Klub těhulek (68): Slzička, bolavá stolička a bonbónky

JANA:

Moje milé,

když jsem přemýšlela nad tím, co vám tento týden napíšu, napadalo mě mnoho událostí, které se staly. Celý týden utekl opět neuvěřitelně rychle. Mám pocit, že potřebuji přidat pár hodin, abych věděla, kde vůbec začít.

Neuvěřitelné…, naše malinké miminko tento týden uvidíme na ultrazvuku. Nedokážu ani vylíčit, jak moc se těším. Začínám si pohrávat se jmény. Když jsme se s manželem seznámili, uzavřeli jsme dohodu. Tvrdila jsem mu totiž (dle slov lékařů), že nemůžu mít děti. Reagoval na to tak, že pokud se nám to povede a narodí se nám syn, bude se jmenovat po něm. Stalo se a já mám teď právo pojmenovat druhé dítko. Všichni kolem mě doufají, že to bude ONA. Jméno pro chlapečka bych ještě věděla, ale pro holčičku?

Náš den D je tady. Jsem hladová, nervózní a zároveň natěšená. Velká snídaně pro mě a svačinka pro malého je zabalená a můžeme vyrazit do Motola. Hurá. Jedeme jedním autem, manžel musí po ultrazvuku hned do práce a my se vrátíme autobusem. Dnes máme před sebou náročný den – ultrazvuk, cestování a Jarouškovo odpolední cvičení v Sokolu, které od září pravidelně navštěvujeme.

Ani jsme dlouho nečekali a už všichni koukáme na to malé živé děťátko v mém bříšku. Jaroušek mě držel za ruku a Jarda byl nervózní, aby vše bylo tak, jak má. Pak doktor si postěžoval, že děťátko nechce spolupracovat a stále sebou šije. Když přitlačil na sondu, cítila jsem uvnitř kopance. Miminko měří 6,4 cm a je kouzelné. Neubránila jsem se slzičce. Sestřička nás rovnou objednala na další velký ultrazvuk, a to na 30. března. Zkusili jsme se zeptat na pohlaví, i když víme, že je ještě brzo. Pan doktor říkal, že na chlapečka to zatím nevypadá, vše se potvrdí v 16. týdnu. Uvidíme. Zvládla jsem také odběry a dostala jsem konečně průkazku! Vydržet hlady se mi vyplatilo, ale bylo to fakt náročné, chvílemi jsem měla slinu až na břiše, když jsem viděla, jak všechny nastávající maminky kolem mě něco zobají.

Nechaly jste si také zjistit pohlaví miminka v těhotenství, nebo jste to nechtěly vědět? Svěřte se v diskuzi Klubu těhulek.

Přeji všem krásný týden a ať všichni zvládneme ty mrazy, které se na nás chystají!

Vaše těhulka Janča

MARIE:

Milé maminky,

týden zase uběhl tak rychle. Musím se zastavit, abych popřemýšlela, co se vlastně přihodilo a jaké mám novinky s miminkem. Jedna by se našla – holčička mě začíná kopat mnohem výš. Celou dobu jsem ji pociťovala hodně nízko v podbřišku. Ale před třemi dny se najednou zavrtěla a mně došlo, že to je někde blízko pod pupkem. Dnes v noci se dvakrát natáhla, což nebylo nejpříjemnější, a já jsem se podivila, kam až dosáhla. Koukám, že pěkně roste.

Ovšem – ach, ta záda… V noci jdu z jednoho boku na druhý. Na zádech se jí to často nelíbí a kope v pravidelném tepu. Ví, že mě tímhle nepříjemným způsobem vždy donutí polohu změnit. Vytáhla jsem si schovaný kojicí polštář a různě si jím podkládám nohy. Trochu to pomáhá, ale polohu na zádech ani na břiše to nenahradí. Dost tyto polohy postrádám.

Asi 14 dnů mě bolí stolička. Vypadla mi plomba. Vyděsila jsem se, protože od prvního těhotenství jsem nebyla u zubaře. Mám na ně totiž stále smůlu. Snad všechny zubařky (myslím, že jsem nikdy nebyla u muže zubaře) se ke mně chovaly netaktně. Máme v rodině takový dědičný problém – záněty váčků. Mojí mámě ve třiceti sekali nervy až skoro pod oko a její brácha i v pokročilém věku se zubařů bojí jak malé dítě. Prostě můžeme se snažit o zuby pečovat, ale geny jsou geny a nikdy to u nás není bez problémů. Když jsem navštívila svou poslední zubařku v době svého prvního těhotenství, místo aby mi pogratulovala a uklidnila mě, abych se moc dopředu nestresovala, znechuceně prohodila, že „to nic neuděláme“. A já jsem si v duchu řekla: jsem tu naposled. Můj muž, když mě viděl tiše lamentovat nad bolavým zubem, mě nenápadně objednal na jednu pražskou zubní kliniku, kde ještě berou nové pacienty. Sdělil mi termín a čas a já jsem se vyděsila. Ale zároveň jsem mu vděčná a vím, že musím. Budu doufat, že tentokrát už konečně narazím na zubaře, který se ke mně bude chovat s respektem a citlivě, který je ve svém oboru dobrý a nebude se mnou mluvit jako s nějakým frackem.

Jaké zkušenosti s ošetřováním zubů a problémy se zuby v těhotenství máte vy? Podělte se s ostatními o své zážitky v diskuzním fóru Klubu těhulek.

Tak to bývalo i s gynekology. Od puberty jsem měla velice bolestivou menstruaci. Tak, že někdy dokonce musel k nám domů doktor dojet a píchnout mi nějakou koňskou injekci ani nevím čeho, abych tolik netrpěla. Žádné nurofeny, ibuprofeny nezabíraly. Věděla jsem, že je v mém těle něco špatně, ale každý gynekolog mi skoro nadával, že s tím nadělám drahoty, že to hraju, že přeháním. Když mi bylo 25 let, jedna má kamarádka mi doporučila svého gynekologa v Praze, doktora Aleše Prokopenka. On byl první, který si všechny mé potíže poslechl s vážnou tváří a doporučil mi postup, jak přijít na to, v čem je problém. Když nezabraly léky, které mi předepsal, rozhodl se pro laparoskopický zákrok. Předpokládal, že trpím srůsty vzhledem k prodělanému (a též trochu rozlitému) zánětu slepého střeva v dětství. Nejen, že se tato diagnóza potvrdila, dokonce se u mě našla ve velmi pokročilém stavu tzv. endometrióza, která má za následek i tyto bolesti. Vše se pak dalo do pořádku, jak jen to šlo, a já jsem konečně přestala trpět. Tomuto gynekologovi jsem dodnes věrná a doufám, že na zmíněné zubní klinice na mě čeká stejně sympatický, ochotný a šikovný zubař…

Marie

GÁBINA:

Milé těhulky,

pomalu se s přítelem chystáme na narození Tobyho. V Belgii je mnoho tradic spojených s narozením, které jsem se rozhodla zavést i u nás v Čechách.

Jakmile se dítě narodí, posílá se rodině a známým oznámení. Právě to jsme tento víkend vybírali. Měli jsme tolik vzorků, že se mi ani do kufru auta nevešly. Vybrat z nich jedno, určit písmo, barvy, obsah…, uff, to byla fakt dřina!

Další tradice, která se mi líbí, jsou „bonbónky“ – pokud to tak můžu nazvat. Jde o to, že každý, kdo vás v porodnici nebo doma navštíví, aby uvítal miminko, si odnáší balíček bonbónků. Ty bonbónky jsou speciální a kupují se jen při narození miminka. Existují v různých barvách a velikostech – vypadají trochu jako české lentilky. Každá krabička nebo balíček je opatřená jménem miminka. Můžete si je objednat již hotové nebo si je vlastnoručně vyrobit. Já budu tvořit!

Už se na to těším. Dnes dorazila lízátka se jménem Toby (tak doufám, že se nakonec neukáže Toby být holkou) a také malé pytlíčky s minikolíčky. Stačí dokoupit lentilky a můžeme se dát do toho! Tímto tuto tradici zavádím i do české části naší rodiny a všichni si budou z první návštěvy odnášet bonbónky. 🙂

V sobotu jsem byla na srazu s holkami z kurzu holandštiny. Sešly jsme se čtyři. Jsme všechny ve stejném věku, ale každá odjinud – z Kanady, Indie, Ruska a Česka. Máme si vždy o čem povídat, možná proto, že jsme tak rozdílné. Na naší sobotní večeři jsem byla středem zájmu, protože ostatní holky jsou zatím bezdětné. Zasypaly mě spoustou dotazů – jak se cítím, jaké je to cítit pohyby miminka, jestli už máme hotový pokojíček… Při našem loučení jsem dostala od každé dárek, což jsem vůbec nečekala! Dostala jsem krabici belgických pralinek, sadu krémů na tělo a taky pár hadříků pro mimi. Prý se nemá zapomínat na maminku, tak to holky stoprocentně splnily! 🙂

Zítra nás čeká první kurz pro nastávající rodiče – tentokrát na téma těhotenství. Jsem nedočkavá, co se dozvíme! Příští týden vás o tom budu informovat.

Mějte se krásně a příště zase na napsanou.

Gábina

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!