Klub těhulek (96): První těhotenské kalhoty

GABRIELA:

Vážení a milí čtenáři,

je neděle večer a já mám za sebou krásný odpočinkový víkend. Tentokrát mi dal týden v práci zabrat nějak víc, než jsem si myslela, a tak jsem se rozhodla, že tenhle víkend budeme já a moje děťátko odpočívat. V práci se nakupila spousta papírování, jeden z kolegů nutně potřebuje nové zaměstnance a já, ač se snažím, jak jen můžu, mu je nedokážu sehnat, protože lidem v Plzni se prostě asi přestalo chtít pracovat. 

S mým Jardou se doma scházíme po práci večer a každý je jinak unavený. On fyzicky, protože dělá rukama, já psychicky, protože jsou někdy dny, kdy mám pocit, že bych potřebovala větší hlavu. Určitě to některé taky znáte. Sice jsem se už před časem rozhodla, že se v práci nebudu rozčilovat, ale prostě mi to někdy nejde. Takže doufám, že to moje miminko zvládá a jednou mi za to nevynadá.

Skoro už se stalo pravidlem, že můj Jára je o víkendu v práci, takže jsem jedno dopoledne strávila nějakými domácími pracemi. Jak jsem psala minule – praní, žehlení a domácí úklid, za mě nikdo neudělá. Když jsem sama doma, tyhle práce mě baví, protože se mi Jarda neplete pod nohy. O to větší bylo moje překvapení, když domů dorazil lehce po poledni. Společně jsme se naobědvali a pak podle mého plánu jsme oba usnuli u televize. Bylo to příjemné. Probrali jsme se asi po dvou hodinkách, a protože počasí nebylo nic moc, Jára vymyslel, že bychom mohli vyrazit do kina. Chodíme do kina moc rádi, protože máme rádi filmy. Snad to nebude reklama, když Vám povím, že jsme byli na novém Batmanovi a že film se moc podařil. Sice byl dlouhý přes dvě hodiny a já měla co dělat, abych neutekla na toaletu, ale stálo to zato.

Neděle byla taky klidná, tentokrát jsem byla osvobozena od vaření, Jarda mě pozval na oběd. Byli jsme v řecké restauraci a moc jsme si pochutnali. Odpoledne jsme se vydali na návštěvu za Járovou mamkou. Koupili jsme točenou zmrzku a vychutnali si ji na zahrádce.

Málem bych zapomněla na něco důležitého, co se minulý týden událo. Skoro mi to přišlo jako kouzlo, protože se mi zdálo, že se to stalo přes noc. Už to totiž nevypadá, že nekontrolovatelně přibírám, ale už to vypadá, že jsem těhotná. Mám totiž pocit, že přes noc mi vyskočilo bříško. Vlastně to není pocit, je to pravda. Původní kalhoty, mě škrtí a nejlépe je mi doma v teplácích na gumu.

Ale protože jsem se na to již připravila, mohla jsem se v týdnu prvně ukázat v těhotenských kalhotách. Jsou to modré džíny s modrým nápletem a je mi v nich úžasně. Nikde mě nic neškrtí a nemusím si po cestě v autě rozepínat knoflík. Sice jsem si ten náplet ohrnula na půl, protože mi přeci jen ještě trochu chybí, ale i tak mi v kalhotách bylo moc příjemně. Od té doby, co jsem měla kalhoty prvně, mám takový hřejivý pocit u srdce. Je to nepopsatelný pocit. Nepopsatelný pocit je to od začátku, ale teď je to prostě jiné. Ty z Vás, které se doma radují z miminek a dětí, určitě tuší o čem píšu.

Příští týden mě čeká kontrola v poradně a podle chytrých knížek už by se prý dalo poznat, jestli to bude klučík nebo holčička. Pomalu se v rodině a mezi přáteli uzavírají sázky, co to bude? Tak jsem zvědavá, kdy jim to „zatrhnu“ a kdo vyhraje. Ale ať vyhraje kdokoliv, já i Jarda si přejeme, ať „to“ má dvacet prstíků, dvě ručky, dvě nožky a i vše ostatní je tak, jak má být.

Příjemný týden všem přeje Gábina a bělítko

Gabriela je právě ve 17. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu. 

MARTINA:

Zdravím všechny naše čtenářky a čtenáře,

tento týden byl u nás poněkud rušnější, tak ani nevím kde začít. Předně chci určitě ještě jednou pogratulovat Janě k narození malého Tomáška a popřát jim do života vše nej a nej.

V minulém článku jsem vám psala, že nás čeká poslední 3D ultrazvuk. Těšila jsem se, jak uvidím miminko a budu mít jeho poslední fotečku, ale omyl. Mimi už je otočené hlavičkou dolu a ještě mělo kolem hlavičky ruce, takže nebylo vůbec vidět a pan doktor mi řekl, že fotit si ho budu až v postýlce. Už se nemůžu dočkat, až ho v té postýlce budu mít, tím spíše, co jsem viděla malého Tomáška. Pan doktor byl tak hodný, že mi miminko zvážil, má 1600 g, takže je o trochu těžší, a dle váhy by se mělo narodit 9. 10., tak uvidíme. Také mi měřil množství plodové vody, kontroloval placentu a všechny orgány miminka a vše je pořádku.

Týž den jsem také byla u svého gynekologa, kde mě čekal odběr krve, ale moje tělo se rozhodlo, že žádnou krev nedá, takže i když se sestřička snažila, moje žíly zvítězily a nedaly nic. To znamená, že při příští kontrole si to zopakujeme znovu, tak snad. Tento týden mě čeká kontrola u neurologa. Jsem zvědavá, jak se moje páteř proměnila. V posledních dvou dnech cítím trochu bolesti v tříslech, břiše a zádech. Také pociťuji horší citlivost v pravé noze, což je buď plotýnkou, nebo otoky, které už se občas dostavují. Uvidíme, co mi na to řekne pan doktor. Miminko hold začíná rychleji přibírat, taky už mu zbývá jen pár týdnů, aby nabralo potřebnou váhu. Já jsem prozatím přibrala 7 kg.

Ve školce se Ríšovi stále líbí. Jeho školka mě nutí učit se německy, neboť po mně chce vědět, jak se co řekne německy. Ve třídě už si našel i kamaráda. V pondělí jsme se poprvé setkali s paní učitelkou a zdá se, že si s Ríšou také porozumí. Bohužel dnes jsme do školky nešli, neboť jsme měli trochu rušnější večer. Vzhledem k tomu, že se nám rozbila nabíječka k notebooku a univerzální, kterou jsem o víkendu koupila, nefungovala, jeli jsme po školce koupit novou.

Poté, co jsme se vrátili, šli jsme na chvíli k sousedům, kteří mají 5letého chlapečka, aby si kluci pohráli. V tu chvíli už Ríša začal povídat, že ho bolí bříško, ale poté s jeho kamarádem běhali, tak jsem to neřešila, neboť jsem si říkala, že dnes ještě nebyl na záchodě, tak je to ono. Kolem půl deváté jsme šli domů a po pár krocích začal strašně brečet a pořád křičel au a držel si bříško, takže jsem ho celou cestu domů musela nést. Když jsem ho dala na zem, udělal krok a lehal si na zem, a to Ríša není žádné ukňourané dítě. Brečí, jen když se opravdu hodně bouchne, a to jen chvilku. Vzhledem k tomu, že takhle plakal asi 15 minut, bála jsem se, aby to nebyla kolika nebo slepé střevo, a tak jsme s manželem vyrazili do nemocnice. Po cestě začal Ríša usínat, dostal zimnici a začaly mu modrat rty, takže jsem se začala bát ještě víc a volala jsem sanitu, do které nemocnice můžu jet, abychom neztráceli čas. Naštěstí mají dětskou ambulanci i v Ostrově, kde jsme byli za 10 minut. Naštěstí to byla jen ta stolice, prdíky a zřejmě nějaká viróza, neboť po návratu domů měl Ríša teplotu. Můj vystresovaný manžel se v nemocnici prudce otočil, takže si hnul se zády, se kterými už dva dny ležel. Naštěstí s námi jela domů i moje mamka, takže mi pomohla s Ríšou i manželem, který nebyl schopen vůbec chodit. Mami díky. Manžel skončil opět v posteli a znovu si léčí záda.

Můžu říci, že to byl hrozný pocit bezmoci a strachu.

Přeji vám pěkný a klidný týden Marťa 

Martina je právě ve 31. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.

JANA:

Milí čtenáři Babywebu,

asi jako pro každou mámu je i pro mne Tomášek nejúžasnější mimko na světě! Připadám si, že se vznáším na oblaku totální euforie. Dokázala bych na něj hodiny a hodiny koukat s obdivem. Jsou to hormony.

Když mne převezli na JIP, bylo mi příšerně. Chtělo se mi strašně moc spát, ale nemohla jsem. Pořád jsem měla před očima ten uzlíček štěstí, který jsem před chviličkou viděla. Bylo mi zle od žaludku, jak jsem nebyla před spinální anestezií nalačno. Na sále jsem dostala i kyslík, protože hrozilo, že se každou chvilku pozvracím. Celá operace trvala jen čtyřicet minut, ale ty se sakra dlouho vlekly. Nejraději bych hned vstala a běžela za Tomáškem. Nemohla jsem se dočkat, až mne převezou za ním na oddělení šestinedělí. Dvacet pět hodin uteklo jak voda i díky mamince, která tam ležela se mnou, protože jsme si měly stále co říct a čas utíkal. Nejvíce jsme se pobavily, když jsme totálně hladové snily o tom, co si všechno dáme k jídlu. V tomto jsou přirozené porody asi bezkonkurenční.

Vše probíhalo parádně a já druhý den jsem běhala, jak srnka. Nikdo nechtěl věřit, že jsem po císaři. Bylo to úplně jiné než první porod, kdy Jaroušek ještě na svět nechtěl.

Tomášek spinkal, třetí den už jsem měla mlíčko a v pondělí nás pustili domů. Doma bylo prázdno. Chyběl nám náš milovaný Jája, kterého Jarda odvezl večer po porodu k mým rodičům do jižních Čech. V bytě bylo ticho a já ho stále někde hledala. Čekala jsem, že každou chvíli na mě zavolá či vybafne.

Co Vám budu povídat, hned druhý den pro něj manžel po práci musel jet. Přijeli pozdě večer a víc než na Tomáška se těšil na dárky, které mu přinesl. Jen tak zběžně se na něj do postýlky podíval a utíkal si hrát. A druhý den ráno? Koukal se na brášku, jako na obrázek. Podařilo se mi ten pohled zachytit na fotku.

Se vším mi pomáhal a pomáhá. Neustále ho hladí, povídá mu, dává mu dudlíček, když pláče. Jsou úžasní. Jaroušek říká, že je to naše láska, náš miláček. Jen se ho snaží často budit, aby si s ním povídal a koukal na něj. Tomína ale nejvíce zajímá mlíčko. Když náhodou nespinká, kouká na Jáju zkoumavým pohledem a ten je štěstím bez sebe.

Nevím, kde se to ve mně bere, nejsem vůbec unavená. V noci vstáváme pouze jednou. Miminko naše je slaďoučké a velice spokojené. Asi na tom něco bude, když se říká: „Spokojená maminka, spokojené miminko“. Ničím se nestresuji a zatím zvládáme. Musím to zaťukat, abych příští týden nepsala opak. Ťuk, ťuk, ťuk!!!

S druhým dítkem je vše úplně jiné než s prvním. A hlavně si chci užívat každý den, protože čas tak rychle utíká a malinkatí jsou jen jednou. A už zase pláču. Štěstím.

Krásný týden!

Dvojnásobná maminka Janča

VSTUP DO DISKUZE KLUBU TĚHULEK

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!