Klub těhulek (72): Když zbývá jen doufat…

JANA:

Moje milé,

minulý týden pro nás tedy veselý vůbec nebyl. Jak tenká je hranice mezi radostí a strachem… Ve chvíli, kdy se člověk rozhodne mít miminko, stále na něco čeká. Nejdříve čekáte, že menstruace nepřijde, pak čekáte na druhou čárku na těhotenském testu, první gynekologické vyšetření a potvrzení těhotenství, srdíčko miminka, první velký ultrazvuk, na výsledky a tak bych mohla pokračovat…

Ve čtvrtek jsme absolvovali ultrazvuk z důvodu intermediálního výsledku z I. trimestrového kombinovaného screeningu. Jaroušek byl se mnou. Miminko v bříšku nechtělo spolupracovat a před paní doktorkou se schovávalo za močovým měchýřem, ještě k tomu mělo ručičky na očičkách a spokojeně si spinkalo. Museli jsme se jít projít a pak se vrátit zpět, aby paní doktorka mohla miminko dovyšetřit, s tím, že se pohne a bude všechno lépe vidět.

Jaroušek mě držel za ruku a opět byl neskutečně hodný. Kdybyste viděli tu radost v jeho očičkách, když nám paní doktorka řekla, že v bříšku je TOMÁŠEK! Poté začala sestřičce hlásit údaje z ultrazvuku, a když řekla „hyperechogenní střevo ano“, zarazila jsem se. Ptala jsem se hned, co to znamená, ale odkázala mě na paní doktorku na genetice, že mi vše vysvětlí.

S výsledkem ultrazvukového vyšetření jsme se přesunuli za paní doktorkou do budovy genetiky. Hned nám řekla, že už má výsledek z pondělního odběru tripple testu a ten je krásně negativní, jako výsledek na infekce. Měla jsem radost a zároveň strach, co nám řekne k ultrazvuku. Ve chvíli, kdy mi začala vysvětlovat, co znamená hyperechogenní střevo, mi vystřelily slzy a už se to nedalo zastavit… a nedá stále. V lepším případě může mít miminko neprůchodná střeva, v horším to může znamenat, že bude nemocné cystickou fibrózou (CF). V případě, že jsme s manželem oba nosiči CF, je velká pravděpodobnost, že miminko bude nemocné a doporučují ukončit těhotenství.

Manžel přijel hned za námi a oběma nám odebrali krev. Dohodli jsme se spolu, že nebudeme nic riskovat a půjdeme hned na odběr plodové vody, tedy na amniocentézu. Paní doktorka zařídila vše na tuto středu.

Nejhorší je pro nás čekání a bezmoc. Stále přemýšlím nad tím, co bude… Zda se jedná jen o špatný ultrazvuk, nebo dojde na nejhorší. Nemít Jarouška, nezvládla bych to. Chvílemi je mi lépe, říkám si, že už máme zdravého a krásného chlapečka, tak to přece vše musí být jen nějaké nedopatření, když všechny ostatní výsledky jsou v pořádku. A pak to na mě zase všechno padne, pláču, hladím kopajícího Tomáška a nevěřím…

Existuje naděje? Zbývá nám doufat…

Vaše těhulka Janča

MARIE:

Milé maminky,

jako by mě malá při minulém psaní pro Babyweb vyslyšela a úplně se uklidnila. Žádné kopance, kotrmelce, noční budíčky. Prostě pohoda a klid. Když jsem si toho všimla, hned mě napadlo, čím to asi bude. Roste! Nemám pro to logické odůvodnění, pouze intuitivní.

No jo, napadlo mě, ale jak poporoste, co to bude pro mě znamenat teprve pak? Po pár dnech skoro úplného klidu se zase od pondělí probírá ke svému obvyklému pohybovému rejstříku a už začínám tušit, že jsem se nemýlila. Každou chvíli vyjeknu, jako když se něčeho lekám, jako když mě něco zabolí. Když je se mnou v místnosti můj muž, hned se vyplašeně ohlídne, co se děje. A já s omluvným gestem naznačím, že jde jen o tuhle neškodnou banalitu.

Odkládala jsem test na těhotenskou cukrovku. Fakt se mi tam nechtělo… Jednak jsem byla poslední dobou často nevyspalá a při představě, že budu pak více než dvě hodiny po probuzení hladovět, jsem to vždy úplně vzdala. Hlavně si ale myslím, že je to vyšetření tak trochu příliš přehnané. Proč tam máme chodit úplně všechny, i když nemáme třeba žádné náznaky takové nemoci? Při Matyáškovi jsem jedla sladké opravdu extrémně. Ládovala jsem se každý den zákusky, přes celý den uzobávala sušené ovoce, večer a v noci jsem kolikrát zapíjela jídla smetanou…

S holčičkou takovéto těhotenské obžérství neprovozuju, nemám chutě ani pocity hladu. Je pravda, že už asi měsíc mám takovou krizovou hodinku. Vždy kolem 14. hodiny, kdy Tyši většinou spí odpoledním spánkem, dostanu utkvělou konkrétní představu o nějakém sladkém jídle. Třeba palačinky. A já vstanu a musím si je udělat. Jsou to ale celkem střídmé porce a přes den už jindy sladké nechci.

Nakonec jsem se jedno ráno přemohla a na ten test šla. Naštěstí jsem zjistila, že máme v Lysé laboratoř, kde ho provádějí, a tím pádem jsem nemusela do Prahy jako v prvním těhotenství. Ty dvě hodiny mi uběhly dost rychle, měla jsem skvělý román na čtení. Jen jsem pak celý den byla jak v mlze, jak se mi z toho ranního hladovění propadl tlak na „bod mrazu“…

Ještě se přiznám k jedné věci. Šla jsem do zdejšího sekáče s původní myšlenkou koupit si třeba něco na sebe. Jenže koukla jsem tam na regál s oblečením pro miminka a přemohlo mě to. Já, která nemá ráda růžovou, která nechápala, co na těch různých sladkých šatičkách pro holčičky vlastně je, že se nad tím ostatní rozplývají, tak já neodolala a koupila dvě růžové halenečky pro miminko! Koukám, že mi to mateřství po všech stránkách nedává na vybranou a pěkně mě mění! 🙂

Vaše Marie

GÁBINA:

Mile těhulky,

po našem minulém hektickém víkendu jsem se rozhodla trochu zvolnit a připravit náš dům na příchod Tobíska.

Vyrazili jsme do obchodu koupit nějaké bryndáčky, dudlíky, ručníky, lahvičky na mléko a plenky. Nakonec to vypadalo, že můj přítel si nakupování užíval víc než já a přihazoval do košíku věci, které budeme prý jistě potřebovat. Michel si byl také naprosto jistý tím, že budeme brzo potřebovat stavebnici. Musela jsem ho skoro přesvědčovat, že na to je ještě několik let čas.

Doma mě chytil uklízecí záchvat, přeorganizovala jsem celou kuchyň a vyčlenila část, kde můžeme skladovat věci pro nového člena rodiny. To samé následovalo i v koupelně. A jak se znám, ještě se to budu snažit několikrát přerovnat a vylepšit.

Vzhledem k tomu, že nejsme s přítelem oddáni, vydali jsme se na místní městský úřad oznámit, že spolu čekáme dítě. Mysleli jsme, že půjde vše hladce, ale trošku jsme se zmýlili… Problém je v tom, že jsem cizinka, a pro belgické úřady tudíž neidentifikovatelná. Nevědí, jestli náhodou nejsem vdaná v jiné zemi, a i když tam Michel se mnou stál a chtěl být zapsán jako otec dítěte, nebylo mu to umožněno. Musím prý nejprve doložit důkaz o tom, že jsem svobodná. Tento oficiální dokument mi mohou vystavit v Praze na Ministerstvu zahraničních věcí… Problém je v tom, že se do Prahy pět týdnů před porodem opravdu nechystám. Naštěstí jsme našli další možnosti, jak dokument získat, a to přes ambasádu. Zítra tedy poprvé navštívím českou ambasádu v Bruselu. Nemyslím si ale, že naposledy, protože Toby bude mít v budoucnu dvě občanství, a jsem si tedy jistá, že si opět budeme muset oběhnout kolečko úřadů. Bohužel.

A jak se cítím po fyzické stránce? Musím říct, že unavenější. Jen obout si kozačky někdy vypadá dost komicky. Když vyběhnu schody, funím, jako bych absolvovala maraton. A moje pokožka na hrudníku a zádech nikdy nevypadala hůř než teď. Kdo tvrdí, že se v těhotenství vyčistí pleť, zlepší vlasy a nehty?! U mě je všechno přesně naopak. Na hrudníku mám plno pupínků, které jsem neměla ani v pubertě. Vlasy musím mýt skoro denně a moje nehty se třepí, až to hezké není. Uklidňuji se tím, že až se malý narodí, vše se vrátí do normálu a já budu jen s úsměvem vzpomínat, co se mnou hormony provedly.

Mějte se krásně a příště opět na napsanou se těší

Vaše Gábina

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!