Kojila jsem i s bezdomovci
VÁŠ PŘÍBĚH Z porodnice jsem odcházela s tím, že naše miminko budu muset chtě nechtě přikrmovat umělým mlékem. Vůbec by mě však nenapadlo, že bych své dítě nemohla kojit.
Zdroj: archiv redakce
Moc jsem se těšila na ten pocit, až budu mít miminko přiložené u prsou. Když jsem se dostala domů a byla docela v pohodě v domácím prostředí, po týdnu střídání prsou a lahvičky s umělým mlékem jsem začala kojit výhradně mateřským mlékem.
Kojit na veřejnosti? Nikdy!
Během mé „kojící kariéry“, což zná asi většina z nás, mě potkala spousta, ať už veselých nebo smutnějších situací. Ještě před porodem jsem si říkala, že nebudu NIKDY kojit na veřejnosti, že se to nehodí apod.
Usedla jsem kdekoli
Nakonec to dopadlo úplně naopak. Všude možně jsem kojila daleko častěji, než doma. Přišlo mi to tak přirozené, že jsem moc nepřemýšlela nad tím, co si myslí kolemjdoucí. Oblíbenými se stala hlavně obchodní centra. Nemyslete si však, že v místech pro to určená. Kolikrát bylo miminko tak hladové, že jsem musela usednout na nejbližší pohovce či lavičce, nabídnout prso, aby mohlo miminko spokojeně popíjet.
Blažený „hýkal“
A zvláštnost? Náš chlapeček první dva měsíce u kojení hrozně hýkal. Nevím proč. Bylo to moc legrační. Takže častokrát se lidé otáčeli. Pro mě však bylo nejdůležitější spokojené a nakrmené miminko.
A další zajímavá místa, kde jsem kojila? Otevřený kufr auta, na rozlehlé louce, jednou také pod mostem kousek od bezdomovců… Proč ne!
Zkrátka kojila jsem, kde se dalo a hlavně dle potřeby mého syna. Je pravda, že někdy ty situace nebyly až tak komické, ale dnes se tomu už jenom směji.
Nikdy však nezapomenu, jaký je to krásný a hřejivý pocit pro maminku, když u sebe drží maličké miminečko a dává mu kus sebe.
Silvie
