Klub těhulek (79): Jak se zvoní na zvon přání

JANA:

HURÁ!!!!!!

Dnes nemohu začít ničím jiným než tímto zvoláním. Ve čtvrtek na ultrazvuku pan doktor potvrdil, že Tomáškova střeva jsou naprosto v pořádku, že žádná hyperechogenita tam NENÍ!

Pak následovala poslední návštěva na genetickém oddělení, kde nám paní doktorka vystavila závěrečnou zprávu. Chtěla jsem skákat, křičet, jakou obrovskou radost jsem v tu chvíli měla. Úplně jsem zapomněla na příšernou cestu, která místo obvyklých třiceti minut trvala hodinu a půl. Dopravní kalamita totálně zasekala celou Prahu. Jarouška už to vůbec nebavilo a já nevěděla, jak si mám v autě sednout. Ale ta dlouhá cesta stála za to!

V neděli jsme se byli podívat s manželem a Jarouškem na kočárek, ve kterém bych ráda vozila naše miminko. Měli jsme ho vybraný přes internet, ale Jarda ho naživo ještě neviděl. Připojili se k nám kamarádi, kteří také čekají miminko a chtěli si udělat představu o nabídce na našem trhu.

Jeli jsme do jedné z největších prodejen (jak se prezentují na internetu), kousek za Prahu. Prý tam má čekat usměvavý personál s velkou praxí a ochotou. Vůbec tomu tak nebylo. Prodavačky byly nepříjemné (krom jedné – to bych byla nespravedlivá), lidí tam bylo příšerně a to bylo v neděli v době oběda, což bych nečekala. Když jsem něco chtěla, musela jsem 2krát běžet přes celý obchod, abych se zeptala u kasy, kde si prodavačky povídaly. Je pravda, že tam je velký výběr a najdete tam od všeho něco, takže si můžete krásně všechno prohlédnout. Také mají akci, že pokud nakoupíte nad 500 Kč, dostanete na základě těhotenské průkazky dárek. Ten jsem si musela vyžádat a ještě prodavačka, která nás obsluhovala, měla fakt nepříjemný výraz. 🙁

Byla jsem moc zklamaná a přesně tak to působilo i na naše kamarády. Kočárek, který chceme, jsme si prohlédli a uvidíme, zda pro něj pojedeme do Německa nebo ho objednáme přes internet. Byla jsem ráda, že se manželovi také líbí. A jak to máte vy, kde vybíráte a kupujete kočárky, podle čeho se rozhodujete? Budu moc ráda, když mi napíšete do diskuze buď tady v Klubu těhulek, nebo na profilu Babywebu na facebooku.

Hnízdnění pokračuje a já nakupuji a nakupuji, shromažďuji a přemisťuji a cítím se spokojenější a spokojenější. Těším se na další víkend, kdy máme objednaný 4D ultrazvuk v Gennetu. S Jarouškem jsme nebyli, bude to pro mě premiéra. Vy se můžete těšit na fotečku, pokud se lumpík nebude schovávat, tak se ráda podělím. 🙂

Mějte se parádnicky a příští týden opět na napsanou!

Janča

MARIE:

Milé ženy,

jsem plná novinek! Především jsem našla porodnici, která je ochotna umožnit mi dřívější odchod z porodnice. Jsou to Neratovice.

Po návštěvě v kolínské porodnici jsem moc dlouho nezoufala a zavolala hned, jak to šlo, do Neratovic. Staniční sestra mi vysvětlila, že nejsem zdaleka první rodička, co bude chtít jak bonding, tak zkrácený pobyt po porodu. Řekla mi rovnou, že dříve než po 24 hodinách mě ale nikdo nepustí. Mně to přišlo naprosto skvělé a dostačující. Doporučila mi objednat se už na 36. týden do zdejší poradny.

Nedalo mi to a chtěla jsem si vyzkoušet trasu a délku cesty. Taky jsem chtěla mít možnost vše okouknout ještě dřív, s časovou rezervou. Co kdyby se mi tam něco nezdálo, nelíbilo a tak dál… Zavolala jsem tam po pár dnech znovu, zda bych se mohla objednat dříve. Zdravotnice v telefonu sice zaváhala, ale nic proti tomu nakonec neměla. Na internetu jsem si vyhledala nejrychlejší trasu a v úterý jsem vyjela autem. Ještě že jsem si dala velkou časovou rezervu, protože cesta byla, stručně řečeno, jedna velká objížďka. To, co jsem měla zajet za 35 minut, jela jsem hodinu dvacet!

V ordinaci byli (naštěstí pro mě) ve skluzu a na řadu jsem se dostala o hodinu později, než jak jsem byla objednaná. V čekárně jsem se od dalších žen dozvěděla, že takové skluzy jsou zde běžné. První dojem nic moc, ale říkala jsem si, že to spíš svědčí o převaze pacientů nad kvantitativní kapacitou zdějšího personálu, potažmo velikostí nemocnice. Ta totiž působí jako jakési maloměstské zdravotní středisko. A to je mi zase nějakým způsobem sympatičtější než obrovské anonymní porodnice, kde se cítím spíš nesvá.

Zdejší lékař se sice podivil, že jsem přijela o dva týdny dříve, než bych měla, ale přijal to bez negativních reakcí. Bylo jen vidět, že bojuje s časem. Sesypalo se na mě nespočet otázek, na některé jsem nebyla schopna odpovědět díky tomu, že jsem neabsolvovala poslední vyšetření u svého gynekologa, který by mě jistě o všem více poučil. Ale nevadí, postupně jsme se dobrali vždy nějaké uspokojivé odpovědi. Nutno dodat, že písmo mého gynekologa je takřka nečitelné, což stížilo naši situaci. Chvíli jsem se cítila jak u maturity, ale pak následovalo vyšetření, kdy už jsem si oddychla. Velice mě potěšila zpráva, že holčička je otočená hlavičkou dolů, při dřívějších vyšetřeních nebyla. Takže vše se už pomalinku chystá tak, jak má. Ujistila jsem se, že názor doktora a jeho ochota umožnit mi jak bonding, tak propuštění z porodnice po 24 hodinách je ve shodě s informativním hovorem se staniční sestrou.

Po vyšetření a objednání se na příští týden jsem nadšeně sedla za volant a zvolila jinou trasu, která mi tentokrát trvala necelých 40 minut. Sláva, tohle by šlo!

A ještě malé novinky: před týdnem jsem v jeden večer skoro nemohla dojít domů, jak mě tlačilo břicho dolů. Když jsem došla domů a osprchovala se, zjistila jsem před zrcadlem, že mi klesla děloha. Je to věc, která se při prvním těhotenství nijak zásadně neprojevila, zažila jsem tím zase něco nového. A taková vedlejší novinka: Matyášek byl poprvé u mých rodičů sám na víkend a obešlo se to bez jakéhokoli pláče a zoufání, spíše to mělo opačný efekt – jak řekla moje máma, „vysmátý od ucha k uchu od rána do večera“. Měla jsem z toho ohromnou radost a teď už vím, že ho můžu takto dát hlídat našim při akutních situacích, jako je třeba blízký porod.

Marie

GÁBINA:

Milé maminky a těhulky,

vše začalo minulé léto ve Slovinsku. V této malinké zemi jsme trávili s Michelem dovolenou u jezera Bled. Uprostřed jezera je ostrov, kde na kopci stojí kostel. Uvnitř kostela se nachází „zvon přání“. Stačí si něco přát a třikrát zazvonit na zvon. Jako správní turisté jsme si i my dva zazvonili a měli přání. V tu dobu jsme ještě netušili, že si oba přejeme to samé a nebude dlouho trvat a naše přání se splní…

Když jsem si pak na konci července poprvé udělala těhotenský test, ukázaly se dvě čárky. Pro jistotu jsem si test zopakovala ještě dvakrát. 🙂 Měli jsme ohromnou radost a bylo velmi těžké udržet naše tajemství alespoň po dobu prvních pár týdnů. Čekala nás další dovolená, tentokrát odděleně. Letěla jsem s mamkou na týden do Turecka, ale vzhledem k mému nechutenství na počátku těhotenství jsem si dovolenou úplně neužila.

Další měsíce utíkaly neuvěřitelně rychle. Bříško se začalo kulatit a netrvalo dlouho a po večerech jsme s přítelem leželi v posteli a s rukou na bříšku jsme čekali na pohyby miminka. V polovině těhotenství jsme se dozvěděli, že mě zevnitř kope malý klučina.

Čím více se blížil termín porodu, tím víc jsem byla nervózní, jestli to zvládnu. A zvládla! Dva týdny před termínem se nám narodil krásný a zdravý chlapeček. Neuměla jsem si představit, jaké to bude mít miminko…, a teď se neumím představit nemít ho.

Bylo milé dělit se o své zážitky po celou dobu těhotenství s vámi. Děkuji moc redakci Babywebu za tuto zkušenost. Následující těhulce přeji, aby si to užívala alespoň tak jako já.

A kdo ví, třeba se jednou potkáme ve Slovinsku u jezera Bled, na malém ostrově uvnitř kostela, kde se zvoní na zvon přání. Protože já bych si ráda ještě alespoň jednou zazvonila. 🙂

Vaše Gábina

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!