Klub těhulek (64): Šťastné očekávání, novoroční rozjímání a break dance

JANA:

Moje milé,

na babyweb jsem přišla v srpnu 2008, kdy jsem na těhotenském testu po osmi měsících snažení našla dvě čárky. Hned jsem chtěla znát předpokládaný termín porodu, aktuální týden těhotenství. Četla jsem všechny články jedním dechem, prohlížela vývoj miminka ve svém bříšku. Našla jsem tady vždy vše, co jsem hledala. Byla jsem tenkrát ten nejšťastnější člověk na světě, protože šance, že otěhotníme přirozenou cestou, byla jen dvouprocentní.

První těhotenství bylo velmi komplikované a náročné až do začátku osmého měsíce, kdy se vše obrátilo k dobrému. Jaroušek se nám narodil 29. dubna 2009, rodila jsem v nemocnici Motol císařským řezem. Byla jsem vyjukaná, unavená, ale šťastná. Dny utíkaly rychlostí blesku, a tak za pár měsíců náš chlapeček oslaví už své třetí narozeniny.

Loni v dubnu jsme se konečně stěhovali do našeho vlastního bytu s předzahrádkou. Po náročném maratonu uklízení, zařizování a zabydlování přišla řeč na druhé miminko. Shodli jsme se s manželem, že se pokusíme. Koncem května jsem vysadila antikoncepci. Čekala jsem, že se nám „zadaří“ hned napoprvé. Nic, další měsíc také ne a s každou další menstruací jsem byla smutná a přestávala věřit. Tak to bylo až do listopadu, kdy jsem začala plánovat návrat do práce.

Měli jsme naplánovaný sportovní víkend v Harrachově včetně našich dětí a drahých poloviček. Čekala jsem opět menses, jen jsem neměla jako každý měsíc žádné premenstruační příznaky. V sobotu jsem se rozplakala kvůli úplné hlouposti a odpoledne si koupila test. Šestý smysl? Další den ráno test ukázal sice slabou čárku, ale byla TAM! Byla to obrovská radost. Hned jsme to řekli Jájovi a dostala jsem od něj první pusinku na bříško.

Týden před Vánoci jsme byli všichni tři na kontrole. Miminko bylo v naprostém pořádku, i srdíčko už tlouklo. Dostali jsme fotečku, na které tedy není skoro nic vidět, ale Jája ji nepustil z ruky. Byl roztomilý.

Cítím se dobře, musím tedy každé dvě hodiny něco zobat a večer jsem hodně unavená. Všichni se těšíme a dohadujeme se, zda to bude holčička či chlapeček. Jaroušek každou chvíli přijde a ptá se: „Maminko, miminko je v bříšku?“ Vždy se musím pousmát a on mi dá pusu na pupíček a pohladí mě. Těším se na všechno, co bude, pomalu rostoucí bříško (a taky už tam malé je), první pohyby, až nám řeknou pohlaví. Samozřejmě mám obavy, aby bylo vše v pořádku. Doufám, že bude a budu si své druhé těhotenství jen a jen užívat.

Ráda se s vámi budu o vše dělit a těším se na příští týden.

Vaše těhulka Janča

MARIE:

Milé maminky,

srdečně vás zdravím v novém roce! I když se leckde v médiích mluví a píše o vládních škrtech – což se nás, ať už budoucích či stálých matek dotýká velice, věřím, že i tak můžeme tento rok prožít ve štěstí. Když naše děti budou šťastné a zdravé, můžeme se mít a cítit skvěle i s rodičovským příspěvkem ochuzeným o těch pár stovek na měsíc.

Od jisté doby máme s mužem takový zvyk, že večer před příchodem Nového roku trávíme takovým specifickým povídáním. Každý vždycky řekne nějakou otázku, typu: co tě nejvíce v tomto roce překvapilo, kdo se projevil za poslední rok nejsympatičtější, či jaké jídlo bylo nejchutnější, atd. Odpovědi toho druhého bývají někdy očekávané, někdy překvapí a zase se sobě nějak více přiblížíme, pochopíme. Je to skvělý rituál, lepší, než hlučné radovánky někde venku s ohňostrojem a alkoholem. Aspoň pro nás…

Mluvili jsme i o naší očekávané holčičce. Přiznala jsem, že se trochu necítím v kramflecích při představě, že budu vychovávat holčičku a ne chlapečka. Od mala jsem si představovala, že budu mít dva syny. Vždycky jsem si hledala vzory v mužích, raději jsem v dětských letech pobývala s kluky, protože mi přišli akčnější, opravdovější, přímočařejší. Nestarali se o svůj zevnějšek a nesrovnávali se s vrstevníky. Neměli na to čas, zaměstnávala je činnost, akce, ať už jakákoli. Holky se pořád hlídaly, jak působí, jak vypadají, vzájemně se hodnotily, prostě taková otročina. Teď, když mám mít holčičku, říkám si, jak ji v té výchově povedu?

Můj muž to poslouchal s vážnou tváří a pak řekl, že budu řešit to, co on řeší s Matyáškem. Totiž, že to je ta linie otec – syn – syn syna, stejně tak matka – dcera – její dcera. Jako bychom v té lince byli speciálně citliví na to, jak se se svým životem každý popral, jaké chyby udělal, co dokázal a nedokázal, a s tím se dívali na to naše potomstvo stejného pohlaví. Obzvláště, když pak vztah mezi synem a otcem (matkou a dcerou) nedopadl kvůli všelijakým věcem na „výbornou“ a dospělý syn má pak o to více starostí, aby to nezvoral stejně se svým synem. Ale život je pestrý a často to, z čeho máme starosti, se pak v realitě vůbec neprojeví jako něco znepokojujícího a naopak přijdou starosti úplně jiné. Takže, hoďme to za hlavu… 🙂

Hematom mě nutí stále šetřit se. Po novém roce můj muž se synem odjel ke svým rodičům a já zůstala na tři dny sama. Už to znám, příliš času a nezvyklého ticha, člověk najednou neví, co s ním. Ale tentokrát jsem se rozhodla řídit se pořekadlem: Jak na Nový rok, tak po celý rok. A sedla jsem si k notovému papíru a napsala píseň. Hurá! Doufám, že než porodím, bude můj mateřský život ještě obohacen mnohou tvůrčí činností, díky které jsem si to v prvních dnech tohoto roku užila a bez které to nejsem úplně já.

Vaše Marie

GÁBINA:

Milé těhulky,

Vánoce jsou za námi a mě to kvůli tomu počasí ani nepřišlo… A bylo to vůbec poprvé, co jsem strávila Vánoce mimo domov. I když už jsem nějakou dobu žila v zahraničí, na Vánoce jsem se vždy vracela domů. Tedy nepočítám ty minulé, které jsme s přítelem strávili v autě na zasněžené německé dálnici na cestě do Čech a s bagetou v ruce jsme si řekli „Merry Christmas“. Ale už teď se neskutečně těším na ty příští, až nás bude o jednoho víc.

Vánoce jsme trávili u rodičů přítele i s jeho jednadevadesátiletou babičkou. Zatímco rodiče připravovali večeři, babička mi vyprávěla zážitky z mládí. Občas mi přitom sáhla na bříško, aby se ujistila, že tam Tobísek stále je. Pobavila mě její historka o nějakém mladíkovi, který jí chtěl ukrást kabelku. Babička se ale nedala. Nejen, že kabelku z ruky nepustila ani náhodou, ale ještě mladíka zbila deštníkem! A třešnička na dortu? Prý je to už deset let a teď už by to možná nezvládla. Nejsem si jistá, že já bych to zvládla teď, natož v osmdesáti.

Během vánočních svátků mi přišla esemeska, že se kolegovi narodil syn – téměř pod stromeček. Malý Enes nebyl vůbec malinký. Při délce 53,5 cm vážil 4,5 kg! První miminkovskou velikost tímto přeskočil :-). A tak se oficiálně stávám jedinou bezdětnou v naší kanceláři…tedy prozatím.

V týdnu mezi vánočními svátky a Novým rokem šel můj přítel do práce, aby si dovolenou ušetřil na dobu, kdy to bude větší potřeba. Takže trávím několik dní doma sama, a musím říct, že se vůbec nenudím. Pustila jsem se do přípravy pokojíčku pro Tobíska. Sešroubovala jsem skříň a komodu, navrtala poličky a na zdi nalepila dětské samolepky. Včera jsme se ještě pustila do praní těch maličkých věciček a dnes mám v plánu žehlení. Asi si budu muset pořídit nějakou mini-žehličku!

Jako obvykle je Toby v bříšku velice aktivní. Ráno určitě trénuje break-dance, ani nestačím pozorovat, z které strany mě vlastně kope. A večer po sprše nastává druhá fáze jeho tréninku, možna jako protest, že ještě nechce jít spát.

Do nového roku vám přeji jen to nejlepší…! Aby se ze snažilek staly těhulky, z těhulek maminky a maminky, aby si užívaly svých krásných dětí.

Příště opět na napsanou!

Gábina

Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!