Klub těhulek (80): Vdávala bych se každý rok

MARTINA:

Zdravím všechny čtenářky a čtenáře Babywebu,

Homopapulos mělo být jméno našeho syna :-), tedy alespoň tak jsme si to říkali na dovolené na Krétě před 7 lety. To byla poprvé, kdy jsme se s (teď již) manželem bavili o budoucí rodině.

Chodili jsme spolu od mých 17 let, krátce po mých 20. narozeninách jsme se rozešli. Myslím, že jsme potřebovali dospět. Já jsem odjela na zkušenou do Anglie a on si prožil rok vojny. Ke konci jeho vojenské služby jsem se vrátila do Čech a znovu jsme spolu začali chodit, po chvíli bydlet a v roce 2008 jsme se vzali (nevím, jak vy, ale já mít peníze, tak se vdávám každý rok, už jen kvůli těm krásným šatům :-)). V roce 2009 se nám narodil chlapeček a jmenuje se… Zkuste hádat (anebo si počkejte na příští článek).

V současné době jsem v 15. týdnu očekávání. Už teď pociťuji, že toto těhotenství je úplně jiné – mám jiné chutě, je mi víc nevolno a jsem více unavená. Říkám si, že je to nejen tím, že každé těhotenství je jiné, ale i tím, že jsem po operaci páteře. V roce 2010 jsem měla akutní výhřez ploténky, což v překladu pro ty, kdo nemají tuto zkušenost ani zprostředkovaně od někoho z okolí, znamená nepředstavitelnou bolest v jakékoli poloze. Ze zkušenosti mohu říci: porod bolí, ale víte, že ta bolest je potřebná a vede k nějakému výsledku. Vyhřezlá plotýnka bolí a bolí a bolí a nevede k ničemu dobrému. Jsem šťastná, že medicína je na takové úrovni, jako je, jinak bych nejspíš byla na vozíčku. Pokud vás někoho toto téma zajímá, tak mi napište do diskuze Klubu těhulek, ráda si o tom s vámi popovídám.

Krásný týden přeje

Marťa

JANA:

Milé těhulky, maminky, čekatelky a všichni ostatní,

týden utekl jako voda a já píši další písmenka. Musím říct, že celý týden byl pro nás naprosto pohodový a krom 4D ultrazvuku, na kterém jsme byli s kluky v neděli, se vůbec nic zvláštního nedělo. Po těch týdnech stresu a čekání je to opravdu příjemné, mít čistou hlavu a jen si užívat. Trávíme s Jarouškem hodně času venku a jsme oba dva moc spokojení.

Ultrazvuk dělají i o víkendu a je prima, že partner si nemusí brát dovolenou. Do Prahy jsme vyrazili už dopoledne, manžel si jel zacvičit, my s Jarouškem jsme koupili letní botičky, které za pár dní (tedy pokud vyjde předpověď počasí) budeme nutně potřebovat. Poté jsme si všichni dali společný obídek v pizzerii a byl akorát čas vyjet směr Gennet.

Uvítali nás na recepci, zapsali si mě do počítače a už jsme šli do ordinace. Musela jsem podepsat papír, bohužel s mojí pamětí je to poslední týdny tak špatné, že přesně nevím, co tam bylo, ale zřejmě něco ve smyslu, že UTZ je dobrovolný a že se hradí :-).

Byla jsem překvapená, že ultrazvuk provádí jen sestřička, čekala bych spíše lékaře či lékařku. A za chviličku už jsme viděli toho našeho nejmenšího miláčka v bříšku. Poslouchali jsme bušící srdíčko a mě tekly slzičky dojetím. Viděla jsem v něm malého Jarouška, když se narodil. Výraz obličeje, šklebíky a i ten úsměv. Tomášek spokojeně spinkal a nenechal se vůbec ničím vyrušit, celou hodinu si spokojeně prospinkal, asi dvakrát se na nás usmál, několikrát zašklebil, podrbal v nose, zívnul a zase spinkal. Nepodařilo se nám ho vzbudit. Poslední týden je klidnější, zřejmě má „jarní únavu“. Je to nádherný zážitek a já se nemohu vynadívat na fotky, které jsme si nechali udělat. Sestřička nám ukázala i pohlaví, které jsme samozřejmě věděli, ale tady na tom ultrazvuku to bylo tak úžasně vidět. Všechny detaily, hlavička, nosíček pusinka, ouška, prstíčky, zádíčka… Pokud někdo váhá, mohu jen doporučit, opravdu to stojí za to!

Tento týden u nás probíhají zápisy do mateřských školek. Máme vyplněnou a potvrzenou přihlášku od dětské lékařky. Bohužel je tady tolik dětí, že šance na přijetí našeho rošťáka je minimální, řekla bych, že žádná. Kapacita obou školek je malá a v Mníšku je čím dál více dětí. Jaroušek všem vypráví, jak má přihlášku, jak bude od září chodit, že tam nebude plakat, že ho maminka vždycky odpoledne s Tomáškem vyzvednou. Co mu na to mám říct? Je mi to líto. Byl by tam určitě moc spokojený, má rád děti a určitě by mu to prospělo. Třeba se na nás usměje štěstí, ale moc tomu nevěřím.

Máme také oba dva po více než půl roce objednanou preventivní prohlídku u zubní lékařky.

Ale hlavně, o víkendu nás čeká už třetí oslava Jarouškových narozenin. O tom příště.

Krásný týden!

Janča

MARIE:

Milé ženy,

chci vám předně poděkovat za tolik reakcí na mé předposlední psaní, které se týkalo hlavně výběru porodnice a přání mít tak zvaný ambulantní porod. Moc mě potěšily vaše postřehy a zkušenosti vesměs souznící s mým postojem, ale samozřejmě jsem si s pochopením přečetla i ty opačného názoru. Jsem vždycky vděčná za setkání s lidmi, kteří se narovinu odvažují říct nebo napsat, co si myslí! Proto děkuji vám všem!

Do neratovické porodnice pojedu opět tento týden, ale o tom až příště. Těším se, že zdejší atmosféru nasaju zase o něco víc. Možná se mnou pojede tentokrát i moje dula. Dokonce se ještě chystám po cestě na menší zajížďku do blízké chřestové farmy, kde hodlám nakoupit nádherný čerstvý chřest. Můj muž totiž opravdu skvěle vaří a jedno z jeho nejlepších jídel vůbec je chřestová polévka!

Musím se vám také pochlubit se svým Matyáškem. Za poslední měsíc se změnily dvě zásadní věci. Ta první je, že se naučil chodit na nočník už úplně sám, bez mé asistence. Pošeptá to svoje „i i a a“, já ho pobídnu, aby šel do koupelny a on s nadšením jde. Tam si vezme nočník stojící na vaně, dá si ho na zem tak, aby byl správně natočený, otočí se, svlékne si tepláky i trenky, vyčurá se, obleče se a zase přijde za mnou. Všechny tyhle úkony zvládá naprosto perfektně a já nemusím v tu chvíli vstávat, ohýbat se, atd. Druhá událost je, že během posledního měsíce usíná sám jak po obědě, tak večer ve svém pokojíčku. Má tam velkou postel s šuplíkem s matrací, ten si umí vytáhnout či zatáhnout podle potřeby. Já mu navečer přečtu nějakou knížku, rozloučím se s ním a můžu si jít lehnout do ložnice, nebo jít něco dělat. Občas na mě ještě zavolá, já mu odpovím, že už taky ležím, nebo pracuju a on spokojeně usíná. Jako by všechno bylo připravené pro příchod holčičky.

Jednou ráno už jsem si myslela, že budu rodit. Nemohla jsem se skoro vyhrabat z postele, abych si alespoň sedla. Břicho mi tvrdlo, bolelo, malá se jakoby tlačila hlavou dolů, bylo mi na nic. Doplazila jsem se pomalounku do koupelny a napustila vanu. Asi po víc jak půlhodině koupele jsem cítila, že tenze povolily. Faktem ale je, že v posledních dnech prožívám mnoho těchto tvrdnutí, a také prudký nedostatek sil. V neděli jsme jeli nakupovat do obchoďáku a začlo mi být zle. Jako by mě najednou opustily všechny síly, celou dobu jsem chodila hlemýždí chůzí opřená o nákupní vozík a doufala, že neomdlím. Když jsem pak vycházela schody domů, končetiny se mi klepaly ostošest. Moje dula mi na to řekla, že musím už víc odpočívat a já se proto rozhodla zavolat mojí babičce a poprosit ji, aby přijela. Ta ochotně vyslyšela mé přání a je u nás teď celý tento týden od pondělí do neděle. Můj muž má v sobotu koncert v Brně a já doufám, že zrovna neporodím. Bylo by mi líto, že není se mnou. Kdyby se to ale přece jen mělo takto udát, budu klidná, že je zde má babi a že nebudu muset řešit hlídání Tyšínka.

Na závěr vám musím ještě něco napsat. Ono totiž s tím mým týdnem těhotenství, ve kterém se jevím být, to není až tak přesné. Včera jsem shodou okolností měla rozhovor s jednou kamarádkou, která měla 20. dubna termín a ještě nerodila. Náhodou jsme si v hovoru řekly, že obě víme, kdy byla počata naše dítka a najednou mi došlo, že ten časový rozdíl mezi námi neodpovídá. Já jsem totiž stoprocentně už o dva týdny dál, než jak se udává v mé těhotenské knížce. Proto už porod můžu očekávat opravdu každou chvíli…

Marie

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!