Klub těhulek (69): Malichernosti mají dovolenou

JANA:

Moje milé,

tyto mrazy se mi tedy vůbec nelíbí a myslím, že nejsem jediná! A jak to vypadá, jen tak neskončí. V mnoha článcích se píše, jak se při těhotenství zvětší krevní oběh a i těm zimomřivým je větší teplo. Na mě to ale vůbec neplatí – zatím. Doma potřebujeme teplotu okolo 23 stupňů, jinak mám studené ruce a nohy. Přijde mi, že je mi ještě větší chladno než před těhotenstvím.

Nízké venkovní teploty nedělají dobře ani mému bříšku. I přes velké mrazy vyrážíme každý den alespoň na krátkou procházku. S Jarouškem se navlečeme jako cibule, ale miminko jako by v bříšku protestovalo a nechtělo venku být. Těším se na návrat domů a teplý čaj.

S Jarouškem si každou chvilku pohlížíme ultrazvukové fotečky miminka z minulého týdne. Začne mě hladit po bříšku a ptá se, jestli miminko kope a mává ručičkama. Říkám, že ano, ale že zatím to ani já necítím a musíme si ještě pár týdnů počkat. Minulý týden rozhodl, že se tam ukrývá chlapeček a začal mu říkat Tomášek. Vykládá to všude a všem. O víkendu dokonce tvrdil hlídací paní v dětském koutku, že má doma brášku Tomáška. Manžel pak musel vše vysvětlovat. Říkám mu, že to může být i holčička. Nesouhlasí: „Ne, maminko, to je náš Tomášek!“ 🙂

Dnes se musím objednat na další kontrolu ke svému gynekologovi po čtyřech týdnech. Výsledky odběrů krve už by měly být hotové. Doufám, že bude vše v naprostém pořádku.

Tento týden jsem vstoupila do druhého trimestru – čtvrtého měsíce. Hurá… Bříško začíná pomalinku růst a už i po ránu si přijdu jako těhotná. Moc se těším, až miminko začne kopat a já budu opravdu vědět, že tam je.

Krásný týden!

Vaše těhulka Janča

MARIE:

Milé maminky,

musím začít hned nadšeně o své nové paní zubařce! Jela jsem tam minulý týden, zrovna v těch šílených mrazech. Samozřejmě měly vlaky zpoždění a já už to pomalu vzdala před odjezdem.

Měla jsem pouze omezený čas, protože můj muž mohl být s Tyšínem jen o něco málo déle než do poledne. Měla jsem taky strach, jak to u zubaře proběhne. Vůbec jsem nevěděla, jestli mi může dát v těhotenství injekci proti bolesti nebo ne. Když ale přijel můj zpožděný vlak, rozhodla jsem se nastoupit a risknout, že už jsou do Prahy koleje v pořádku. Byly až do předposlední zastávky a pak přišlo hlášení, že se mění konečná stanice z Masarykova na Hlavní nádraží. Vypadá to kousek od sebe, ale pro těhotnou s hematomem je to přece jen prekérní situace. Snažila jsem se zrychlit tempo, už jsem neměla moc času a klinika byla blíž z Masarykova nádraží než z Hlavního. Stihla jsem to, ale musím říct, že jsem si namohla břicho a pak jsem to celý den cítila a nadávala si, že jsem přece jen nevyjela vlakem dřív, abych měla větší časovou rezervu.

Paní doktorka byla naprosto skvělá. Mladá, sympatická, hned si všimla, že jsem těhotná a zareagovala velmi mile. Citlivě mi nabídla vodu k pití nebo otevření okna, kdyby se mi udělalo nevolno. Pak se podívala na můj bolavý zub, dala mi nějakou lehkou anestezii v podobě vodičky stříknuté na dásně a zub mi ošetřila. Celou dobu říkala, že už to bude, že už je vlastně hotová, že vrtá naposledy…, takže jsem byla v domnění, že je to celé už za mnou. Bolelo to, ale připadalo mi, že to netrvalo déle než 10 minut. Dala mi tam nějakou výplň a mám přijít zase za 14 dnů. Pak mi prohlédla celý chrup a šla jsem zpátky na vlak. Můj muž měl zase šťastnou ruku (jako často mívá) a sehnal mi prostě báječnou zubařku, ke které se zaručeně nebudu bát chodit. Zub mě od vyšetření už vůbec nebolí…

Na víkend přijela Matyáškova tetička, mužova sestra. Bylo to moc prima, Tyši ji zbožňuje. Vyhráli si spolu, my jsme si zas poklábosily. V neděli jsme si ještě zajeli na krátký výlet do Nymburka. Tyši byl tak rozdováděný, že v jednu chvíli spadl a nešikovně se bouchnul hlavou o zeď nějakého domu. Byla to rána, ale takových pádů už bylo a bude, takže se v těch chvílích moc nelekám. Tyši však začal okamžitě vypadat, že usíná a ztrácí vědomí. Nevím, jak dlouho to trvalo, minutu až tři, snažili jsme se ho s mužem „budit“, mluvit na něj, aby byl stále při smyslech. Hrozně jsem se vyděsila. Sice to po chvilce začalo vypadat už lépe, ale pořád se nám jevil unavenější. Zajeli jsme proto raději do blízké nemocnice, abychom měli jistotu, že se nic nestalo. Pan doktor nám na pohotovosti vysvětlil, že na tak malé děti zde nejsou uzpůsobeni, že může udělat jen rentgen hlavy. Ten tedy udělal a vše bylo v pořádku. Nicméně nám řekl, že bychom měli jet do Kolína na pozorování. Tyšínek ale mezitím úplně okřál a my se s mužem rozhodli tam nejet. Přijeli jsme domů a vše se jeví v úplném normálu.

Jsem typ, který v náročné situaci umí zachovat celkem chladnou hlavu, ale když je po všem, padne to na mě a jsem psychicky vyřízená. Musela jsem se odklidit, abych byla chvíli sama, a poplakat si. Uvědomila jsem si, že zdraví nás všech, ale hlavně našeho dítěte je v mém životě naprosto zásadní. Jasně že to člověk ví stále, ale v jistých momentech mu to dojde ještě na nějaké vyšší úrovni. Tehdy se odliší to podstatné od nepodstatného. Ve chvílích, kdy si člověk uvědomí, co má, a váží si toho, dá nějakým nespokojenostem malicherného charakteru dovolenou…

Marie

GÁBINA:

Milé těhulky,

musím se s vámi podělit o zážitky z naší včerejší návštěvy nemocnice! Jsem opravdu ráda, že jsme absolvovali naši „tour“ na porodnické oddělení, jsem nadšená.

Naši skupinku tvořilo asi deset párů. Všichni byli zvědaví, plni očekávání a možná i obav. Prohlídka zařízení začínala v malé aule, kde nás čekala usměvavá porodní asistentka. Měla pro nás připravené video o porodu v jejich nemocnici. Viděli jsme, jak vypadá porod s epidurálem i bez něj a také porod císařský řezem. Dozvěděli jsme se i další užitečné informace – kdy vyrazit do porodnice, co si vzít s sebou, kde zaparkovat, jak si ulevit od bolesti…

Poté jsme se přesunuli na pokoj, kde probíhá celá „akce“. Pokoj byl útulný, prostředí intimní – postel, křeslo, velký míč a obrovská vana. Slečna asistentka nám řekla, že si s sebou můžeme vzít oblíbená cédéčka, laptop, malé občerstvení v podobě čokolády, hroznového vína nebo třeba láhev coly. Záleží jen na nás, co si budeme přát.

Může se rodit v jakékoliv pozici (pokud tedy nemáte epidurál) a u porodu je přítomný jen doktor, porodní asistentka a osoba, která vás doprovází. V pokoji bylo příjemné teplo. Najednou jsem si dokázala představit, že všechno bude v pořádku a nemusím se ničeho obávat.

Po narození je miminko okamžitě přiloženo na prsa maminky, kde je ponecháno po dobu jedné hodiny, aby děťátko cítilo její teplo a tlukot srdce. Doporučili nám, aby si i tatínek vzal košili, která se dá snadno rozepnout, aby si i on mohl užít přítomnost nového člena rodiny. Teprve po této hodině se miminko váží a měří. Ovšem ve stejné místnosti a ve vaší přítomnosti. Miminko není nikdy bez rodičů. To platí celou dobu, kterou v nemocnici strávíte. Na pokoji je s vámi miminko 24 hodin denně.

V pokoji je připravené lůžko i pro tatínka, který může kdykoli přespat. Pokud miminko trpí žloutenkou, přivezou na pokoj lampičku, nikdy je neodváží. Neexistuje oficiální čas vizity, vše je individuální. Doktor přichází na kontrolu, jen pokud maminka zrovna nespí, nekrmí novorozence nebo nemá návštěvu. Prostě ideální podmínky.

Z naší prohlídky jsem odcházela s úsměvem na rtech a s pocitem, že to zvládnu – že to zvládneme všichni tři. 🙂

Mějte se krásně a příště opět na napsanou!

Gábina

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!