Lucie ve 26. tt – Jako na horské dráze

Manžel ráno odvedl Filípka do školky jako normálně a pak jsme se potkali v metru na cestě do nemocnice. První dva ultrazvuky vypadaly naprosto v pořádku, malá se měla dobře! Potom došlo na vyšetření, při kterém nám doktor rovnou sdělil, že si mě tu určitě nechají, protože krvácení je silné a vypadá to na zánět. Všechny formality byly vyřízené během pár minut a když jsem chtěla jít volat ven na signál své paní doktorce do Čech, že mě přijímají, už mě nepustili a musela jsem od té doby jen sedět či později ležet. Na zánět jsem dostala silná antibiotika, na kontrakce, o kterých jsem ani nevěděla, protože jsem si myslela, že to je běžná větší bolest břicha, jsem dostávala nepřetržitou infúzi Tractocile, což je tokolytikum, které má kontrakce zastavit či alespoň oddálit. Dále jsem preventivně dostala kortikosteroidy, aby se urychlil nitroděložní vývoj plic Barborky. Bohužel krvácení nepřestávalo ani po dalších několika dnech a výsledky krve byly, i přes působící antibiotika, čím dál horší. Navíc doktoři nemohli najít zdroj, odkud se krvácení stále objevuje 🙁

Manžel s Filípkem za mnou každý den chodili do nemocnice a ačkoliv to ani pro jednoho nemohla být jednoduchá situace (a pro Filípka tuplem, když nevěděl co se děje :(), zvládali to spolu doma celkově dobře. Filípkovi jsme vysvětlili, že maminka je v nemocnici, protože doktoři se na ní potřebují podívat a že se potřebují podívat i na miminko v bříšku, zda je v pořádku. Vypadal, že rozumí a dokonce vždycky kýval hlavou, že je to takto v pořádku. Sice byl smutný, ale respektoval to…

Ve středu mi doktoři dělali kontrolní ultrazvuk, malá byla stále v pořádku, měla kolem 750 gramů a nic nenasvědčovalo tomu, že se děje něco neobvyklého. Ve čtvrtek ráno jsem byla na vyšetření, které potvrdilo domněnku lékařů, že krvácení je ze slabé dutiny břišní a je způsobeno pokračujícím zánětem. Každopádně to vypadalo, že se můj zdravotní stav zlepšuje a doktoři se rozhodli mě odpoledne propustit do domácího léčení s tím, že budu držet přísný klidový režim a brát 2x denně antibiotika! Samozřejmě, že jsem souhlasila, stejně jsem na nějaké „velké akce“ neměla vůbec smysl…

Večer, když manžel s Filípkem přišli domů, byla na Filípkovi vidět neskutečná radost z toho, že jsem zase doma! 🙂 Pořád mi něco vyprávěl, vysvětloval, ukazoval a bylo nám všem spolu moc fajn! Bohužel ne na dlouho….

O tom napíšu zase až příště,

Lucka a Filípek