Klub těhulek (82): Láskou a štěstím naplněný porod

MARTINA:

Milé čtenářky a čtenáři,

týden opět uběhl jako voda. Ve středu jsem byla na prohlídce u svého gynekologa. Poslechla jsem si ozvy miminka, což bylo úžasné. Sestřička mi odebrala krev na genetiku, ale moje žíly s ní nechtěly spolupracovat anebo si krev stáhlo miminko k sobě. Povedlo se jí to až na několikátý pokus.

Obdržela jsem také žádanku na kontrolní ultrazvuk. Pan doktor mi doporučil 3D ultrazvuk na institutu reprodukční medicíny a genetiky v Karlových Varech. Při prvním těhotenství jsem na 3D nebyla, tak jsem velice zvědavá, jaké to bude. Doufám, že nebude vidět pohlaví, neboť bych ráda vydržela až do porodu. Poté, co mi odpadly veškeré neduhy prvního trimestru, mám posledních čtrnáct dní strašnou chuť cestovat. Nejraději bych odjela na dva měsíce do teplých krajin a jen se vyhřívala. Asi mě navnadily ty poslední teplé dny. Škoda že neexistuje cestování pomocí otočení prstýnku nebo kouzelného pláště, jako je tomu v pohádkách.

Od pondělí pravidelně cítím pohyby miminka. Úplně první pohyby miminka (alespoň si myslím, že to byly pohyby :o)) jsem cítila kolem 13. týdne při čtení článků Jany a Marie, díky holky, píšete zajímavě. Taktéž se mi pěkně začíná zakulacovat bříško a poohlížím se po nějakém těhotenském oblečení na léto. Minulé těhotenství proběhlo přes zimu, proto s tím, co by se mi hodilo na léto, nemám žádné zkušenosti. Na internetu se mi líbí oblečení od Happy mum. Nemáte s ní někdo zkušenosti? Ve smyslu, zda je oblečení kvalitní, jaké volit velikosti atd.? Nerada bych celý balík objednávky posílala zpět. Jednak by mě to naštvalo a za druhé úplně k smrti nesnáším posílání balíků. Na závěr bych chtěla poděkovat Janě za přivítání. :o) Moc se mi tu u vás v klubu líbí.

Těším se na další týden,

Marťa

JANA:

Moje milé,

co se stane, když manžel spadne v sobotu odpoledne z takového středně velkého kamene, bych nečekala. Po dvacetičtyřech hodinách jsme ho s Jarouškem vezli do nemocnice…

V sobotu odpoledne nás pozvali sousedi u nás na patře na jejich zahrádku na grilování. Užívali jsme si příjemné odpoledne, dobrůtky byly snědené a kafíčko příjemně vonělo na stole. Zrovna přestalo pršet a šli jsme si jej vypít ven. Jarda si vylezl v žabkách na kámen a rozhlížel se. Najednou se svalil a my se sousedkou se smály jak praštěné. Dal si ránu do hlavy, ale byl v pořádku. Šel se domů natáhnout a večer jako by mu nic nebylo.

Ráno jsme vyrazily se sousedkou na hrnčířský trh v Berouně, který obě zbožňujeme. Děti jsme nechali tatínkům. Po obědě jsme jeli na návštěvu k manželovým rodičům. Po druhé hodině už byl celý bílo-zelený a jen ležel. Na nic jsem nečekala, naložila ho do auta a odvezla do nemocnice do Hořovic. Začalo zvracení, velká bolest hlavy. A diagnóza po všech vyšetřeních? Otřes mozku s velkou dehydratací po zvracení. Byl přijat na sledování. Měla jsem takový strach… Naštěstí už je s námi doma a má nařízený klid.

Tento týden s pupíčkem končíme druhý trimestr a čekají nás už jen poslední tři měsíce. Miminko v bříšku přibírá a my ho už můžeme pozorovat, jak se každou chvíli vyboulí na jiné straně. Jeho kopanečky a šťouchance mají už pořádnou intenzitu, až často vyjeknu bolestí. Někdy mám také problém s jídlem. Jím čím dál menší porce, a pokud to přeženu, neudržím ho v sobě. Pálení žáhy jsem už zdolala, paní lékárnice mi doporučila jednotlivě balený Gaviskon. Zabírá okamžitě, jen při jeho konzumaci musím zavřít oči a pak ho hodně zapít. Mentolová vůně a chuť není zrovna to nejlepší.

O víkendu jsem se pustila do praní a žehlení prvních věciček pro miminko. Umyla jsem dvě komody, které jsme Tomáškovi vyhradili v zadním pokoji, který slouží zatím jako pokoj pro hosty a sušírna prádla, ale časem z něj uděláme druhý pokojíček. Odškrtala jsem v seznamu, co již máme pořízeno, nakoupeno a hlavně zapůjčeno.

Příští týden opět u písmenek a v neděli nezapomeňte na své maminky. 🙂

Janča

MARIE:

Milé ženy,

představuji vám naši prvomájovou Julinku! Porodní míry 3,33 kilogramů a 51 centimetrů.

Naše kráska šla na svět v naprosté pohodě a s takovou rozhodností, že nás to všechny naprosto zaskočilo. Na prvního května mě brzy ráno probudily tři stahy, které měly v sobě něco úplně jiného než mé časté tvrdnutí břicha. Trochu jsem znervózněla, ale pak se nic dalšího nedělo a ještě jsem usnula. Když jsem se probudila, po chvíli jsem ucítila takový další stah, po cca 20 minutách další. Volala jsem své dule Libušce a hned po ránu přijela. Strávily jsem spolu bezvadný čas, kdy jsme si povídaly o všem možném, o mém životě, o pocitech souvisejících s porodem, ale taky s těhotenstvím, manželstvím, mateřstvís… Bylo to strašně příjemné a chvílemi se stahy dlouze odmlčovaly. Po obědě mi Libuška poskytla takovou zklidňující meditaci a pak jsem si přála být už sama s mužem. Libuška odjela domů s tím, že bude na telefonu. Moji rodiče si mezi tím přijeli pro Matyáška a odvezli si ho na dobu neurčitou k sobě domů.

Odpoledne jsme si jen tak v klidu polehávali s mužem, on celý natěšený, že už se to blíží, já spíš v myšlenkách, že s tímhle tempem to může být až na druhý den. Do porodnice jsme nechvátali. Chystala jsem si pomaloučku tašku do porodnice, když jsem najednou zpozorovala, že stahy se objevují v poněkud rychlejším tempu po 6 minutách. Když proběhly takové tři za sebou, řekla jsem, že pojedeme do porodnice. Byla jsem sice trochu nachlazená a zvažovala jsem přes den, jestli nejet do Kolína, ale nakonec jsem dala na svou intuici a vyhrály Neratovice. Můj muž neřídí, ale domluvil se s naším kamarádem, který bydlí hned vedle v baráku, že nás tam hodí. Osprchovala jsem se, rychle ještě sepisovala porodní plán (typicky nechávám takové věci na poslední chvíli…) a do toho ještě vzpomínala, co bych si měla přibalit dále do tašky. Muž začal být už nervózní a popoháněl mě, já pořád přesvědčená, že máme čas.

Po cestě autem začalo být velmi rychle jasné, že jsem se přepočítala. Stahy začaly mít strmou křivku nahoru, nejen v intenzitě, ale taky v intervalech, jak přicházely. Taky už po pár minutách cesty jsem cítila při stazích veliký tlak hlavičky v oblasti řitního otvoru. Muž volal po cestě 2krát do porodnice, aby s námi počítali, podruhé už asi 5 minut před příjezdem, že je to na spadnutí. Tak akorát jsem dodýchala další stah, když jsme přijeli. Celý tým zdravotníků čekal u vchodu. Přelezla jsem už celá vyřízená na nemocniční vozík, porodní asistentka do mě sáhla a s radostí řekla, že jedeme přímo na porodní sál. Hrozně jsem se podivila, pořád mi přišlo, že to přece nemůže být tak rychle… Na sále už to bylo na maximálně pět zatlačení a Julinka byla venku!

Takové štěstí, co mě zaplavilo, jsem nečekala! Julinka je překrásná, vlasatá – její jméno totiž znamená „vlasatá, božská, stále mladá“. Nedala jsem ji z ruky, ačkoliv mi ji zdravotníci chtěli vzít „jen na chvilku“, zřejmě kvůli vážení, atd. Vysvětlila jsem jim, že ji chci mít v nepřerušeném kontaktu aspoň dvě hodiny. Respektovali to. Holčička se po chvilce natáhla k prsu, ocucávala si ručičky, které voní stejně jako bradavky. Můj muž měl tendenci pomáhat jí se přisát, já jsem mu ale řekla, ať jí dá čas, a ona se pak v úplné pohodě přisála a už jen pila a pila… O pobytu v porodnici a prvních dnech doma vám napíšu zase příště.

Naplněné láskou a štěstím se s vámi loučíme,

Marie a Julie! 🙂

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!