Klub těhulek (71): Břicho v pohybu

JANA:

Moje milé,

„maminko, něco se nám rozprsklo na okně!“ volá na mě Jaroušek dnes při návratu domů. „Jájo, a kde?“ „No přece tááááády,“ ukazuje prstíčkem. Koukám na naše velké okno v obýváku: co to teče po celém okně odshora až dolů? Podívám se na zem a tam rozbité vajíčko. Špatný vtip, nebo první velikonoční výzdoba? Nechápu.

Nejdříve vykradené auto, měsíc poté manželovi podepsali v našich garážích klíčem dveře u řidiče a teď tohle? Náhoda, nebo nás někdo nemá rád? Nejdříve jsem byla dost naštvaná a teď už se tomu musím pousmát. Snad už nebude nic dalšího a horšího…

Minulý týden jsem byla na objednané konzultaci na genetickém oddělení FN Motol. Strávili jsme tam s Jarouškem přes 2,5 hodiny. Po miliardě vyplněných papírů jsme se konečně dostali k paní doktorce. Podrobně mi vysvětlila výsledek, hodnoty z krevních testů. Vše je v naprostém pořádku, nic nenasvědčuje, že by miminko mělo být postižené, a ani nemusím na amniocentézu. Sláva. Vypadá to, že jsem prodělala virózu, která ovlivnila výsledek testu a ten pak počítač společně s věkem vyhodnotil jako INTRAMEDIÁLNÍ. Už mě berou jako třicetiletou, i když to bude až v září. Pro počítač jsem zřejmě stará.

Zároveň mi udělali odběry na infekce, protože jsem v lednu před prvním odběrem krve měla opar. Nevěřila bych, že opar může ovlivnit výsledky. Paní doktorka si mě objednala rovnou na odběry tripple testu, který jsem absolvovala právě dnes. Výsledky budou příští týden. Na konci týdne jedeme na kontrolní ultrazvuk, se kterým musím přijít znovu na genetiku. Těším se, možná už se dovíme, zda se v bříšku ukrývá Tomášek, nebo holčička. Všichni se nemohou dočkat. Snad miminko bude spolupracovat a ukáže se tak, jak má. Nejraději bych už začala s nákupy, protože po Jarouškovi nemám téměř žádné věci, ale musím se krotit, dokud nebudeme vědět pohlaví.

O víkendu jsem začala cítit zvláštní pohyby v bříšku. Nejdříve jsem si myslela, že blázním, že je to moc brzo, že to musí být střeva, ale nejsou. Zatím to nejsou ty typické kopanečky, spíš bych řekla, že naše živé miminko tam provádí kotrmelce. Často je cítím i během dne. Tohle z prvního těhotenství neznám. Jaroušek byl klidné děťátko. Pan doktor na ultrazvuku měl pravdu, že je miminko hodně živé. Však už jsme ve druhém trimestru a tento týden mohou druhorodičky cítit první pohyby, jak jsem se dočetla.

Veselý týden a nezapomeňte – s úsměvem jde všechno lépe! (I když se to na první pohled nezdá.)

Vaše těhulka Janča

MARIE:

Milé maminky,

mám se v posledních dnech tak trochu unaveně, protože hůř spím. Jsem takový přecitlivělý spáč obecně, nehledě na jiný stav. Když můj muž s malým minulý týden pár nocí nebyli doma, chodila jsem spát mnohem později než za normálních okolností.

Četla jsem si, koukala jsem na nějaké televizní pořady na internetu, protože už asi tři čtvrtě roku nemáme v domácnosti televizi a nijak nám nechybí, a setkala jsem se s přáteli. Prostě jsem se snažila využít toho volna, jak jsem mohla. Do toho jsem samozřejmě uklízela věci z půdy a skoro každý večer jsem se pak cítila totálně utahaná. V těhotenství je to prostě jinak a člověk se unaví z věcí, které jsou za běžného stavu úplnou hračkou. Protože jsem chodila spát později, můj spací režim se narušil. A teď, když jsou chlapi zase doma, neumí se moje tělo vrátit do zajetých kolejí a občas mi trvá dlouho, než usnu. Vlastně se mi ani spát moc nechce, ale Matyášek se ráno budí celkem brzy a spánek mi pak chybí…

Se svými zády zažívám přesně to, co v minulém těhotenství. Přes den se skoro neozvou, ale jakmile si lehnu, začne to. Omezené polohy pouze na jeden nebo druhý bok jsou samy o sobě nepříjemné a nepohodlné. A poloha na zádech se nelíbí nejen holčičce, ale ani mému břichu. Je mi při této poloze těžko, divně, no prostě nejde to. A pak se převaluju z jedné strany na druhou a zase zpátky a zjišťuju, že nezabírám. Musím se dát nějak do laťky a začít se více přes den protahovat a s opatrností si zacvičit. Faktem ale je, že při cvičení mi tvrdne břicho a cítím různé tlaky. Nemám z toho úplně dobrý pocit. Je to tak trochu neřešitelné.

Malá v pupíku rejdí o sto šest. Něco takového jsem s Tyšínkem opravdu nezažila. Ty kopance a kotrmelce jsou bez přehánění často i nepříjemné. Břicho mám skoro v neustálém pohybu, nebudu se ani rozepisovat o nocích, kdy mě ani nenechá spát. Hrozím se toho, až bude tak veliká, že mi začne např. dloubat do žeber, co jsem ani z prvního těhotenství neznala. Snad se nad takovým příměrem nepohoršíte, ale je to, jako bych měla v těle vetřelce, který chce často proskočit kůží někam ven, rozkoukat se po okolí a zase naskočit zpátky.

Začínám si myslet, že předpokládaný termín porodu, který mám zatím stanovený na 14. května bude pasé, že to prostě holčička nevydrží a půjde ven dřív. Do té doby budu zřejmě neustále žadonit, aby se nade mnou taky občas slitovala a šetřila mě…

GÁBINA:

Milé těhulky,

teoreticky jsem věděla, že už můžou přijít poslíčky, ale až tento víkend jsem je poznala i v praxi.

Náš víkend mimo realitu v hotýlku na jihu Belgie začal ukázkově. Ani zima nás neodradila od procházky v historickém městečku. Tu a tam jsme se museli zastavit na horký čaj, abychom trochu rozmrzli.

V sobotu jsme po vydatné snídani nasedli do auta a měli v plánu navštívit pár míst, včetně města ve Francii. Začalo to přímo idylicky. Nejdříve jsme si prohlédli hrad blízko městečka Arlon. Pak jsme se vydali směrem ke hranicím. Po hodince cestování jsem začala cítit podivné křeče v břiše. Rozepnula jsem si pásek u kalhot, později i knoflík… Nepomohlo to. Snažila jsem se najít polohu, ve které bych mohla pohodlně sedět, ale mé břicho bylo pořád tvrdší a tvrdší. Zpozorovala jsem, že tvrdnutí a nepříjemná křeč vždy trvala nějakou dobu a pak odezněla.

Poté, co jsme dorazili do Francie a já se mohla projít, trochu se mi ulevilo. Sedli jsme si do kavárny a opět popíjeli horký čaj. Řekla jsem Michelovi, že to nejspíš vypadá na poslíčky. V tu chvíli se trošku vyděsil a už mě viděl rodit ve Francii! Uklidnila jsem ho, že mít poslíčky je normální a jen bych chtěla jet na hotel a naložit se do horké vany. Cestou zpět se vše opakovalo.

Pár kilometrů před cílem si Michel potřeboval po všech vypitých čajích zajít na toaletu. Snažila jsem se soustředit na něco jiného než na poslíčky. Dali jsme rádio nahlas, aby přehlušilo naše myšlenky. Oba nás rozesmál song „2 000 miles is so far away“. Smát se ale nebyl dobrý nápad, protože jsem si ještě víc namáhala břišní svaly.

Nakonec jsme dorazili do hotelu a po relaxaci ve vaně poslíčci postupně odezněli. Po krátkém odpočinku jsme zvládli i romantickou večeři v hotelové restauraci.

Na následující víkendy už žádné výlety za hranice Belgie nechystáme, aby z našeho Tobíska nebyl malý Francouz! 🙂

Mějte se krásně a příště opět na napsanou se těší

Vaše Gábina

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!