné autor známé knihy Nová doba porodní.

Další zajímavé texty najdete na blogu Vlastimila Marka.