Klub těhulek (81): Nemoc by mohla překazit ambulantní porod

MARTINA:

Krásný den všem čtenářkám a čtenářům Babywebu,

týden je opět pryč. Předně bych chtěla poděkovat Gábi za její přivítání a popřát jí spoustu síly a co nejvíce krásných chvil s jejím Tobískem.

Vzhledem k tomu, že naše očekávané miminko je ještě malinké, takže jeho pohyby zatím necítím a i já jsem po zdravotní stránce plně funkční, rozhodla jsem se vám napsat, jak tomu bylo doposud. Jelikož naše miminko bylo očekávané, věděla jsem o svém těhotenství již od 4 týdne. V této době jsem navštěvovala cvičení pilates, neboť je to jedno z mála cvičení, které po operaci ploténky můžete a zároveň musíte praktikovat. Základem po výhřezu ploténky je posílit vnitřní svalový systém, tj. posílit takové svaly, o kterých nevíte, že existují, dokud jste zdravá. Důležitou součástí udržení plotýnky je posílení břišních svalů, neboť do určité míry musí přebrat funkci zádových svalů.

S trenérkou jsem si domluvila, které cviky a do kdy můžu cvičit (např. přímé břišní svaly můžete posilovat do 12. týdne těhotenství, pak už ne) a myslela jsem si, že to do konce těhotenství v klidu zvládnu. Ale člověk míní a Pánbůh mění :o) Cvičení jsem vydržela do asi 10. týdne, kdy jsem udělala nevím jaký pohyb (k posunu plotýnky vám stačí se třeba jen předklonit při čištění zubů a lup už je venku) a bolest zad byla zpět. Vzhledem k nízkému týdnu těhotenství jsem nemohla nic, jen sedět, ležet a chodit s uvázanou šálou kolem zad, která mi záda zpevňovala. Tento stav naštěstí po 14 dnech odezněl a cvičení jsem odložila na dobu po porodu. Myslím si, že k tomu došlo z důvodu uvolňujících se hormonů, které se vyplavují pro dobu porodu. Místo cvičení více chodím na procházky, ale nanejvýše dvou hodinové, nebo si vybírám trasy s lavičkami a odpočívadly.

P.S.: A odpověď na otázku z článku z minulého týdne zní: Ríša :o) Myslím, že Homopapulos by nám matrika ani nezapsala :o)

Marťa

JANA:

Milé těhulky, maminky, čekatelky i všichni ostatní,

čím větší je moje bříško, tím více zapomínám, a to úplně na všechno! Můj mozek je poslední týdny vypnutý a já si někdy připadám naprosto nemožná. Ale nedělám si s tím žádné starosti, prostě to beru tak, že to tak má být. Jen lituji okolí, protože to se mnou musí být hodně těžké a stále se to zhoršuje :-).

Minulý týden jsme byli s Jarouškem na preventivní prohlídce u zubní lékařky. Jája byl připravený jak a co má paní doktorce ukázat a vše proběhlo parádně. Otevřel pusinku, ukázal všechny zoubky a byli jsme pochváleni, že se o ně staráme. Moje zoubky, až na jeden, jsou v pořádku. Vzhledem k těhotenství nechtěla paní doktorka dělat rentgent, ale vypadá prasklý a po porodu bude potřebovat korunku. Jedná se o mrtvý zub, ve kterém nejsou nervy, snad nebude zlobit. Ještě se musím objednat na hygienu.

Zápis do mateřské školky jsme také zvládli na jedničku, na výsledky si počkáme do poloviny května.

Víkend se nesl v duchu oslav našeho malého (velkého) chlapečka. Přepadla mě melancholie, jak moc nám vyrostl a jaký je z něho šikovný kluk. Když sfoukával svíčku na dortu s číslem tři, ukápla mi slzička. Čas utíká hodně rychle a právě na našich dětech je to vidět. Vždyť je to nedávno, co jsem ho proprvé držela v náručí. Máme takovou krásnou tradici. Večer před oslavou nafoukneme balónky a navěsíme po bytě. Když Jaroušek ráno vstane, má obrovskou radost. A letos byla opravdu veliká.

V sobotu přijeli moje rodiče z jižních Čech i s prababičkou. Jaroušek byl šťastný, rozdával úsměvy na všechny strany a vítal je jako nikdy. Všechno si užíval, rozbaloval dárky a dokonce snědl i kus svého dortu, což normálně nejí. Koláče, buchty, dorty mu nic neříkají. Má radši zeleninu a gumové medvídky. Bylo krásně teplíčko, byli jsme na zahradě a poprvé jsme napustili bazén, ve kterém se ráchal jako kachna :-). V neděli přijela druhá babička s dědou, manželova sestra s rodinou a slavilo se nanovo. Večer jsem byla ráda, že už vše skončilo, byla jsem unavená, tvrdlo mi zase hodně bříško a kdybych neležela na sedačce, snad bych usla ve stoje.

Minule jsem chtěla moc a moc přivítat mezi námi naší novou těhulku Martinu, ale zase jsem zapomněla. Dodatečně to napravuji a Marti, vítám tě! Přeji ti, aby celé těhotenství proběhlo tak jak má a užívala sis ho bez trápení! A Maruško, tobě to na nových fotkách moooc sluší a držím všechny palečky, kdyby „TO“ už přišlo.

Sluníčkový týden.

Janča

MARIE:

Milé ženy,

všechno se tento týden trochu zkomplikovalo. Moje babička nám přijela na týden vypomáhat s Tyšínkem, ale po dvou dnech, co přijela, začala cítit, že na ni něco leze.

Zprvu jsem nic nepoznala a ona mi nic neřekla. Když začala další den kašlat, všimla jsem si, že něco není v pořádku. Pověděla mi, že se to prudce zhoršuje, bolí ji v krku, je zahleněná a cítí se čím dál hůř. Přesvědčila jsem ji, že musí dojet co nejdříve domů, dokud má na to sílu. Sama vím, jaké to je, marodit mimo domov, a proto jsem jí chtěla ulevit. Samozřejmě jsem se ale lekla, že nějaký bacil přeskočí i na nás. Babička ještě tentýž den odjela, ačkoliv to má domů opravdu daleko až do Slezska. Na druhý den mi volala, že to bylo správné rozhodnutí. Odjela na poslední chvíli, protože doma se jí to rozjelo už opravdu s vervou…

A co my? Nejprve mého muže začalo bolet v krku, na druhý den jsem se ráno probudila s kašlem já a v tentýž den v poledne už Matyáškovi stoupla vysoká teplota. Můj muž mu dával studené zábaly, které nakonec pomohly a na druhý den už byl Tyši celkem v pohodě. Mě se kašel stále drží. Do toho mám podivnou bolest v kříži, která zřejmě souvisí s blížícím se porodem. Břicho mi tvrdne už celkem nesnesitelně bolestivě a občas mi vyteče z prsou zřejmě počínající kolostrum. Je mi jasné, že pokud bych rodila s nějakou virózou, domů se z porodnice nedostanu tak rychle, jak jsem si to přála. Nejsou to nejveselejší představy, ale nijak moc se tím netrápím. Beru to tak, jak to je.

Zvažuju, že pokud bych ale přece jen rodila v nemoci, jela bych spíš porodit do Kolína, kde bych se na pobyt v porodnici cítila nějak více v bezpečí. To kvůli panu primáři, kterého už znám a také tomu, že jsem se už o oddělení šestinedělí něco dozvěděla a prostředí jsem viděla. V Neratovicích jsem byla na další návštěvě, ale bohužel tam není možnost prohlédnout si porodnici jindy, než v pondělí odpoledne, a to je pro mě časově nemožné. Návštěva u lékaře opět proběhla v takovém chvatu, že na probrání chodu oddělení šestinedělí nebyl čas. A to jsem trávila ještě půl hodiny na poslechu monitoru před samotným vyšetřením. Sestřička byla moc příjemná, ale celý čas jsme zabily vyplňováním lejster kvůli převzetí lékařské péče. Doktorovi jsem pak popsala mé stavy vysílení, které teď často mívám. Poslal mě okamžitě na odběr krve do laboratoře a za hodinu byly výsledky, které nenaznačily žádné nešvary. Během volné hodiny jsem odjela do blízké farmy pro chřest, bylo to fajn, ale škoda, že se nedal čas využít právě tím, že bych si v klidu mohla prohlídnout porodnici.

Zdravím vás zatím tedy stále „dva v jednom“ a doufám, že ze sebe dostanu bacil dříve, než bude chtít holčička ven…

Marie

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!