Klub těhulek (70): Otevíráme sekáč!

JANA:

Moje milé,

v pátek jsem byla v poradně a na kontrole u svého gynekologa. Byl to náročný den. Bála jsem se cesty, ale hlavní silnice byla suchá a jelo se s opatrností celkem normálně. I v Motole se nám hned podařilo dobře zaparkovat. Jaroušek se cestou prospinkal, ještě jsem chvilku počkala, aby měl pár minut k dobru a čekání v nemocnici vydržel. Byl zlatíčkový. Přestalo ho to bavit až po dvou hodinách a chtěl jít ven na sníh.

Nejdříve jsem musela k sestřičkám do poradny, kde mi změřili tlak, chtěli zkontrolovat moč, ale tu jsem bohužel neměla (zapomněla jsem). Pak mě poslali dolů k mému lékaři na prohlídku. V čekárně sedělo opravdu hodně žen. Nahlásila jsem se sestřičce a zabrali jsme poslední volné místo k sezení. Po 20 minutách odvolali pana doktora na sál. Ach jo, to bude ještě na dlouho, blesklo mi hlavou. Četli jsme knížku, spapali svačinku a najednou po půl hodině byl lékař zpět. Vzal jednu paní a pak jsme šli hned my. Kontrola v pořádku, jen ty očekávané výsledky…

Pan doktor mě ujistil, že dopadly dobře, jen něco se jim nelíbilo, a tak mě zařadili do II. skupiny, kde mám nárok na genetickou konzultaci. To mě samozřejmě vystrašilo. Poslal mě zpět do poradny, kde mi sestřička dala číslo na oddělení genetiky v nemocnici Motol. Hned jsem tam volala. Dozvěděla jsem se, že výsledky vůbec nejsou špatné, spíš to vypadá, že jsem v době testů měla nějakou virózu. Také prosvícení šíje na ultrazvuku vypadá dobře.

Vůbec, ale vůbec tomu nerozumím. Proč to tam tedy píšou? Objednání k nim prý není nutné, ale jen pro jistotu chtějí společně s tripple testem v 16. týdnu udělat i ultrazvuk. Mám velký strach. Poté jsme šli s Jarouškem na oddělení, kde provádějí ultrazvuk, objednali mě na 23. 2. a rovnou mě sestřička zaregistrovala k porodu, protože jsem byla přesně 14+0, což je den, od kterého se mohou těhulky v Motole registrovat k porodu. Dostala jsem razítko.

Celý víkend jsem myslela jen na ty výsledky, na co všechno jsem se měla zeptat a nezeptala a dnes ráno se rozhodla tam ještě jednou zavolat. Chtěla jsem vše ještě jednou a lépe vysvětlit. Jarouškovi jsem pustila pohádku a zavřela se vedle do pokoje. Sestřička byla moc milá, paní doktorka řekla, ať se objednám, že vše probereme osobně. Objednala mě hned na zítra dopoledne. Dnešní večeři jsem celou vrátila do záchodu. Nervy pracují, i když se snažím myslet pozitivně, moc to bohužel nejde. Snad po zítřku budu mít více informací, což uklidní mou nervovou soustavu, a věřím, že bude lépe.

Příští týden snad s lepšími zprávami…

Vaše těhulka Janča

MARIE:

Milé maminky,

mrzne, až praští a kde komu je toto počasí proti mysli. Ještě bych nějak překousla, že se musím před odchodem ven nabalit jak eskymák, moje bunda už jen tak tak pobírá můj zvětšující se pupek. Mám i jednu volnější, leč ne tak vyteplenou, takže doufám, že se stihne trochu oteplit, než ji budu muset vyměnit.

Na půdě nám nastala kalamitní situace. Zjistili jsme, že kvůli špatné izolaci nám začaly vlhnout všechny věci, které tam máme. A není jich málo. Muž mi snesl všechno oblečení uložené na půdě do bytu a odjel s Matyáškem k rodičům. Já mám v průběhu čtyř dnů vše probrat, dát tomu systém, který to dosud moc nemělo a utřídit do nakoupených plastových krabic.

Neměla jsem moc přehled, kolik věcí mám na miminko. Tak teď už ho mám. Je toho tolik, že bych si mohla otevřít sekáč! Jak je to možné? No, za tu dobu, co je Tyši na světě, mi kde kdo z rodiny daroval oblečky po dětech. Někdy jsem dostala velikosti, které už byly pasé, takže jsem je dala bokem a „zašila“ je na půdu. A teď se nestačím divit…

Také jsem vyřadila obrovskou hromadu věcí na základě svých zkušeností s prvním dítětem. Vyloženě nestrpím nepohodlné oblečky. Můžou vypadat sebekrásněji, ale třeba oblečení s hrubými knoflíčky na zádech miminku prostě neoblíknu, vždyť na tom většinu času leží! Bodíčka taky moc nemusím, s Tyšínkem jsme dělali takzvanou bezplenkovou metodu, bylo to naprosto super a chci to dělat i s holčičkou. Ale to bych byla v jednom kuse naštvaná, než bych odepnula a zapnula všechny ty knoflíčky či cvočky po každém čurání či přebalování. Ještě že existují polodupačky, ty mé představě naprosto vyhovují. Jasně že nebudu dávat holčičce vyloženě chlapecké oblečení, kterého mám taky fůru. Ale i po přebrání mi toho zůstalo nespočet, takže peru, žehlím, peru a žehlím.

To vše mě ale vlastně celkem baví, protože s tou hromadou věciček pro miminko rozmístěných po celém bytě si najednou mnohem víc uvědomuju přítomnost nového člena rodiny. A zase se strašně moc těším na to naše nové miminko, až se dočkat nemůžu! Holčička neuvěřitelně kope, vrtí se, snad tam dělá i salta, no něco takového jsem u Tyšiho nezažila. Připadá mi, že i málo spí. Dnes se mi zdál sen, že mě hrozně kopala, načež jsem se probudila a zjistila jsem, že je to realita. Prostě je jí jedno, co zrovna dělám, zda je den nebo noc, jede si svůj život nezávisle na vnějších okolnostech. Je tak jiná než můj syn a mně už se její povaha zdá být celkem dobře čitelná a zároveň nepochopitelná, protože je na hony vzdálená od té mé…

Na prohlídce u gynekologa se vše ukázalo být v pořádku. Pan doktor řekl, že bližší měření provede až příště. Upřímně, mě to vlastně nikdy nijak nezajímalo ani u Tyšiho, ani u holčičky. Nemám strach a obavy, zda miminko zdárně roste. Vždyť to cítím, že se má bezvadně, a nemám potřebu si to nechávat potvrzovat odborníkem. Intuitivně mi připadá, že mé druhé dítě nebude tak baculaté jako Matyášek, který měl na 48 cm a 3,8 kg – ty mrštné pohyby v břiše tomu dost nasvědčují. Však uvidíme, necháme se překvapit!

Marie

GÁBINA:

Milé těhulky,

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Poslední dobou jsem opravdu hodně zaměstnaná. Už si ani nepamatuji, kdy jsem měla naposledy volný večer. Každý čtvrtek máme předporodní kurzy, které si oba užíváme a připadáme si trošku připravenější na příchod Tobíska. Kurz navštěvují čtyři páry očekávající prvního potomka. Tatínkové většinou berou vše s větším nadhledem a snaží se vtipkovat.

Na posledním kurzu mě trošku zarazila jedna situace. Porodní asistentka se nás zeptala, kdo by chtěl při porodu epidurální anestezii. Byla jsem jediná, která zvedla ruku! Řekla jsem, že samozřejmě zkusím vydržet co nejvíce, ale jsem ráda za možnost mít epidurál. Ostatní maminky mlčely… V tu chvíli jsem nevěděla, jestli jsem jediná upřímná, nebo jsou ostatní tak statečné.

Včera jsem byla u své gynekoložky a podělila jsem se s ní o svůj zážitek z kurzu. Paní doktorka se usmála a řekla, že osm z deseti žen nakonec rodí s epidurálem. Takže prý žádné obavy. Poté následoval ultrazvuk a vypadá to, že nám Tobísek pěkně roste. Už má dvě a půl kila a je tak trošku napřed. I paní doktorka potvrdila, že je velice aktivní, má silné srdíčko, a když mi přejížděla ultrazvukem po bříšku, Tobísek do přístroje kopal nožičkama.

Příští víkend jsme se rozhodli utéct od reality. Uděláme si víkend ve dvou. Strávíme ho na jihu Belgie, v hotýlku uprostřed lesů. V plánu jsou hlavně procházky a prohlídka městeček v okolí.

Také se snažíme si ještě trošku užít „svobody“ a občas zajít do kina nebo restaurace. Asi bych teď měla přestat chodit na dojemné filmy. Při poslední návštěvě kina jsem byla opravdu ráda, že je v sále tma a nikdo nevidí, že mi ukápla slzička. I když… nebyla jsem jediná. Film byl opravdu dojemný a ke konci jsem slyšela ze všech koutů sálu, jak lidé vytahují kapesníčky a posmrkávají. Takže to asi nebyly jen těhotenské hormony.

Mějte se krásně a příště opět na napsanou!

Gábina

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!