Klub těhulek (87): Focení, povinný odpočinek a tajné úsměvy

MARTINA:

Milí čtenáři Babywebu,

doufám, že jste celý týden přežili bez bacilů. Já i s miminkem jsme již pořádku. Týden nám začal nečekaně pohřbem. V minulém týdnu zemřela naše rodinná známá. Bylo jí 80. let a byla delší dobu vážně nemocná. Na její pohřeb jsem vzala i Ríšu. Ríša již delší dobu řeší otázku smrti. Od tohoto pohřbu je to ještě intenzivnější a každý den se mě ptá, kdo už umřel a kdy zemře on a já.

Dalším vzrušením týdne, tentokrát však příjemným, byl výlet do Prahy. Vypravila jsme se tam kvůli novým fotečkám pro vás, abyste viděli mé rostoucí bříško a mohli tak lépe tipovat pohlaví našeho miminka.

Tentokrát jsem s sebou vzala také Ríšu. Myslela jsem si, že vše bude probíhat ve stejném klidu a pohodě, jako když se fotíme ve Varech. Pravidelně s Ríšou chodím od jeho narození jedenkrát ročně k fotografce. Focení vždy probíhá v naprostém klidu a pohodě a Ríšovi se to líbí. Nevadí mu ani stálé převlékání. Tentokrát se však rozhodl, že namísto klidného focení bude vyžadovat mou plnou pozornost. Nejenže se nechtěl fotit, ale chtěl po mě šplhat a tulit se, což znamenalo nemožnost focení i pro mě a stálé nanášení nových vrstev pudru paní vizážistkou. Takže tímto děkuji panu fotografovi a paní vizážistce za trpělivost a taktéž Michaele za opatrování. :o)

Naštěstí se Ríša po 20 minutách uklidnil a mohli jsme pokračovat. Po 2 hodinách přišla těhulka Jana s Jájou. Jája měl prý ráno taktéž vztekavou, zřejmě asi byly erupce na slunci. :o) Po focení jsem se s Ríšou zastavila v Palladiu, abych si vybrala něco za dárkový poukaz. Bohužel hodinky, které jsem si vybrala, měly ve druhé prodejně v Celetné ulici, kam se mi s unaveným Ríšou a taškou plnou oblečení vůbec nechtělo. Paní prodavačka byla tak milá, že mi zařídila, aby mi je přinesli. V pauze, než hodinky donesli, jsem vzala Ríšu na zmrzlinový pohár v domnění, že cukr ho udrží v bdělém stavu. Omyl. Po pár lžičkách zmrzliny mi usnul v náručí. Jak jsem najednou vzpomínala na golfky, které mi leží v garáži! Ještě ráno jsem na ně koukala, ale pak jsem si říkala, že Ríša už je veliký, že to zvládneme a on se vyspí při cestě zpět. Po půlhodině jsem se ho pokusila probudit, ale neúspěšně, a tak jsem Ríšu vzala do náruče a „stotunovou“ tašku s oblečením jsem táhla za sebou. V tu chvíli jsem záviděla celebritám, které okolo sebe mají spoustu pomocníků. Naštěstí se Ríša probudil těsně před prodejnou a zbytek cesty již proběhl bez problémů.

Večer na mě padla nostalgie. Vzpomněla jsem si na naše první setkání s těhulkou Janou právě ve fotoateliéru Fotopromě.cz. Tehdy jsem neměla žádné bříško a Jana prožívala spoustu obav spojených s genetikou a ultrazvukem. Už jen pár týdnů a Jana bude mít v náručí svého Tomáška a já se stanu nejstarší těhulkou v našem klubu.

Těším se na vás zase za týden Marťa

JANA:

Moje milé,

musíte co nejvíce odpočívat. To byla slova pana doktorka po čtvrtečním vyšetření. Sám přiznal, že s tříletým prckem to dost dobře nejde, ale že se mám snažit. Tomášek opravdu hodně naléhá hlavičkou a hrozí předčasný porod, což v tomto týdnu těhotenství není žádoucí. Dostala jsem novou krabičku magnezia a povolenou plnou dávku. Další vyšetření mě čeká už za čtrnáct dní a také jsem se musela objednat na další ultrazvuk (jako by jich už nebylo dost). Při objednání jsem potkala paní doktorku z minula a ještě jednou se mi omlouvala za to, jak dlouho to posledně trvalo. Bylo to od ní moc milé.

Jak jsem zmínila v předchozím článku, rozhodli jsme se zadní pokoj předělat už teď na druhý dětský pokojíček. Celý týden se nesl v duchu příprav. Nejdříve přišli dělníci a opravili malé prasklinky od toho, jak si barák sedá, pak malíři. My jsme vybrali nábytek – krásnou bílou rozkládací postel s úložným prostorem pro druhou matraci, dvě police, regál s úložnými boxy na hračky pro mrňouska a kobereček. Jen dvě starší komody a postýlka, kterou máme po Jarouškovi je v barvě přírodního dřeva. Časem pořídíme ještě velkou šatní skříň, která bude ladit k bílému nábytku a doplníme dětským stolečkem, který vezmeme od Jáji a on dostane už větší.

Manžel vše nakoupil a dovezl, vybrali jsme barvy na stěny, které jsme si nechali namíchat. Na malování si manžel vzal na pomoc kamaráda souseda a já jsem je pozorovala s gauče. Mám přece nařízené odpočívání. Myslela jsem, že chlapi to zvládnou během jednoho dne, ale dvoubarevná malba je náročnější a ještě dnes se musí udělat zbytek. Ale vypadá to PARÁDNĚ! Včera, když stěny teprve schly, jsem měla obavy, ale dnes ráno… jsme se museli pochválit, jak dobře jsme vybrali.

A jak se cítím? Jako na houpačce. Jeden den je mi lépe a druhý den bych jen ležela a odpočívala. Připadá mi, že bříško roste každým dnem a Tomášek v něm neskutečně řádí. Kopance jsou čím dál bolestivější, ale zase vím, že tam je a že je v pořádku. Má moc rád Jarouškův hlas, pokaždé na něj reaguje a nejvíce večer, když zalezeme s Jájou do postýlky a jdeme číst pohádku.

Přeji krásný týden!

Janča

MARIE:

Milé ženy,

velké změny k lepšímu za poslední týden moc nenastaly. Aspoň se ale dá říct, že Matyášek se trošku uklidnil. Není to teda zatím ideální stav, ale toho se asi nikdy stejně nedočkám.

Julinka je stále nemocná. Nejprve měla zahleněný nos, pak jí ty hleny jakoby zaschly, z čehož jsem měla už trošku obavy. Koupila jsem jí ampulky s vodou a mořskou solí a kapala do nosu. Taky jsem asi po dva dny postavila na mírně horkou plotnu hrnec s vodou a solí a nechala to vypařovat a vlhčit tím vzduch a v ložnici na noc suším prádlo. Po dalších třech dnech to povolilo a hleny zase zkapalněly. Naneštěstí to ale pokračuje kašlem. Občas vyblinká s mateřským mlékem i delší hlen, tak aspoň tímhle způsobem se něco dostane ven. Odsávačka je pro tak malé děti drastická, občas to s ní jemně zkusím, ale výsledek není valný.

Z toho všeho samozřejmě pramení, že jsem permanentně nevyspalá. Tradiční desátá hodina večer, limit, do kterého šla jednoznačně spát, se předevčírem posunul na půl dvanáctou, včera na jedenáctou. Připadalo mi, že usnu vestoje, už jsem neměla ani sílu ji nosit, a tak jsme občas spolu i ležely, ona na mém břiše a jen plakala a plakala, až se vyplakala a usnula. Musím konstatovat, že pláč mi zdaleka nedělá tak zle, jak u prvního dítěte. Nehroutím se z toho, nemám z toho nějaké stresy, výčitky, dokonce jsem tak klidná, že s radostí poslouchám její krásný hlas. To neznamená, že mám radost, že pláče a že bych s ní nesoucítila, ale prostě to beru nějak sportovně.

Můj muž brekot stále řeší a Julinku, která se tomu zpočátku dost bránila, naučil na dudlík. Nevím, jestli mám být ráda nebo ne, prostě ji přesvědčil, a tak si občas cumlá a uklidní se. S dudlíkem ale naštěstí nespí a ráda bych, aby to tak zůstalo. Představa, že budeme mít doma dalšího závisláka a po nocích budu ještě do dvou let řešit podávání dudlíku několikrát za sebou, jak tomu bylo u Tyšiho, mě fakt neláká.

Musím vám ale napsat takovou krásnou věc. Po těch nevyspalých nocích se často stává, že při ranním kojení se mi holčička zakouká do očí a začne se usmívat tak nádherným, širokým a dlouhým úsměvem, že v tu chvíli úplně zapomenu na únavu a špatnou náladu. Je to něco tak kouzelného a odzbrojujícího, že se to nedá popsat. Bohužel se mi to nepodařilo zachytit foťákem, tak ty úsměvy zůstávají zatím skryty a patří jen mně…

Marie

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!