Lucie ve 27. tt – Už je to tady

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Kolem jedenácté hodiny jsme šli spát, ale již kolem jedné mě probudil pocit, že mám vše mokré a během chvilky jsem zjistila, že to nebyl jen pocit. Do rána se to opakovalo ještě jednou, proto jsme se rozhodli, že Filípka necháme vyspinkat, jak bude potřebovat, a pak vyrazíme na kontrolu do nemocnice. Bylo nám ho líto, tak jsme ho nechtěli stresovat předem…

V nemocnici mě vyšetřili a vzhledem k tomu, že se potvrdilo, že mi od noci odchází plodová voda, si mě v nemocnici opět nechali. Malá byla naprosto v pořádku, jen se navíc ještě zjistilo, že mám další zánět, a proto mi dali dvoje antibiotika. V noci z pátku na sobotu jsem začala mít kontrakce po 2–3 hodinách, ale na monitoru nebylo nic moc vidět a k ránu přestaly úplně. Pak se nic nenormálního nedělo. Odpoledne přijeli na návštěvu moji rodiče se sestřičkou a manžel s Filípkem, tak jsem měla o zábavu postaráno. 🙂 Tolik lidí najednou jsem v nemocnici ještě neměla!

Bylo to super, ale během tří hodin mi opět začaly kontrakce a byly rovnou po 2 minutách, takže se doktoři rozhodli mě vzít rovnou na operační sál. Rovnou také informovali neonatologii, aby byli na pagerech pro případ potřeby. Bylo to vlastně štěstí, protože moji rodiče se postarali o Filípka, zatímco manžel se mnou mohl jít na porodní sál.

Rukou napřed

Vše probíhalo skvěle, jen jsem si kvůli únavě nechala píchnout epidurál, protože noc nestála za nic, spala jsem asi dvě hodiny a už jsem cítila, jak jsem strašně unavená… Navíc jsem si přála rodit přirozeně, což mi doktoři umožnili, protože malá už byla hlavičkou dolů. Po jedenácté hodině přišla na kontrolu sestřička mě vyšetřit a zjistila, že jsem připravená k porodu. Také však bohužel zjistila, že malá je, vzhledem ke své velikosti, zaklíněná v porodních cestách rukou a ramínkem. Zavolala další dva doktory, kteří se pokusili malou ručně změnit polohu, avšak neúspěšně. Bylo 23.26, když se doktoři rozhodli udělat akutní císařský řez a vyhlásit pohotovost, ve 23.28 bylo na sále již 15 doktorů, sestřiček a anestezioložka, za další 2 minuty jsem byla již v narkóze a ve 23.33 se Barborka narodila! Byla odvezena rovnou na neonatologii, aby ji mohli nafouknout plíce, zkontrolovat hlavičku, srdíčko a celkově, jak ji funguje celé tělíčko, navíc ji museli ošetřit četné podlitiny, které měla z toho, jak byla zaklíněná v porodních cestách. Naštěstí měla vše relativně stabilizované na to, jak předčasně se narodila. Už od narození je to totiž statečná holčička a velká bojovnice!

Vzhledem k tomu, že mě museli doktoři otevřít a malou vyndat dost narychlo, povedlo se jim přetnout dvě hlavní tepny a protrhla se jim už tak slabá břišní stěna, což způsobilo masivní krvácení, takže nevěděli, co zašívat dříve. Ztratila jsem spoustu krve a dala doktorům dost zabrat, ale poprali se s tím skvěle! Když mi to vše manžel vyprávěl po mém probuzení na JIP, kdy jsem zjistila, že jsem byla intubovaná, přikurtovaná a celou noc v umělém spánku, moc do smíchu nám nebylo, ale byli jsme rádi, že jsme já i Barunka v pořádku!

Musím říci, že doktoři z obou oddělení odvedli dokonale odvedenou práci a my jsme jim všichni velmi vděčni!! Na to, že jsem si neuměla představit, že bych rodila mimo ČR, tak jsem nakonec moc ráda, že jsem mohla rodit ve Vídni, protože tu mají nejlepší neonatologii v celé Evropě a celkově zdravotnictví je tu na velmi vysoké úrovni.

Mějte se moc hezky a věřte, že bude zase dobře.

Lucka a Filípek