Klub těhulek (78): Záchvat hnízdění a porodnice pod lupou

JANA:

Moje milé,

kdyby se dalo v nějakém obchodě koupit alespoň dvacet deka zdraví, tak bych tento víkend byla první, kdo stojí u dveří a zaplatí cokoliv…

Nevím, zda se jednalo o střevní virózu nebo to bylo jen nějaké špatné jídlo, ale strávila jsem Velikonoce na toaletě. Dvanáct hodin jsem nevěděla, zda záchod budu objímat, nebo na něm sedět. Bylo to strašné a stále se to nechtělo uklidnit. Cokoliv jsem vypila, šlo ven. Už jsme se s manželem báli, že skončím na kapačkách v nemocnici (telefonicky jsme konzultovali s gynekologem). Naštěstí se moje tělo umoudřilo, včera večer vše přestalo a nedošlo na odjezd do nemocnice. Takové „krásné“ svátky jara jsem si fakt nepředstavovala. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo, že naše miminko v bříšku pořád kope a hýbe se, ale chvílemi to opravdu bolelo a i on musel prožívat krušné chvíle. Zvuky, které šly ven, byly děsivé.

Krom toho jsme ale měli krásný týden. S Jarouškem jsme se připravovali na Velikonoce, upekli jsme beránka a mazanec. Barvili jsme vajíčka a on se učil básničku na koledu. Já jsem u jeho prvního koledování nebyla, ležela jsem v posteli. Měl takovou radost, když se vrátil s plným košíčkem dobrot, až mi ukápla slzička. Přišel ke mně, hladil mě po tváři a snažil se mě potěšit, aby mi bylo lépe. V takových chvílích si uvědomím, jakého už mám doma velkého chlapečka a jak čas letí. Člověk vždycky zapomene na chvíle, kdy zlobí, odmlouvá, kňourá a je protivný, ale to prostě k jeho věku patří.

V pátek jsme měli výlet do Motola na gynekologickou kontrolu opět po čtyřech týdnech, říkám této kontrole krátká. Pouze poradna a vyšetření. Ve čtvrtek nás čeká zase dlouhá. Další ultrazvuk, který si vyžádali na genetice, a pak s výsledkem k paní doktorce. Přeji si, aby vše už bylo opravdu v pořádku a byla to naše poslední genetická návštěva! Držte mi palce.

Po kontrole jsme se zastavili na nákup na Zličíně a krom potravin jsem koupila několik věcí pro Tomáška. V týdnu mě chytlo hnízdění (jak se tomu v odborných knihách říká) :-), také jsem sepsala seznam věcí, které budeme potřebovat.

Moji dva kluci mě vytáhli do bazénu, který pravidelně navštěvují. Skvěle jsem si protáhla všechny svaly a dohodli jsme, že se k nim, pokud můj zdravotní stav dovolí, budu ráda připojovat.

Stále unavená a vyčerpaná Janča

MARIE:

Milé ženy,

Matyášek s mužem odjeli před velikonočními svátky na tři dny k babičce a já jsem si mohla v klidu zajet do porodnice v Kolíně. Cesta autem trvala necelou třičtvrtě hodinu, to je celkem dobrý čas i na rychlejší porod.

Absolvovala jsem rozhovor se zdejší staniční sestrou na oddělení šestinedělí. U bondingu neviděla žádný problém. Jen mě poprosila, ať využiji e-mailové adresy a napíšu přímo panu primáři Tomanovi o všech svých požadavcích, aby o mně věděl a pak i pohlídal, aby vše probíhalo dle domluvy i bez jeho případné účasti při porodu. Když jsem se ale zmínila o tzv. ambulantním porodu, výraz ve tváři sestřičky prozradil, že jsem narazila. Prý se už nedávno na totéž ptala jiná těhotná žena a zdejší neonatoložka se vůči takové možnosti postavila naprosto odmítavě.

Velmi mě to zklamalo a znovu jsem si vzpomněla, jak před mým prvním porodem reakce neonatoložky v Nymburce byla podstatně méně vstřícná k mým tehdejším prosbám než pana primáře Tomana. Tenkrát, u prvního porodu, jsme se nakonec domluvily. Ale nevznesla jsem tehdy přání o dřívějším propuštění z porodnice jako nyní. Kolínská porodnice na mě jinak působila velice pěkně, drezury s dvouhodinovým kojením či neustálým vážením zde už naštěstí nepraktikují.

Máte zkušenost s ambulantním porodem nebo dřívějším odchodem z porodnice na vlastní přání? Co si o ambulantním porodu myslíte? Podělte se o své zážitky a pocity s dalšími maminkami v naší diskuzi Klubu těhulek.

Cestou zpátky domů jsem přemítala o tom, jak se k této situaci postavím. Rozhodla jsem se využít té možnosti a zkusit napsat panu primáři. Třeba by tam byla ještě šance, že mi vyhoví. Zvažovala jsem, jestli přece jen celou věc nepřehodnotím a nepodřídím se systému, který mi tak nevyhovuje. Ale pak jsem si představila, jak rodím, a uvědomila jsem si, že by mě v té chvíli budoucí povinnost zůstávat v porodnici svazovala. Stálo by přede mnou něco, na co bych se bytostně netěšila, a celý porod by byl pod touto tíhou mnohem neradostnější, než kdybych se mohla těšit brzy domů.

Nevím samozřejmě, jak rychlý můj druhý porod bude, ale v případě, že bude startovat pozvolna, chci dojet do porodnice, kde mi mé přání, pokud vše půjde dobře a bez komplikací, splní. Naskýtají se mi tudíž dvě další porodnice, a to ve Vrchlabí, která má i možnost porodu do vody, nebo v bližších Neratovicích, kde je celkem vyhlášená porodnice, co se přirozených porodů týče. Nejsem si jistá, zda se s tamními lékaři na této věci domluvím, ale je tam, předpokládám, větší šance. Proto v příštím týdnu zavolám nejprve do každé z nich a pak zvážím další kroky.

Možná si někdo z vás řekne, že tři dny se přece lehce přetrpí, hlavně když je děťátko zdravé. Samozřejmě, že se to přetrpět dá, a samozřejmě, že je naprosto zásadní, aby bylo děťátko zdravé. Ale já chci žít podle svých nejlepších představ! A když to půjde, přivedu na svět svou holčičku v radosti a svobodě, od prvních okamžiků s ní budu moci prožívat naprosto šťastné chvíle, posléze i v domácím prostředí. A má radost a spokojenost se přenese na ni, na mého muže i na Matyáška a vše bude naprosto tak, jak má být…

Marie

GÁBINA:

Milé těhulky a maminky,

týdny s Tobym utíkají neuvěřitelně rychle. I když jsou možná trošičku všední. Každý den se musím jen postarat o to, aby byl malý najedený, převlečený, aby bylo vypráno a uvařeno… Těším se, až přijde Michel večer z práce, že můžu mluvit s někým dospělým. A těším se na každý nákup nebo návštěvu doktorů, když se můžu nalíčit, obléct si jiné než domácí oblečení a vytáhnout podpatky.

Minulý týden jsme absolvovali s Tobym test sluchu. Vše dopadlo na jedničku. Také malého zvážili, abychom zjistili, jak krásně přibírá – i když s plnou plínkou vážil trošku víc. Hned po ní jsme zašli za Michelem do práce. Tobyho ale celé osazenstvo kanceláře nechalo klidným a celou návštěvu prospal. Obdrželi jsme od kolegů několik hodně hlučných a blikajících hraček, že kterých bude mít později Tobísek jistě radost, rodiče o něco méně. 🙂

Tobísek mi dává během dne dostatek prostoru. Krásně spinká, krmím ho zhruba každé čtyři hodiny. Spinká v jakékoliv pozici a také při jakémkoli hluku. Není problém používat mixér nebo vysávat těsně vedle něj…, spí spokojeně dál. Asi je po mně, jakmile se zapne televize, spolehlivě usínám. Nemám ráda ticho.

Tento měsíc čekám návštěvu z Čech. Přiletí maminka se sestrou. Neustále jim musím posílat fotky a informovat je, jak se Toby má. Už teď začíná boj o to, kdo ho bude chovat a přebalovat. Jen doufám, že také ukořistím nějaký čas, kdy si ho budu moct pochovat já sama.

Gábina

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!