Kluk, nebo holka?

A přátelé se znovu rozdělili na dvě jinak docela nesourodé skupiny: jedna nám nevěřila, že pohlaví dítěte už dávno neznáme, druhá chápavě přikyvovala. Nicméně racionální důvody se ukazovaly být závažnějšími: „Není lepší oslovovat břicho jménem? A jaký kočárek a oblečení koupíte, když nevíte, co to bude?“ Přemýšlel jsem, co by to mohlo být jiného než dítě, ale komentáře jsem si většinou nechával pro sebe. Odhodlaně jsem čelil rozličným kyvadélkům, kartám a kávovým sedlinám, které měly od začátku jasno: „Bude to kluk!“ Anebo: „Ne, podle tvaru břicha to bude holka!“

Kde končí chlap

Největší nároky na mou trpělivost ovšem kladla rozličná setkání s muži chatrného sebevědomí, nagelovanými vlasy a muskulaturou buď vůbec žádnou, nebo přehnaně zdůrazněnou. „Správnej chlap musí mít syna!“ kázali většinou ti, kteří měli ke správným chlapům hodně daleko. Je mužné v růžové košili a drahé kravatě rozprávět o tom, kterak v naší company funguje brand marketing? Anebo naopak přijít domů, praštit pěstí do stolu, preventivně zmlátit všechny členy rodiny a pustit si televizi? Zřejmě mám problémy být správným chlapem, protože jsem toužil po zdravém dítěti, a tam mé nároky začínaly i končily. Utvrzovalo se ve mně přesvědčení, že příroda umí být pěkně škodolibá. Právě těm zoufalcům, kteří potřebovali své mužství potvrdit synem, nadělovala se zarputilou zlomyslností jednu dceru za druhou.

Vybíráme jméno

Mnohem větší zábavu než nekonečné debaty o pohlaví, které vlastně příliš možností neskýtaly, představoval výběr jmen. Při zachování tajemství přírody bylo potřeba hledat jména pro chlapečka i pro holčičku a inspirace byla více než bohatá, stačilo jen mrknout do televizního programu: Esmeralda, Brenda, Kevin, Matrix, Rambo… Kombinací přibývalo, naší republikou se právě hnala módní vlna dvou křestních jmen, z nichž Charlotta Ella bylo to nejvíce skloňované. Matrix Francis Suchý? Gianna Freedom Suchá? Zoufalé úřednice magistrátu se začaly učit cizí řeči a mimozemšťan v břiše se mohl zbláznit, zřejmě smíchy.

„On se nesměje,“ opravila mne žena. „On se třese hrůzou při představě, že ho s takovým jménem pošleme do školky a do školy.“ V tu chvíli jsem děkoval Bohu a rodičům, že mi nic takového neprovedli a že jsem se nemusel učit vyslovovat a psát své jméno se soukromým učitelem angličtiny.
Možná je to způsob, jak se stát prostřednictvím svého dítěte zajímavým, ale na dítě samotné příliš ohledů nebere, protože ono ještě nemá možnost volby. Mí kamarádi se jmenovali Petr, Aleš a Víťa. Je možné, že malý mimozemšťan bude kamarádit s Harrym, Žilienem a Timeou. Může se ale také stát, že k nám dorazí indická módní vlna, a pod okny nám bude postávat Shiva Šimková se sestrami Parminder a Jesminder Novákovými. Možná, že teprve v té chvíli si bude mimozemšťan připadat na naší planetě jako doma.