Lucka v šestinedělí: Hormony se mnou cloumají

Hormony se mnou pořád ještě docela slušně cloumají, i když se se mnou naše Rybička rozloučila už před pěti týdny. Jsem jak na houpačce, jednou nahoře, podruhé dole. Netušila jsem, že se mnou bude šestinedělí takhle mávat. Je mi jasné, že to doma nemají lehké, ale nedokážu si pomoci. Proti přírodě je těžké jít. Tímto se jim moc omlouvám za své nálady: “Kluci, vydržte.“

Potok slz pro Rybičku

Ale abychom to vzali po pořádku. Po zákroku mě ještě téhož dne propustili domů. Což bylo skvělé, protože původně jsem měla v nemocnici pobýt přes noc. Delegace složená z Tomáše, Filípka a mojí mamky si mě vyzvedla v Podolí okolo šesté večer a s celou „slávou“ jsme uháněli domů. Samozřejmě tak lehké to nebylo. Fyzicky jsem na tom byla dobře, i Tomáš konstatoval, že jsem jak srnka. Asi si myslel, že mě do auta ponese v náručí 🙂 V té jsem sice skončila, ale až večer doma v obýváku, když jsem si konečně dávala jedna a jedna dohromady a všechno na mě padlo. Potok slz mu tekl po ramenou a přiznám se, že sem tam vypadají večery takhle i teď.

Musím se šetřit

Jinak se ale náš život až na pár malých omezení vrátil do běžných kolejí. Zatím v rámci šestinedělí nesmím s malým do bazénu, musíme oželet i cvičení s dětmi, protože nesmím tahat nic těžkého. Což je samozřejmě dost náročné, když mám doma dvouletého rošťáka. Absolvovala jsem dvě prohlídky u svého pana doktora, podle kterého je vše v pořádku. Předepsal mi kyselinu listovou a souhlasil, že bychom se „do toho“ v lednu mohli zase pustit.

Jsem nedočkavá!

Jelikož se blíží Vánoce, snažím se zaměstnávat nakupováním dárků a vytvářením příjemné vánoční atmosféry. Čas utíká jako voda, takže se ani nenadějeme a leden bude tu. Jedině dobře, protože se cítíme jaksi pozadu. Spousta známých a kamarádů okolo nás jsou již v očekávání. Snad taky brzy budeme patřit mezi ně.

Dostala jsem milý dáreček od Babywebu – tipy na nejvhodnější dny početí v příštím roce od astroložky Blanky Vojáčkové. Je to šité na míru na moje datum a čas narození. Hořím zvědavostí, jestli to klapne!

Bára mi vyrazila dech!

Když se mi jednu neděli odpoledne na mobilu objevilo neznámé číslo a ozvala se Bára – moje nástupkyně Těhulka LIVE!, nemohla jsem uvěřit svým uším. Podezření na Edwardsův syndrom? Všechno mi v mžiku proběhlo znovu před očima. O to víc jsem jí chtěla pomoci, ale jak??? Je fakt těžké volit vhodná slova, aby povzbudila a přitom zněla přesvědčivě. Myslela jsem na ni ve dne v noci a přála jim, aby šlo jen o hloupý omyl. Všechnu smůlu jsem už přece vybrala já! Alespoň jsem si to myslela, ale jak je vidět, štěstí je opravdu vrtkavé. Co je dnes, nemusí být zítra.

Vidím všechno jinak

Pohled na svět i přístup k rodině se mi zcela změnil. Nejvíce to pociťuje Filípek, kterému jsem hodně povolila ve výchově. Asi mu budu muset co nejdříve zase přitáhnout opratě, jinak nám to naše sluníčko brzy přeroste přes hlavu.

Období vzdoru je hodně těžké pro obě strany, jak pro rodiče, tak dítě. Často večer sedím a zpětně si přehrávám, co se za ten den událo. Měla jsem na něj tolik křičet? Nebylo by jednodušší ho přece jen plácnout přes zadek? Vždy, když se vrátíme domů a máme za sebou jednu z jeho scén na veřejnosti, se zařeknu, že už s ním nikam nepůjdu. Dělám (spíše se snažím dělat) naštvanou, ale on ví, jak na mě.

„Maminko, pomiň,“ přijde, psí oči, vlepí mi pusinku a já v té chvíli roztaju. Chvilku vyšlapuje, užíváme si mazlící a pusinkovací období a pak je to nanovo.

Jak jednáte v záchvatech vzteku dětí vy, maminky dvouletých capartů?

Zůstanu s vámi

Přišla mi spousta emailů, kde se mě ptáte, zda o sobě budu dávat vědět. Budu. Rozhodně se nechystám vás opustit. Budu se snažit vám s pravidelností podávat informace o sobě a své rodině. Těší mě váš zájem! Všem těhulkám přeji pozitivní výsledky všech testů a, i když zatím ne doslova, tak jsem v tom s vámi 🙂

Vaše Lucka

Tatínkovské okénko

Zdravím vás tatínci, partneři a všichni čtenáři,

Na rovinu musím přiznat, že situace, která nás potkala, byla, je a i do budoucna bude hodně náročná. Nicméně my chlapi jsme tu proto, abychom naše ženy podrželi, podpořili a dodali sílu a odvahu. Více udělat nemůžeme, což, musím přiznat, byla to pro mě velká bezmoc. Raději bych vzal všechnu bolest a ostatní nepříjemnosti na sebe.

Obdivuji svoji manželku a vážím si její odvahy. Miluji Tě, Lůco!

Tomáš