Klub těhulek (83): Polonahá za volantem, kočárková mánie a novorozeně bez plenky

MARIE:

Vítám všechny čtenáře Babywebu,

nejdříve bych chtěla moc a moc pogratulovat Marii k narození Julie. Přeji vám spoustu zdraví a jen samé krásné chvíle. Jsem velice zvědavá na Maruščin článek o porodu – zda byl takový, jaký si ho přála.

Musím se přiznat, že ve chvíli, kdy jsem četla o narození malé Julie, mě přepadla „závist“ a už jsem také chtěla mít svoje druhé miminko v náručí. Ale musím se vrátit do reality a pár týdnů si ještě počkat. Doufám, že při tom čekání budu mít alespoň teplé a slunné léto, neboť tento rok dovolenou u moře vynecháme a vyrazíme až příští rok. Jelikož se krom občasných bolestí zad nic zvláštního neděje, napíši vám o svém „skvělém“ čtvrtku.

Byla jsem s Ríšou na návštěvě u kamarádky, a protože minulý týden se nesl v duchu letních teplot a byli jsme ve Varech, vyrazili jsme na nákup nových sandálků. Nejprve jsme navštívili nově otevřený obchod přímo ve městě. Bohužel tam paní neměla skoro žádný výběr a navíc byly sandálky jen v malých číslech. Přejeli jsme tedy do nákupního centra, kde jsou dva obchody s obuví. Ale i zde jsme měli smůlu, buď neměli správnou velikost, anebo byly příliš drahé. Nakoupili jsme alespoň potraviny s tím, že vyrazíme zpět domů. Jen co jsme sedli do auta, Ríša začal žadonit, že by rád zmrzlinku. Řekla jsem si, že když už jsem ve Varech, vyzkoušíme ještě druhé nákupní centrum. Ríšovi jsem vysvětlila, že zmrzlina bude až po vyzkoušení bot, a s úspěchem jsme kolem ní proběhli. V ochodech s obuví jsme ovšem opět neuspěli, neboť zboží jim teprve přijde, zatím mají jen zbytky. Vrátili jsme se tedy ke zmrzlině, která ovšem mezitím zavřela.

Místo breku jsem Ríšu usmlouvala na jezdící autíčko, které je v blízkosti jídelní části, což vedlo k tomu, že při čekání jsem dostala chuť na čínské nudle s masem. Po chvíli přemýšlení, jaké maso s nudlemi si dám, jsem si šla objednat, načež mi pán sdělil, že nudle nemají. No nic. Domů to máme 20 minut, to vydržím, řekla jsem si. Když jsme došli k autu, napadl mě „spásný“ nápad dát si mléčný nápoj, který jsme koupili s předchozím nákupem. Sedli jsme do auta, já jsem se trochu napila, začala jsem vyjíždět, přičemž jsem si pití chtěla přidržet v puse. To nebyl dobrý nápad. Kelímek se mi vysmekl a já jsem měla nápoj místo v břiše v klíně. Nejdřív jsem si myslela, že vzhledem k počasí to hned uschne, ale po pár metrech jsem musela zastavit a kalhoty si sundat, neboť mléčné nápoje hrozně studí.

Celou cestu domů jsem se modlila, abych nepotkala policejní hlídku, jelikož v hezkém počasí je jich jak hub po dešti a vysvětlovat jim, proč nemám kalhoty, mě nijak nelákalo. Naštěstí nikde nestáli. Ještě že bydlíme na vesnici o pár domech a s malým provozem na silnici. Při příjezdu domů stálo u vrat auto manželova kamaráda, a tak jsem vypustila Ríšu, aby našel manžela a řekl mu, ať mi přinese kalhoty. Ovšem tříleté dítě není ten nejlepší posel. Ríša po cestě našel klacík a kamínky a hledání tatínka bylo v tu ránu zapomenuto. Polonahá jsem vyběhla z auta rychle pro nějaké kalhoty. Naštěstí už byl večer a konec tohoto „fajn“ dne. Prostě, když se daří tak se daří. :-o)

Přeji vám krásný týden Marťa

JANA:

Milá Marie,

upřímně a z celého srdce ti (vám) chci pogratulovat ke krásné dcerce Julii. Je nádherná! Přeji vám oběma mnoho šťastných chvil, zdravíčka a radosti. Opatrujte se a mějte se všichni moooc rádi. Už se těším na další písmenka od vás – jak se vám daří a hlavně co Tyši říká na svou malou sestřičku. Jsem zvědavá, protože někdy mám strach, jak Jaroušek přijme Tomáška.

Poslední dobou vše utíká nějak moc rychle, což jsem si nejvíc uvědomila po přečtení minulého Mariina článku. Už má svoje miminko u sebe. Zjistila jsem, že nám už toho „pupíkovského“ času také moc nezbývá a i já budu za pár týdnů držet v náručí to naše štěstí.

S manželem jsme se přinutili objednat kočárek. Měl by přijít zhruba za měsíc. Jednou jsem vám slíbila, že popíšu svou kočárkovou mánii, a myslím, že nastal ten správný čas. S Jarouškem jsem totiž byla neustále nespokojená, takže ve finále jsme měli opravdu hodně kočárků a já na každém vždy našla „něco“, co mi vadilo tak, že jsme museli pořídit jiný.

První byla sportovní trojkolka. První čtyři měsíce jsem snad pětkrát píchla a bylo opravdu náročné dovléct kočárek domů i s nákupem. Pak jsme koupili trojkolku s pěnovými koly. Jenže při používání sporťáku se mi kočárek dvakrát převrhl dozadu. Strach, který jsem měla o Jarouška, nikomu nepřeji. Sporťák šel do světa a my jsme pořídili nový, tentokrát čtyřkolku, která měla dvojitá kolečka vpředu. Stabilita perfektní, ale jeho rukojeť stále na jedné straně sklouzávala do jiné polohy, než jsme chtěli. Přišel další, ten se zase špatně ovládal při ježdění, a tak jsme skončili u golfek. Jája v nich ale nechtěl být. Pouze v nich spal na zahradě a byly pro nás jakousi pojistkou, když už nemohl při větším výletě. Téměř je nevyužil.

Nejhorší je, že člověk toto vše zjistí až reálným používáním. V obchodě toho za tu chvíli na koberci či dlažbě moc neotestujete. Na mnoha webech naleznete návody, jak správně a dobře vybrat. Jen zkušenosti jsou holt zkušenosti.

Snad ten, co jsme vybrali, bude už tím pravým. Myslím, že Jardu by jinak asi odvezli. 🙂 (Jen pro info, už je naprosto v pořádku). A jak jste na tom vy? Podle čeho jste vybírali/vybíráte kočárek? Budu moc ráda, když si o tom popovídáme v naší diskuzi.

Dnes odpoledne se těším ke kadeřnici. Moje vlasy jsou poslední týdny k pláči. Jsou rozdvojené, lámou se, a to se přitom píše, jak v těhotenství bývají krásné a pevné. Já jsem fakt asi divná. Ještě že ta pleť už se mi zlepšila. Nedovedu si představit, jak bych vypadala, kdybych pravidelně každé ráno neužívala těhotenské vitaminy Femibion.

Janča

MARIE:

Milé ženy,

jak jsem minule slíbila, ráda vám poreferuju o neratovické porodnici. Možná se některá z vás chystá porodit právě tam a moje zkušenosti se vám budou hodit.

Píšu rovnou, že nemůžu najít jediné negativum. Díky usměvavému a naprosto vstřícnému chování všech lékařů, lékařek a sester jsem se cítila spíše jako v hotelu. Všechna má přání byla přijata s naprostou samozřejmostí, s ohledem na můj osobní názor a s důstojností, ačkoliv nejsem žádný zdravotník a používala jsem argumenty založené spíše na intuici než na odborném názoru. To se týkalo samotného porodu, mých speciálních přání i zamítání: neumývat dítě po celou dobu pobytu v porodnici, být v nepřetržitém kontaktu s ním alespoň dvě hodiny po porodu, žádosti odejít dříve než za tři dny.

V porodnici jsem nakonec byla 48 hodin, protože má dětská lékařka na poslední chvíli couvla a nedala souhlas s převzetím novorozence do péče. Zdejší personál mi vyšel vstříc i v tom a screening, který se dělá zpravidla po třech dnech, udělali už po dvou dnech, aby mohli splnit mé přání odejít co nejdřív.

Nestalo se, že by mě někdo v noci rušil, přes den se objevili zdravotníci spíš s nabídkou pomoci než s potřebou kontroly. S kdekým jsem si tam moc pěkně popovídala o současném porodnictví u nás a v zahraničí a u všech jsem vyslechla názory co nejvíce podporující přirozenost porodů i poporodní péče matky o dítě. Celé oddělení je naplněno atmosférou, která dává velikou důvěru a povzbuzení matce a nesnaží se za ni ani rozhodovat, ani jí nějak manipulovat či přikazovat, co má dělat. To, že jsou pokoje, sesterna, ordinace pro kontrolu novorozence i porodní sál hezky a útulně zařízené, beru už jako druhotné, ale přesto příjemně působící. Touto cestou vysílám díky směrem k celému týmu oddělení a přeji jim prosperitu a mnoho dalších spokojených rodiček!

Julinka první týden jen spala a pila. Nehlásí se na kojení žádným křikem, ale jen mlaskáním a ocucáváním prstíků. Oproti jejímu bráškovi je naprosto nenáročné děťátko. Od druhého týdne už začala být trochu aktivnější, několikrát za den vydrží nespat hodinu (někdy i dvě) a zaujatě na vše kolem kouká. Velice často vyloudí nádherný úsměv, který úplně zahřeje u srdce. Zpočátku to vypadalo, že kojit v noci budeme jen dvakrát, ale přece jen se to stále mění a poslední dny kojím spíš třikrát.

Hned po příjezdu z porodnice domů jsem začala s bezplenkovou metodou. Pěkně v klidu, tak aby nám to bylo příjemné. Dnes už dokonce kolikrát čeká, až ji dám vyčurat, a kakání nám jde taky bezvadně do kyblíku, ačkoliv do plínky zatím taky jakbysmet…

Zpočátku jsem měla dost zničené bradavky z kojení. Dost mě to bolelo a trápilo mě, že se na kojení ani moc netěším, když to tak bolí. Mazání krémy či olejíky nepomáhalo. Pak přijela moje dula Libuška a dlouho hledala, jaká homeopatika by byla vhodná přímo na můj problém. Nakonec je po delším studiu v knize našla a večer jsem si dala na její doporučení pouze jednu kuličku. Říkala jsem si, že to je nesmysl, aby mi tahle malá kulička nějak pomohla. V noci po druhém kojení jsem měla dojem, že levé prso bolí méně. Na druhý den už jsem cítila, že i pravé je na tom líp. Nakonec mě po dvou dnech užívání nejen nic nebolelo, ale bradavky byly bez jediného šrámu! Jak už jsem jednou psala, Libuška je prostě skvělá a pro toto těhotenství, porod a vůbec pro další věci je pro mě jako seslání z nebe…

S radostnými pozdravy se s vámi pro tento týden loučí

Marie a Julie

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!